Nebezpečné sezení a jak na to

Mnozí jsme již slyšeli něco o sezení a jak je pro nás špatné (nemyslím teď sezení v base, které asi čeká dříve či později některé naše politiky…). Myslím sezení u stolu, v autě, před obrazovkou, prostě všechno to nadměrné používání našeho pozadí, na které naše těla nebyla evolucí vyrobena. Někde jsem dokonce viděl přirovnání „sezení je nové kouření“! No nevím, představte si, že bychom si nemohli v našich hospodách ani blahobytně vypouštět cigaretový dým, ani sedět. Snad to nehrozí, přece jen parlamentu trval ten zákaz kouření pár desítek let.

Tak jako tak, sezení se v naší době jen těžko vyhneme. Podle mě však mohou být jak zdravé, tak škodlivé sedací návyky. Je na každém z nás, kterou stranu si zvolíme. Zdravé sezení vyžaduje dávat pozor na následujících pět bodů:

Čti dál →

Personální Desatero pro rok 2018

Opět se scházi rok s rokem a pomalu ale jistě začíná bilancování ve všech oblastech, včetně té personální. Jaký byl uplynulý rok ? Co se podařilo a co ne ? Přinesl nám v personální oblasti něco nového, nečekaného ? Jak toho do budoucna využít anebo jak se co nejlépe z roku 2017 poučit ?

Ve sváteční a uspěchané atmosféře adventně-spotřebitelského času jsem se také já na chvíli zastavil, ohlédl zpět, podíval dopředu a provedl několik jednoduchých analýz. A dovoluji si zde předložit k zamyšlení a posouzení jakési Personální Desatero retailového dodavatele pro rok 2018.

Čti dál →

Co s bublinami?

Tradiční vánoční návštěva pražské ZOO mi opět připomněla to, co mi přichází na mysl v poslední době stále častěji – rozklad společnosti na bubliny. Uzavírá se do nich stále více lidí a není již prakticky schopna komunikovat s nikým vně svého bublinového ghetta. V ZOO mají stále více modernizovaných výběhů, oddělujících jednotlivá zvířata od návštěvníků jen průhlednými stěnami. No, a protože mezi návštěvníky dnes patří i domácí mazlíčci, dochází k zajímavým setkáním. Třeba našeho teriéra Barta s vlky. Koukají na sebe přes sklo, vidí se, ale moc se necítí. Občas na sebe štěknou a pak jdou dál. Dost mi to připomíná situaci české společnosti, ale vlastně také stav řady dalších komunit všude po světě, nejvyspělejší státy nevyjímaje.

Jsme na tom trochu jako náš Bart a vlci v ZOO. Chodíme po stejné zemi, dýcháme stejný vzduch, koukáme na sebe, ale moc se necítíme a nejsme schopni vzájemné komunikace. Jsme každý ve své sociální bublině…. Čti dál →

Čeká nás Budoucnost 4.0 nebo 0.8?

V minulých dnech jsem absolvoval řadu konferencí a byl svědkem mnoha politických debat. Intenzivně se všude diskutovalo o budoucnosti. Odnesl jsem si z toho jeden silný pocit – žijeme ve světě, který má velmi schizofrenní názor na to, co nás čeká.

Někteří kolegové jsou plni optimismu a nemohou se nabažit toho, co nám umožňují technologie. Před námi se rozkládá budoucnost plná krásných nových strojů, pečení holubi (či alespoň rohlíky) nám už brzy budou – díky dronům – konečně padat do huby. Sdílená ekonomika vyřeší poslední problémy, zejména až umožní sdílet i to dosud nesdílitelné – manželky a kartáčky na zuby.

Druhá skupina diskutérů akcentuje úplně jiný pohled. Naše společnost je ve špatném stavu, stát je disfunkční nedodělek, nedomrlý zmetek plný byrokratických pastí, ve kterém něco realizovat je stále větší horor. Jeden příklad za všechny: na stavební povolení se čeká v průměru déle než v Iráku, i když na rozdíl od této nešťastné země neválčíme s DAEŠ a s výjimkou fotbalových zápasů u nás není občanská válka. Nejlépe to podle mne vystihla prestižní novinářka Lenka Zlámalová, když na lehce provokativní otázku, zda bude konečně líp, odpověděla prorocky něco ve smyslu „určitě jednou ano, ale volby ukázaly, že mezitím asi musí být bohužel hůř“.

