Mongolsko: z jurty do nákupního centra (a zpět)

Projíždíme s kamarádem rozlehlou mongolskou stepí. Právě končí náš úžasný výlet – 2700 km, nejdříve na motokrosových motorkách a pak terénním autem – zemí, která je na seznamu vysněných cest mnoha cestovatelů. Ne všichni se sem ovšem nakonec dostanou. Mongolsko je daleko. Počasí může být kruté a také často je. Většina turistů potřebuje vízum. Krajina je dost zvláštní, snad i cizí lidem ze střední Evropy. Každé jídlo obsahuje obrovské množství masa a tuku.

Přesto…za posledních 30 let jsem navštívil více než 60 zemí a Mongolsko si určitě získalo místo v mém srdci. Přírodní krása, která se nedá popsat slovy. Autentická nomádská kultura. Tvrdí, ale velmi přátelští lidé (kromě několika opilců v Ulánbátaru). Divocí koně, kteří se volně prohánějí stepí. Urbanizace a ‚moderna‘ pomalu prostupující společnost. Silná kombinace vlivů, které útočí na naše smysly a myšlenky, vytvářející neporovnatelnou směs pocitů svobody a zároveň obav o budoucnost Mongolska.

Národní park Gorkhi-Terelj
Národní park Gorkhi-Terelj (foto @danfrolec)

Dnešní článek není ani o byznysu, ani o managementu, ani moc o přírodě (a už vůbec ne o fitness…). Kdo chce, může si vygooglovat různé obrázky z mongolské přírody nebo se podívat na skvělé 4-minutové video od mého kamaráda Lawrence na konci textu. Dnes bych chtěl vyprovokovat diskuzi o dopadu modernizace na starodávnou, minimalistickou a přece bohatou nomádskou kulturu, která tam stále žije. Přes 8 let jsme žili v Dubaji, takže můžu porovnávat.

Čti dál →