7 tipů jak zvládnout co si usmyslíme aneb dokážeš cokoliv

Kdo by nechtěl dokázat cokoliv? Jak je možné, že někteří lidé dokáží, cokoliv si vymyslí, jiní proplouvají životem bez toho, aniž by něco smysluplného udělali (ale nestresují se s tím) a další skupina si stěžuje na nepřízeň osudu, která zavinila jejich ten či onen neúspěch? Pojďme se dnes podívat na jeden skutečný příklad a pak dát dohromady sedm (proč zrovna sedm? uvidíme…) pravidel, která nám pomohou dokázat, cokoliv si jen usmyslíme.

Dokazes cokoliv

Dokážeš cokoliv

Čti dál →

Člověk z Východu (Evropy) v managementu na Západě

Začnu prostou otázkou: „Které město je víc na západě, Praha nebo Vídeň? Samozřejmě, že Praha, že ano?“ Každý Čech je zápaďan, nikoli Číňan. Tak proč je Česko označováno neustále za Východ, kdežto Rakousko za Západ? Jasně, takhle vzato, jde o politickou kategorizaci, nikoli zeměpisnou. Platí totéž rozdělení i pro, řekněme, jakousi kategorizaci „manažerskou“?

To už je trochu složitější. Co s čím máme porovnávat? Politicky a hospodářsky Západ totiž není jakousi jednolitou homogenní společností. Tento Západ obsahuje mnoho velmi rozdílných kultur, které pak samozřejmě výrazně ovlivňují i firemní manažerskou kulturu při řízení korporace. patří mezi ně například francouzské „savoir vivre“, čili „umění žít“, anglosasky „time is money“, čili „čas jsou peníze“ a německy „Ordnung muss sein“, neboli „pořádek musí být“. (Při tomto popisu kulturních rozdílů Západu samozřejmě velmi zjednodušuji – existuje jich nepoměrně mnoho a byla o nich napsána řada knih.)

Ani v malém Česku to není o mnoho lepší: zkuste rodákovi z vinařské jižní Moravy tvrdit, že jeho kultura je stejná jako milovníka piva z Plzně. Anebo někomu z Ostravy vysvětlovat, že je ze stejného kulturního prostředí jako plnokrevný Pražák.Navrhuji proto téma trošku přeformulovat a přimlouvám se za „Člověk z post-komunistické země v managementu korporace na kapitalistickém Západě“. Domnívám se, že tato formulace mnohem přesněji vystihuje, o čem vlastně v tomto článku pojednávám. V mém konkrétním případě si k tomu ještě můžete přidat „z malé země a na anglosaském Západě“, přímo v jeho srdci, v USA.

Člověk z Východu (Evropy) v managementu na ZápaděVýchod a Západ: někdy je ta definice poněkud složitější…
Čti dál →

Šok z života v multikulturní společnosti?

Hodlám tak trochu se slovem „šok“ v titulku tohoto článku polemizovat. Na základě vlastní zkušenosti v USA zastávám názor, že to není tak zlé, nebojte se. Je to spíše jiné, mnohem jiné a v mnohém jiné.

V první řadě si musíte uvědomit, že pouhá vaše fyzická přítomnost vnáší do už tak multikulturní společnosti další kulturu. Ostatní lidé se vás snaží pochopit a zařadit: kdo jste? Odkud přicházíte? Co nebo jaké společenské kulturní rysy reprezentujete? Dříve než se VY budete snažit pochopit a hodnotit multikulturní společnost, její rysy a vaše místo v ní, dopřejte jí, aby ONA pochopila vás. A udělejte to, prosím, taktně a zdvořile.

Šok z života v multikulturním prostředíJiná země, jiný mrav. I takto může vypadat „home sweet home“

Čti dál →

Člověk z Východu v managementu na Západě

Jsem štír narozený 17. listopadu. Jednou z výhod tohoto data je, že mohu lehce spočítat, kolik času jsem strávil „za totáče“… Přesně 29 let. Dost dlouho na to, abych si vybudoval pořádný mindrák „člověka z Východu“. Ještě dnes si živě vzpomínám na první setkání se západním autem – někdy před 30 lety jsem zblízka viděl první audi a ze srovnání s mojí stopětkou se mi podlomily nohy. Nemluvě o tom, že můj vzdálený příbuzný z Oregonu, který s tou audinou přijel z Frankfurtu, volně překračoval hranice, zatímco já byl uvězněn za železnou oponou.
Mými 29. narozeninami se naštěstí spousta věcí změnilo. Frekvence mých kontaktů s lidmi ze „Západu“ se zvýšila tisícinásobně a odpadl tak jeden z klíčových důvodů mého mindráku – strach a ostych z neznámého. Záhy jsem poznal, že i na Západě žijí normální lidé a že komunikace s nimi není zase tak odlišná od toho, co jsem doposud znal. Nesmírně mi v tomto poznání pomohli moji první zákazníci – expati, kteří se v Praze objevili záhy po listopadu 1989. Zejména jejich první vlna byla unikátní – kromě pár zlatokopů šlo o skutečné misionáře, kteří dorazili s nadšením a úmyslem co nejrychleji vrátit Česko do Evropy, kam nepochybně patří (abych nezapomněl: moc děkuji, Gerrite, Gastone, Brigitte, Corrado a ostatní!).

first customer_meet after 25 yrsJedna vzpomínka za všechny – můj první velký mezinárodní zákazník, Gerrit J. Jansen, jednatel Makro Cash & Carry ČR. Foto z nedávného setkání v Amsterdamu. Gerrit je ten zachovalý gentleman za mnou a mojí ženou.

Čti dál →