Čti dál →

Kdo na moje místo

 

Dvacet osm let po pádu komunistické centrálně plánované ekonomiky, nástupu svobodného trhu a vzniku úspěšných soukromých firem náhle narůstá palčivý manažersko-vlastnický problém, se kterým žijící generace Čechů nemají žádnou historickou zkušenost: co dál s naší firmou ? Komu a jak ji předám ? Jak zajistit další pokračování úspěchu ? Nebude lepší byznys prodat ?

Při generační výměně v soukromě vlastněné firmě samozřejmě svou roli hraje specifický kontext situace, tj. velikost byznysu, jeho vlastnická struktura, charakter podnikání , poměry mezi členy podnikatelské rodiny apod. Cílem tohoto článku není představit různé technické a právní způsoby řešení problému generační výměny v soukromé firmě – např. předání byznysu potomkovi, prodej byznysu, změnu právní formy podnikání za účelem oddělení manažerské a vlastnické funkce, vytvoření nadace nebo holdingu, kterámu je byznys svěřen k řízení atd. – ani analyzování zahraničních zkušeností s generační výměnou. Jde mi o zaostření na několik obecně platných principů, jejichž důsledná aplikace usnadní a zjednoduší složité navigování v rozbouřených vodách generační výměny.

Čti dál →

Kdybych si dnes vybíral své první zaměstnání

Kdybych si dnes vybíral své první zaměstnání v byznyse, určitě bych okamžitě pomyslel na to, že zkušenost je nepřenositelná a hledal bych na nějaké správné, zkušené adrese dobrou radu. Kéž bych před lety věděl to co vím dnes a tušil souvislosti i jejich stíny ! Jenže dobré rady tehdy moc neexistovaly a když už ano, tak živořily někde v ilegalitě nebo poloilegalitě komunistické moci a nebylo snadné ani bezpečné je vyhledat.

Dnešení generace, tzv. „ Millenials“, to má oproti naší generaci o hodně jednodušší. Tak zaprvé už nežije v zemi s centrálně plánovanou – nebo lépe řečeno ničenou – ekonomikou pod vládou komunistické diktatury. Za druhé jsou Millenials ve virtuálním světě webových stránek a Internetových vyhledávačů více doma než ve skutečném reálném světě okolo nich. A tak jim neunikne žádná, ani sebemenší informační myška. Všechno si vyhledají, prostudují pečlivě všechny protichůdné názory a polemiky, porovnají fakta a pak si nakonec vytvoří názor svůj vlastní.

Jenže zkušenost je bez sdělení osobního zážitku nepřenositelná a protože vím, že Millenials fungují a přistupují k světu převážně virtuálně / tedy kromě jídla a pití, zatím /, rozhodl jsem se napsat tento článek a umístit jej na http://www.třištíři.cz. Doufám totiž, že Millenials už tuto kvalitní webovou stránku objevili a tak bude naše vzájemná komunikace snadno navázána. Mluvit ke generaci Millenials jinak než přes Internet nemá smysl a chtějí-li si přečíst zajímavé články o zkušenostech z byznysu, které jim mohou pomoci při vybírání jejich prvního zaměstnání, tak snad při brouzdání Internetem na tuto webovou stránku také narazí.

Takže pojďme k věci. Hlavně heslovitě, v krátkých větách. Aby to pak mohli přeposílat dál na různá jiná elektronická média.

Čti dál →

Co děláte pro udržení svých nejlepších lidí ve firmě?

Nezaměstnanost v České republice je na jedné z nejnižších úrovní v historii (pokud nebereme v úvahu období „plné zaměstnanosti za totáče“;). V Praze nejnovější číslo říká 2,7%. Mí kamarádi, ať už pracují pro velké firmy nebo mají své vlastní, nemohou sehnat vhodné lidi. Na uveřejněné pozice se někdy nepřihlásí ani noha. Zdá se, že karta se obrátila a jsou to zaměstnanci, kteří si vybírají a požadují více. V takové situaci na trhu je super důležité, jak si udržet své nejlepší lidi. Jak daleko je dobré zajít? Dost daleko!

