Jak se obyčejný Čech vypořádá se šokem z života v cizině a co se při tom naučí

Už jako teenager jsem chtěl zkusit žít někde v zahraničí. Kde? To mi bylo jedno. Hlavně pryč z Čech. Ne že by mě doma nic nebavilo – naše rodina nebyla ani bohatá, ani chudá (typické pro socialistické ČSSR?), měli jsme všechno, co jsme k životu potřebovali, prima rodiče, kamarádi, sport, škola, pivo, děvčata atd. Takový normální život. Pokud si dobře pamatuji (což není moc jisté…), byl jsem celkem spokojený, ale už tehdy mi připadalo dost nudné celý budoucí život prožít na stejném místě. No a jak s tím naložit? Bude opravdu tráva zelenější někde jinde? Co člověku přinese bydlet v jiných krajích? Taky máte někdy pocit, že chcete odletět a zkusit štěstí v cizině? O tom je dnešní článek.

Krasna oblaka

Miluju ten pohled z okna letadla, na mraky, země, moře. Stačí se podívat ven, představit si život lidí dole a už jsem v myšlenkách v jiném světě.

Čti dál →

Člověk z Východu (Evropy) v managementu na Západě

Začnu prostou otázkou: „Které město je víc na západě, Praha nebo Vídeň? Samozřejmě, že Praha, že ano?“ Každý Čech je zápaďan, nikoli Číňan. Tak proč je Česko označováno neustále za Východ, kdežto Rakousko za Západ? Jasně, takhle vzato, jde o politickou kategorizaci, nikoli zeměpisnou. Platí totéž rozdělení i pro, řekněme, jakousi kategorizaci „manažerskou“?

To už je trochu složitější. Co s čím máme porovnávat? Politicky a hospodářsky Západ totiž není jakousi jednolitou homogenní společností. Tento Západ obsahuje mnoho velmi rozdílných kultur, které pak samozřejmě výrazně ovlivňují i firemní manažerskou kulturu při řízení korporace. patří mezi ně například francouzské „savoir vivre“, čili „umění žít“, anglosasky „time is money“, čili „čas jsou peníze“ a německy „Ordnung muss sein“, neboli „pořádek musí být“. (Při tomto popisu kulturních rozdílů Západu samozřejmě velmi zjednodušuji – existuje jich nepoměrně mnoho a byla o nich napsána řada knih.)

Ani v malém Česku to není o mnoho lepší: zkuste rodákovi z vinařské jižní Moravy tvrdit, že jeho kultura je stejná jako milovníka piva z Plzně. Anebo někomu z Ostravy vysvětlovat, že je ze stejného kulturního prostředí jako plnokrevný Pražák.Navrhuji proto téma trošku přeformulovat a přimlouvám se za „Člověk z post-komunistické země v managementu korporace na kapitalistickém Západě“. Domnívám se, že tato formulace mnohem přesněji vystihuje, o čem vlastně v tomto článku pojednávám. V mém konkrétním případě si k tomu ještě můžete přidat „z malé země a na anglosaském Západě“, přímo v jeho srdci, v USA.

Člověk z Východu (Evropy) v managementu na ZápaděVýchod a Západ: někdy je ta definice poněkud složitější…
Čti dál →

Šok z života v multikulturní společnosti?

Hodlám tak trochu se slovem „šok“ v titulku tohoto článku polemizovat. Na základě vlastní zkušenosti v USA zastávám názor, že to není tak zlé, nebojte se. Je to spíše jiné, mnohem jiné a v mnohém jiné.

V první řadě si musíte uvědomit, že pouhá vaše fyzická přítomnost vnáší do už tak multikulturní společnosti další kulturu. Ostatní lidé se vás snaží pochopit a zařadit: kdo jste? Odkud přicházíte? Co nebo jaké společenské kulturní rysy reprezentujete? Dříve než se VY budete snažit pochopit a hodnotit multikulturní společnost, její rysy a vaše místo v ní, dopřejte jí, aby ONA pochopila vás. A udělejte to, prosím, taktně a zdvořile.

