O nás

Posted on

Tomáš, štír narozený 17. listopadu

OLYMPUS DIGITAL CAMERAOLYMPUS DIGITAL CAMERA

Mám takové poněkud legrační jméno (Tomáš Krásný) a jsem štír narozený 17. listopadu 1960 v Praze. Bydlím v Praze. To moc dynamicky nevypadá, ale snad Vás u dalšího čtení udrží skutečnost, že jsem si z Prahy odskočil bydlet do Vídně a New Yorku a pracoval na 4 kontinentech.

Mám za sebou docela divoký pracovní život (HR konzultanti by to nazvali daleko vznešeněji: zick-zack kariéra…). 5 let jsem byl zaměstnán v akademické instituci a dalších 25 let se pohyboval v byznysu. Polovinu času podnikáním ve vlastní firmě, polovinu ve velké globální korporaci v různých manažerských pozicích (občas se tomu, k mé velké radosti, dalo říkat i „leadership“).

Vstupuji do poslední třetiny života (pevně věřím, že té nejdelší a nejkrásnější) a nechávám se inspirovat slovy dalajlamy:

„tahle planeta nepotřebuje více úspěšných lidí, zoufale potřebuje více mírotvorců,
vyprávěčů příběhů a lidí, co milují“.

Přeloženo do byznysové řeči: snažím se podporovat ostatní prostřednictvím poradenství a coachingu. Spoluvytvářím příležitosti k setkávání a propojování lidí, zejména prostřednictvím konferencí a dalších odborných eventů. Pokud by Vás zajímaly podrobnosti, navštivte mne prosím na LinkedIn.

 

Miro, štír narozený 18. listopadu

Víte, co se Vám stane, když pocházíte z koutu Slezska zapadlého kdesi v zádumčivých Jesenických horách? Naučíte se obstojně lyžovat, dobře řídit auto v zimě a budete celý život obdivovat papriky rostoucí volně na poli, nikoli ty ve skleníku. Z jakékoli palmy a pláže pak budete mít nadosmrti neuvěřitelný pocit šílené blaženosti.

Miro1web

A víte, co se Vám stane, když v tomto koutu Slezska budete otevřeně dávat najevo své sympatie k fotbalové Spartě nebo k hokejovým Pardubicím? Budete spolužáky ve škole nemilosrdně popotahován, protože nefandit ve fotbale Baníku a v hokeji Vítkovicím je v těchto končinách ekvivalent téměř smrtelného hříchu. Fanda Bohemians se stane nakonec jedním z Vašich nejlepších kamarádů, což je absolutně nemožné sparťanské Praze v klidu vysvětlit.

Takže teď už snad dokážete pochopit, že jsem tím, kým jsem, když mě takovéto podmínky a síly v útlém dětství nemilosrdně formovaly!

I když jsem už od posledního ročníku gymnázia věděl poměrně přesně, že chci “dělat obchod“, do pádu komunistického režimu v roce 1989 to jinak než v zahraničním obchodě nešlo. Takže jsem vystudoval VŠE v Praze, obor zahraniční obchod. Na fakultě jsem byl, samozřejmě, celou tu dobu za jednoho z moravských exotů. Nikdo se ani nenamáhal pochopit ten tak obrovský a jasný rozdíl mezi Moravou a Slezskem! Marné bylo po celé čtyři roky mé vysvětlování a snažení.

Navíc jsem na fakultu nenastoupil jako syn či dcera významného funkcionáře z nějakého podniku zahraničního obchodu, který se svými rodiči prožil podstatnou část bezstarostného dětství kdesi v zahraničí. Těch odlišností bylo během mých studií více (například ne mnoho mých spolužáků si chodilo přivydělávat víkendovým zametáním ulic či půlnočním nakládáním čerstvě vytištěných zítřejších novin do vlaku na Masarykově nádraží, ale Prahu jsem měl rád a nedám na ni dodnes dopustit.

Miro2web

Jistě chápete, že jsa poznamenán těmito zkušenostmi, ujasňoval a tříbil jsem si svůj zásadní vztah k životu a práci velmi dlouho. Až mi to začalo být trapné: každý okolo mne má už všechno jasné, ví, co je správné a co ne, nemá žádné pochybnosti – jen já stále vše nekonečně analyzuji, jsem někdy plný pochybností o svých rozhodnutích a stále se k některým vracím zpátky a prožívám je znovu a znovu. Ani dnes si nemůžu být úplně jist – spíš bych to nazval “nikdy nekončícím procesem“, postaveným na nadšených nohách poznání, o němž si neustále myslím, že by už konečně mohlo být konečné……a ono samozřejmě nikdy není!

