Jak se obyčejný Čech vypořádá se šokem z života v cizině a co se při tom naučí

Už jako teenager jsem chtěl zkusit žít někde v zahraničí. Kde? To mi bylo jedno. Hlavně pryč z Čech. Ne že by mě doma nic nebavilo – naše rodina nebyla ani bohatá, ani chudá (typické pro socialistické ČSSR?), měli jsme všechno, co jsme k životu potřebovali, prima rodiče, kamarádi, sport, škola, pivo, děvčata atd. Takový normální život. Pokud si dobře pamatuji (což není moc jisté…), byl jsem celkem spokojený, ale už tehdy mi připadalo dost nudné celý budoucí život prožít na stejném místě. No a jak s tím naložit? Bude opravdu tráva zelenější někde jinde? Co člověku přinese bydlet v jiných krajích? Taky máte někdy pocit, že chcete odletět a zkusit štěstí v cizině? O tom je dnešní článek.

Krasna oblaka

Miluju ten pohled z okna letadla, na mraky, země, moře. Stačí se podívat ven, představit si život lidí dole a už jsem v myšlenkách v jiném světě.

Čti dál →

Člověk z Východu v managementu na Západě

Jsem štír narozený 17. listopadu. Jednou z výhod tohoto data je, že mohu lehce spočítat, kolik času jsem strávil „za totáče“… Přesně 29 let. Dost dlouho na to, abych si vybudoval pořádný mindrák „člověka z Východu“. Ještě dnes si živě vzpomínám na první setkání se západním autem – někdy před 30 lety jsem zblízka viděl první audi a ze srovnání s mojí stopětkou se mi podlomily nohy. Nemluvě o tom, že můj vzdálený příbuzný z Oregonu, který s tou audinou přijel z Frankfurtu, volně překračoval hranice, zatímco já byl uvězněn za železnou oponou.
Mými 29. narozeninami se naštěstí spousta věcí změnilo. Frekvence mých kontaktů s lidmi ze „Západu“ se zvýšila tisícinásobně a odpadl tak jeden z klíčových důvodů mého mindráku – strach a ostych z neznámého. Záhy jsem poznal, že i na Západě žijí normální lidé a že komunikace s nimi není zase tak odlišná od toho, co jsem doposud znal. Nesmírně mi v tomto poznání pomohli moji první zákazníci – expati, kteří se v Praze objevili záhy po listopadu 1989. Zejména jejich první vlna byla unikátní – kromě pár zlatokopů šlo o skutečné misionáře, kteří dorazili s nadšením a úmyslem co nejrychleji vrátit Česko do Evropy, kam nepochybně patří (abych nezapomněl: moc děkuji, Gerrite, Gastone, Brigitte, Corrado a ostatní!).

first customer_meet after 25 yrsJedna vzpomínka za všechny – můj první velký mezinárodní zákazník, Gerrit J. Jansen, jednatel Makro Cash & Carry ČR. Foto z nedávného setkání v Amsterdamu. Gerrit je ten zachovalý gentleman za mnou a mojí ženou.

Čti dál →

Šok z života v multikulturním prostředí

Můj dosavadní život se vcelku ostře dělí na 2 etapy – do Listopadu a po něm. Asi tušíte, že to zase tak nesouvisí s tím, že listopad je „štíří“ měsíc, ale s tím, že v listopadu 1989 se hodně věcí změnilo. Ti z nás, kteří se nebáli využít nabyté svobody a příležitostí, začali žít doslova nový život. To se týká i mých zkušeností s jinými národy a s multikulturním prostředím. Stručně řečeno: do Listopadu jsem cizince potkával jen zřídka a letěl poprvé letadlem ve 23 letech, v „nových časech“ jsem pracoval na 4 kontinentech a trávil po letištích více času než doma.

dinner at sheik's

Běžným šokem z jiných kultur je setkání s jejich kuchyní, třeba s takovouto velbloudí pochoutkou. Byla ovšem velmi dobrá, stejně jako diskuze se saudsko-arabským šejkem.

Čti dál →