Šok z života v multikulturním prostředíJiná země, jiný mrav. I takto může vypadat „home sweet home“

Čti dál →

Člověk z Východu v managementu na Západě

Jsem štír narozený 17. listopadu. Jednou z výhod tohoto data je, že mohu lehce spočítat, kolik času jsem strávil „za totáče“… Přesně 29 let. Dost dlouho na to, abych si vybudoval pořádný mindrák „člověka z Východu“. Ještě dnes si živě vzpomínám na první setkání se západním autem – někdy před 30 lety jsem zblízka viděl první audi a ze srovnání s mojí stopětkou se mi podlomily nohy. Nemluvě o tom, že můj vzdálený příbuzný z Oregonu, který s tou audinou přijel z Frankfurtu, volně překračoval hranice, zatímco já byl uvězněn za železnou oponou.
Mými 29. narozeninami se naštěstí spousta věcí změnilo. Frekvence mých kontaktů s lidmi ze „Západu“ se zvýšila tisícinásobně a odpadl tak jeden z klíčových důvodů mého mindráku – strach a ostych z neznámého. Záhy jsem poznal, že i na Západě žijí normální lidé a že komunikace s nimi není zase tak odlišná od toho, co jsem doposud znal. Nesmírně mi v tomto poznání pomohli moji první zákazníci – expati, kteří se v Praze objevili záhy po listopadu 1989. Zejména jejich první vlna byla unikátní – kromě pár zlatokopů šlo o skutečné misionáře, kteří dorazili s nadšením a úmyslem co nejrychleji vrátit Česko do Evropy, kam nepochybně patří (abych nezapomněl: moc děkuji, Gerrite, Gastone, Brigitte, Corrado a ostatní!).

first customer_meet after 25 yrsJedna vzpomínka za všechny – můj první velký mezinárodní zákazník, Gerrit J. Jansen, jednatel Makro Cash & Carry ČR. Foto z nedávného setkání v Amsterdamu. Gerrit je ten zachovalý gentleman za mnou a mojí ženou.

Čti dál →

Šok z života v multikulturním prostředí

Můj dosavadní život se vcelku ostře dělí na 2 etapy – do Listopadu a po něm. Asi tušíte, že to zase tak nesouvisí s tím, že listopad je „štíří“ měsíc, ale s tím, že v listopadu 1989 se hodně věcí změnilo. Ti z nás, kteří se nebáli využít nabyté svobody a příležitostí, začali žít doslova nový život. To se týká i mých zkušeností s jinými národy a s multikulturním prostředím. Stručně řečeno: do Listopadu jsem cizince potkával jen zřídka a letěl poprvé letadlem ve 23 letech, v „nových časech“ jsem pracoval na 4 kontinentech a trávil po letištích více času než doma.

dinner at sheik's

Běžným šokem z jiných kultur je setkání s jejich kuchyní, třeba s takovouto velbloudí pochoutkou. Byla ovšem velmi dobrá, stejně jako diskuze se saudsko-arabským šejkem.

Čti dál →

Člověk z východu v managementu na západě

Jsme v byznysu stejně dobří jako lidé ze “západu” nebo ne? Podepsala se socialistická minulost naší země na našich schopnostech řídit lidi pozitivně nebo negativně? Co by měl vědět Čech, který chce pracovat v cizině? Nebo ten, který nechce, ale co čert nechtěl – firma to vyžaduje?!

KyotogeishasPráce v zahraničí přináší samé výzvy,
například tady se v Kjóto fotíme s místními slečnami…

Když mí kamarádi, ostatní dva štíři, přišli s nápadem na toto téma (všichni z nás máme za sebou dlouhé roky práce v jiných krajích), nejdřív jsem si říkal: no tak super, takové pěkné téma, určitě bude zajímat spoustu lidí a po všech těch zkušenostech bude hračka něco přínosného napsat. Pak jsem začal přemýšlet, jak a co by měl náš příběh mít v sobě a došlo mi…že jsem vlastně nikdy na západě pořádně nepracoval! Jasně, od roku 1992 doteď jsem v různých nadnárodních společnostech, jejichž centrály jsou v západní Evropě nebo USA. Ale srdce mě vždycky táhlo do tzv. Emerging markets, trhů, které se rozvíjejí (nebo alespoň by měly…) a všechny nabídky práce v Londýně, Amsterdamu nebo Atlantě jsem zatím poctivě odmítal. Tak se nechám stejně jako Vy překvapit, jak se náš příběh vyvine!

Čti dál →