Za asi opravdu nejdůležitější své krédo považuji tohle:

Dělej jen to, co můžeš dělat rád, ale když už to děláš, dělej to nejlépe jak umíš!

Čtěte prosím pozorně: není důležité být v tom co dělám “nejlepší“. Pro mě je daleko důležitější, abych dělal to, co mě baví tak, jak nejlépe umím. To je podle mě obrovský rozdíl! Umožňuje mi vyhnout se stresu z dnešní hyperkonkurence, držet si odstup od horkých situací i horkých kariérních židlí a přitom zůstat sám sebou.

Za druhé pak asi následující:

Buď vždy kritičtější sám k sobě než k druhým!

Miro3webOno se to samozřejmě lehce řekne, ale mnohem hůře dělá. Jenže tato “zkouška realitou“ nic nemění na tom, že i toto druhé krédo je pro mě velmi důležité a snažím se podle něj řídit. Je pro mě zásadní, abych byl k lidem spravedlivý a oni ke mně také.

Práce, peníze a kariéra jsou pak jen vedlejší produkty, anglicky by se asi řeklo “collateral effect“, který se připlete do cesty tehdy, kdy jej nejméně čekáte, ovšem za podmínky, že se řídíte těmito dvěma výše uvedenými životními krédy.

Mám rád muziku od Beatles a moc se mi líbí, jak jednou kterýsi hudební kritik charakterizoval rozdíl mezi hudebními skupinami šedesátých let minulého století a novými, začínajícími skupinami dneška: “Beatles a ostatní muzikanti v šedesátých letech hrozně moc chtěli světu něco důležitého říct a vydělali při tom hromadu peněz. Dnešní skupiny hrozně moc chtějí vydělat hodně peněz a nemají světu co říct.“ Tenhle výrok samozřejmě nelze aplikovat na každého dnešního muzikanta, ale je nad slunce jasné, co chtěl zmíněný kritik svými slovy vyjádřit. S nadšenou pokorou se s ním ztotožňuji.

Já jsem měl v životě doposud hodně štěstí. Bez něj, chytré a tvrdé práce a neustávající podpory mé ženy (dodnes přesně nevím, proč si vzala zrovna mě…) by to prostě nešlo. Pracoval jsem v jedné z prvních soukromých českých akciových společností po pádu komunismu a prodával jsem výrobky ze dřeva do západní Evropy. Můj první měsíční plat v roce 1990 byl 1.800,- KČ hrubého. Potom v CPC Foods, globální americké korporaci, v marketingu, prodeji a řízení nové akvizice, na dnes už v Čechách velmi známých značkách HELLMANN’S a KNORR, jejich uvádění na trh, rozvoji, inovacích, rádiové I televizní reklamě. Po krátkém intermezzu v Michelskych pekárnách, zmítajících se v bolestech po příchodu kanadského investora, jsem na dva roky zakotvil v Německu u řetězce NORMA. Pak zpátky v Čechách jsem už jako generální ředitel řídil PRIBINU v Přibyslavi a její krásné značky PRIBINA, PRIBINÁČEK a KRÁL SÝRŮ. Po třech letech jsem dostal od francouzského majitele PRIBINY nabídku na převzetí jeho americké pobočky AFP advanced food products LLC.

Takže teď bydlím v USA a řídím ve funkci prezidenta a CEO (Chief Executive Officer) firmu se třemi výrobními závody, která vyrábí a prodává kolem 150,000 tun výrobků za rok, v USA i ve světě. Další informace se dají najít na LinkedIn.

Šílený nápad založit blog Tří Štírů se vylíhl v mé hlavě po ideové intervenci mé manželky jako jakýsi další vedlejší produkt mé životní dráhy. Zasunul jsem jej kamsi do pozadí a moc pozornosti jsem mu zpočátku nevěnoval. Mohutně povzbuzován svou ženou, svěřil jsem se s ním nakonec váhavě a opatrně svým dvěma byznys kamarádům, také Štírům, a oni mě nejenže nepoplivali, neobvinili z prospěchářství a z manipulace s jejich názory (to se, prosím pěkně, sluší dělat pouze v politice, že ano…), ale nadšeně se myšlenky chopili a stali se při její realizaci sprintery pádícími daleko přede mnou. Všichni tři si myslíme, že vzhledem k naším životním a pracovním zkušenostem máme co nabídnout a o co se podělit, a doufáme, že se nám vás podaří o tom našimi příspěvky na tomto blogu přesvědčit. Jestli ano, řekněte o tom všem. Jestli ne, tak nás nešetřete, ale řekněte to, prosím, pouze nám. Pomůže to zcela určitě dobře zamýšlené věci.

