Tyranie čísel při řízení byznysu

Stalo se vám už někdy, že jste se ve firmě dostali do stavu “paralysis by analysis”, česky asi
podobně “paralýza analýzou”? Co jste udělali? Jak se vypořádat se situací, kdy máte pocit,
že čísla a různé údaje ovládly firmu a management se nerozhoduje, jen čeká na další a další
analýzy? Čísla jsou pro řízení byznysu rozhodně velmi důležitá, ale je potřeba dát pozor,
která čísla a jak často sledujeme, a také kdy je potřeba se rozhodnout na základě
dostupných informací a nečekat na nějaké další, nové, protože jinak budeme čekat navždy.
O těchto manažerských dilematech, která všichni pravidelně zažíváme – nejenom v práci, ale
často i doma 😉 je dnešní článek na našem blogu.

Dan pracuje na zahradě

Pšeničné pivo a práce na zahradě často pomohou ignorovat zbytečné firemní údaje

Čti dál →

Email = metla lidstva?

Kdo dnes nemá emailovou adresu? Kdo dnes má jen jednu? Kdo nečte emaily každý den? A kdo je čte “pořád” na svém “chytrém” mobilním telefonu? Komu píská příchozí email v kapse při večeři s rodinou nebo když sedí ráno na toaletě? Snad se všichni někde poznáváme…

Lákavá klávesnice, stačí se rozepsat a email je na světě

Lákavá klávesnice, stačí se rozepsat a email je na světě…

Nedávno jsem poslouchal rozhovor s hercem Jaroslavem Duškem, známým pro své řekněme neobvyklé názory (které v mnohém dávají velký smysl), o výchově dětí a tak mě napadlo, jestli má email. Nevím, ale myslím, že má. Myslíte, že každou minutu sleduje, jestli mu nějaký nepřišel? Taky nevím, ale nevypadá na to. Vypadá, že je v pohodě, možná i proto, že emaily čte pouze v nějakém vyhrazeném čase a tak mu jeho inbox nepřekáží žít život.

K čemu se email hodí a k čemu vůbec ne? Jak se nezbláznit z 50+ zpráv každý den? Jak být efektivnější při zpracovávání emailů, těch potvor elektronických? Jak netříštit svou pozornost elektronikou při nějaké důležité činnosti? O tom je dnešní článek od Dana. Čti dál →

Co má být cílem byznysu? Růst?

Už se vám taky stalo, že šéf přiletěl z centrály (byznys třídou) a vyprávěl na “mítinku”, jak naším hlavním cílem je dvouciferný růst? A ukazoval ty úžasné grafy s “hokejkou”, které nás měly přesvědčit, že doteď se nám tedy úplně nedařilo, ale odteď už jen porosteme? Taky zároveň nesmíme zapomenout snižovat náklady, zlepšovat spolupráci, zvyšovat podíl na trhu, inovativně myslet… Pak zase odletěl a vy jste zůstali sami a vymýšleli, co s tím? Co jste si mysleli – byli jste nadšení do další práce nebo jste se spíše cítili jak Alenka v říši divů?

V naší době, kdy se většina firem žene za růstem za každou cenu, se nedá ubránit myšlence, jestli tenhle přístup už není překonaný, jestli přece jen neexistuje nějaká jiná “mrkev”, za kterou bychom měli běžet. Po mnoha letech práce pro různé velké nadnárodní firmy bych teď chtěl úplně jasně vyjádřit svůj názor (ještěže máme ten blog, kde si můžeme psát, co chceme…): “růst jako cíl podnikání firmy je úplný nesmysl”. Ale co tedy? O tom je dnešní článek na našem blogu www.tristiri.cz

growthgraph Čti dál →

Byznys a právníci – jde to vůbec dohromady?

Velký oříšek! Mí dva spoluštíří při posledním Skype o našem blogu nadšeně diskutovali o svých zkušenostech s právníky v byznysu. A jaké “zábavné” historky zažili. A o čemž tedy musíme napsat! Bezradně jsem poslouchal, s rostoucí nervozitou… Vždyť já žádné pořádné příběhy s právníky nezažil! Pravda, mám několik právníků přátel, ale nic, co by stálo za článek pro blog. Nicméně kolegové trvali na tomto téma, takže tady je a ty se s ním Dane nějak poper…

justice

Fotografie nevystihuje úplně přesně mé názory…ale zdála se mi vtipná pro tento článek!