Kdo prodá nejvíce Harley-Davidson motorek v ČR?

Ať už jste podnikatel nebo manažer – bez dobrých spolupracovníků ve firmě nedokážete nic. Nedávno jsem na toto téma slyšel úžasný a inspirativní příběh, o nějž se chci s Vámi, čtenáři našeho blogu www.tristiri.cz, podělit.

Čti dál →

Báječný svět organigramů

Možná vás to ještě nenapadlo. Není to záležitost, která by byla vidět na první pohled a určitě to není téma, které by hýbalo médii a probíralo se po hospodách či hipsterských kavárnách. Organigramy, organizační struktury, manažerský styl….. Zní to suše, byrokraticky a nudně. A přitom je to jeden ze zásadních stavebních prvků firmy, který toho o ní řekne více, než byste čekali. V českém firemním prostředí je to o to zajímavější, že se u nás potkávají organizační styly doslova z celého světa a my sami nemáme vlastní optimální model, prověřený delší historií. Tedy pokud nepočítáme paranoidní struktury národních a státních podniků z období do roku 1989.

Čti dál →

Služební cesty letadlem: příjemná změna nebo nutné zlo ?

Jednou jsem takhle letěl do ruského Petrohradu ( tehdy ještě nesoucího jméno Leningrad ), když vtom mě můj soused na vedlejším sedadle vyrušil z příjemného klimbání v polospánku: „Mladý muži, letíte tam za odměnu nebo za trest ?“

Otázka jako šlehnutí bičem, vpravdě hodná samotného Oscara Wildea!

 Při cestě letadlem vidíte svět a všechny jeho problémy z optimálního nadhledu více než třiceti tisíc stop ( tj. více než desti tisíc kilometrů ). Čti dál →

Přijímání nových zaměstnanců

Osobně si myslím, že zvládnutí procesu přijímání nových kvalitních zaměstnanců je alfou a omegou veškerého manažerského úspěchu. Bez šikovných a dobrých lidí se řítíte do záhuby.

Jedinou alternativou je udělat všechnu práci sám ( sama ), ale to od určité velikosti byznysu nebo stupně řídící struktury prostě nejde. ( Pokud si stále ještě myslíte, že to jde, tak vám vřele doporučuji ihned podat výpověď a rychle si zajistit lůžko v nejbližší nemocnici proslulé svými úspěchy při léčení kardiovaskulárních chorob. )

Především si velmi dobře ( a písemně ) zformulujte, co vlastně na trhu pracovní síly hledáte: někoho, kdo bude pracovat na „ systemizované“ pozici nevyžadující nic než přesné plnění předepsané činnosti, nebo někoho, od koho očekáváte flexibilitu a kreativní řešení problémů ? Hledáte „hard skills“, neboli schopnost něco umět udělat, nebo „soft skills“, tj. schopnost zajistit, aby někdo jiný něco udělal ? Nepodceňujte tuto úvodní fázi přijímacího procesu, protože na kvalitě této Vaší vstupní informace závisí kvalita kandidátů na danou pozici. Navíc ne vždy to budete pouze Vy sám / sama, kdo bude s kandidáty přijímací rozhovor vést, takže nestačí, když Vy přesně víte, co a proč chcete – musí to stejně přesně vědět i všichni ostatní manažeři, kteří se budou na výběrovém řízení nějak podílet.

Popis pracovní síly, kterou hledáte, musí mít určitou formalizovanou strukturu, ale nesmí být formální ( ve smyslu byrokratické formy válcující pragmatický obsah popisu ). Co vlastně hledáte? Znalosti, dovednosti nebo zkušenost ? Spousta manažerů si vůbec neuvědomuje rozdíl mezi těmito pojmy ! A čemu dáte při výběru přednost: znalostem nebo osobnosti kandidáta ? To je moc zajímavý problém – já například na základě svých vlastních zkušeností vždy při výběru upřednostňuji osobnost před znalostmi. Ty se totiž dají naučit, ale určující rysy osobnosti člověka nepředěláte.

Čemu a proč dáte při výběru přednost: zkušenostem, znalostem, dovednostem nebo osobnosti kandidáta ? Čti dál →