Jenom v noci mě pronásledují zlé sny ve všech jazycích, které jakžtakž ovládám: aby tento náš projekt Tři Štírů nedopadl tak, jako slavná komunistická “perestrojka“ v Sovětském Svazu ve druhé polovině osmdesátých let minulého století. Její osud charakterizoval bývalý sovětský komunistický premiér Černomyrdin po rozpadu Sovětského Svazu slovy: “Mysleli jsme to dobře, ale dopadlo to, bohužel, jako vždycky.”

Doufám, že TřiŠtíři předčí jakéhokoli komunistu po všech stránkách!

 

Dan, štír narozený 9. listopadu

DF_headshot2rafting

Dan má různé tváře. Někdy tu vlevo (občas), ale častěji tu vpravo. Umí je bleskurychle měnit a tím nachází svou životní rovnováhu. Můj přístup k práci (a snad i k životu obecně) by se dal jednoduše shrnout do dvou vět. První:

„Úspěšná kariéra a nějaké peníze jsou odpadem, vznikajícím
když děláme, co nás baví – mozkem i srdcem“

A opravdu, funguje to! Vždycky jsem dával pozor, aby mě moje práce přinášela radost, bavilo mě každý den vstát a jít do kanceláře, abych měl pocit, že se pořád učím něco nového a že alespoň občas přínáším inspiraci lidem okolo sebe. Když má práce splňovala tyto požadavky tak z 80%, klidně jsem spal, rád pracoval a dostavily se výsledky v podobě kariéry a taky nějakých peněz. Když jsem cítil, že mě štve dělat, co mí nadřízení říkají, pocit, že se firma neposunuje správným směrem, nebo že mě nepřináší další osobní rozvoj – frrrr, a byl jsem pryč!

Tak se stalo, že mám za sebou 25 let profesionálního života v mezinárodních firmách na pěti kontinentech (pozn: v Americe jsem byl často pracovně, ale nikdy jsem se neodvážil tam bydlet :).

A pak druhé motto: „Však ono se to nezblázní“ 

V životě (a práce je jeho podstatnou součástí) je jen velmi málo situací, které by měly přinášet okamžitou akci a stres. Samozřejme jsou takové – když hoří dům, když máme nehodu v továrně, když se naše děti neozvou včas, že dorazily k babičce nebo když se někdo otrávil z našeho výrobku. V těchto případech je namístě se trochu stresovat (přinese větší akceschopnost), zapomenout na demokracii, rychle se rozhodnout a jednat. Velkou většinu událostí však lze řešit v klidu a pokoji, popřemýšlet dřív, než něco uděláme a hlavně jako lídr využít schopností a nápadů lidí okolo, v našem týmu nebo rodině. Vždyť většinou se najde někdo, kdo situaci rozumí lépe než my, má větší zkušenosti a tak výsledek-řešení budou lepší, než když se budeme sami unáhleně rozhodovat a pak nutit ostatní dělat to, co jsme sami vymysleli.

Měl jsem štěstí pracovat pro Bestfoods, Unilever, Nike, Tommy Hilfiger, Kantar Retail and CSM Bakery Solutions, v různých zemích, s různými kulturami, na různých pozicích v prodeji, marketingu a pak managementu. V současné době jsem Vice Prezident společnosti CSM Bakery Solutions pro globální rozvíjející se trhy, kde mám na starosti naše firmy a výrobní závody v Turecku, Rusku, Číně a obchodní kanceláře v Dubaji, Singapuru, Tokiu a Soulu. Bydlím v Dubaji a prostě lítám po světě a říkam mým ovečkám, co mají dělat… :). Něco víc o mě se můžeš dozvědět tady na LinkedIn.

Proč jsem začal psát blog a stal se spoluzakladatelem platformy TřiŠtíři? V posledních několika letech se stává, že mí kolegové a přátelé říkají, abych své nápady, názory a historky z bysnysu sdílel s ostatními, že by (snad…) mohly přinášet nějaký větší užitek. Zejména lidem, kteří jsou někde na začátku nebo v půlce své kariéry a chtějí se učit ze zkušeností ostatních. Když mí dva kamarádi, taky štíři narozeni v listopadu, přišli s nápadem dát dohromady společný blog, neváhal jsem ani minutu.

Takže hurá na to! Těším se na Tvé reakce a podněty k našim článkům. Tady se lze zaregistrovat, pak budeš o každém novém příspěvku dostávat email, takže Ti nic neunikne. Samozřejmě se lze kdykoliv v budoucnu zase odhlásit – i když to samozřejmě není naše prioirita…

PS: Jestě jedna myšlenka – nejdůležitější věc v životě je podle mě rovnováha. Rovnováha mezi prací a rodinou, zábavou, přáteli, sportem, různými koníčky, naším posláním na téhle planetě. Rovnováha mysli, která přináší rovnováhu v těle. O tom někdy více v blogu.