Čti dál →

Systém versus kreativita

Dnešní téma je skvělé. Už teď se těším, co napíšu :), i když vlastně nevím, jak se článek nakonec vyvine. No řekněte sami – co si myslíte, že v byznysu vede k lepším výsledkům: systém nebo kreativita, pravidla nebo volnost? Jací jste Vy? Baví Vás práce bez pravidel, prostor pro kreativitu, možnost dělat si věci podle svého? Nebo máte raději strukturu, systém, pravidla, předpisy? Podívejme se spolu na různé názory, zkušenosti a výsledky obou přístupů a pokusme se rozhodnout “kdo s koho”!

womaninbinary

Čti dál →

Člověk z Východu v managementu na Západě

Jsem štír narozený 17. listopadu. Jednou z výhod tohoto data je, že mohu lehce spočítat, kolik času jsem strávil „za totáče“… Přesně 29 let. Dost dlouho na to, abych si vybudoval pořádný mindrák „člověka z Východu“. Ještě dnes si živě vzpomínám na první setkání se západním autem – někdy před 30 lety jsem zblízka viděl první audi a ze srovnání s mojí stopětkou se mi podlomily nohy. Nemluvě o tom, že můj vzdálený příbuzný z Oregonu, který s tou audinou přijel z Frankfurtu, volně překračoval hranice, zatímco já byl uvězněn za železnou oponou.
Mými 29. narozeninami se naštěstí spousta věcí změnilo. Frekvence mých kontaktů s lidmi ze „Západu“ se zvýšila tisícinásobně a odpadl tak jeden z klíčových důvodů mého mindráku – strach a ostych z neznámého. Záhy jsem poznal, že i na Západě žijí normální lidé a že komunikace s nimi není zase tak odlišná od toho, co jsem doposud znal. Nesmírně mi v tomto poznání pomohli moji první zákazníci – expati, kteří se v Praze objevili záhy po listopadu 1989. Zejména jejich první vlna byla unikátní – kromě pár zlatokopů šlo o skutečné misionáře, kteří dorazili s nadšením a úmyslem co nejrychleji vrátit Česko do Evropy, kam nepochybně patří (abych nezapomněl: moc děkuji, Gerrite, Gastone, Brigitte, Corrado a ostatní!).

first customer_meet after 25 yrsJedna vzpomínka za všechny – můj první velký mezinárodní zákazník, Gerrit J. Jansen, jednatel Makro Cash & Carry ČR. Foto z nedávného setkání v Amsterdamu. Gerrit je ten zachovalý gentleman za mnou a mojí ženou.

Čti dál →

Člověk z východu v managementu na západě

Jsme v byznysu stejně dobří jako lidé ze “západu” nebo ne? Podepsala se socialistická minulost naší země na našich schopnostech řídit lidi pozitivně nebo negativně? Co by měl vědět Čech, který chce pracovat v cizině? Nebo ten, který nechce, ale co čert nechtěl – firma to vyžaduje?!

KyotogeishasPráce v zahraničí přináší samé výzvy,
například tady se v Kjóto fotíme s místními slečnami…

Když mí kamarádi, ostatní dva štíři, přišli s nápadem na toto téma (všichni z nás máme za sebou dlouhé roky práce v jiných krajích), nejdřív jsem si říkal: no tak super, takové pěkné téma, určitě bude zajímat spoustu lidí a po všech těch zkušenostech bude hračka něco přínosného napsat. Pak jsem začal přemýšlet, jak a co by měl náš příběh mít v sobě a došlo mi…že jsem vlastně nikdy na západě pořádně nepracoval! Jasně, od roku 1992 doteď jsem v různých nadnárodních společnostech, jejichž centrály jsou v západní Evropě nebo USA. Ale srdce mě vždycky táhlo do tzv. Emerging markets, trhů, které se rozvíjejí (nebo alespoň by měly…) a všechny nabídky práce v Londýně, Amsterdamu nebo Atlantě jsem zatím poctivě odmítal. Tak se nechám stejně jako Vy překvapit, jak se náš příběh vyvine!

Čti dál →