Smutná zpráva

Je nám moc líto, že vám musíme sdělit smutnou zprávu. Dne 5. března náhle zemřel Tomáš Krásný, zakladatel a spolumajitel Blue Events a jeden z nás, TříŠtírů.

Tomáš byl osobností, která svým působením přesahovala hranice českého trhu. Pro všechny, se kterými se setkával, byl zdrojem znalostí, moudrosti, inspirace a energie. Jeho osobní misí bylo propojovat lidi, často i různých názorů a zájmů, a skrze to kultivovat trh. To se otisklo i do všech konferencí, které pod značkou Blue Events spoluvytvářel, a zároveň do všech článků, které napsal pro server TřiŠtíři.

Bude nám chybět a vzpomínáme na něj.

Zpráva, na kterou nikdy nejsme připraveni

Jeden z nás, TříŠtírů náhle před pár týdny zemřel. Když jsem dostal zprávu od jeho ženy, zprvu jsem ani nechtěl věřit, že to tak je. Měli jsme mít v onom týdnu náš pravidelný Skype, kde s Tomášem a Mirem probíráme aktuální záležitosti jak ze světa, tak z našich rodin, diskutujeme nad novými články. A teď tady najednou Tomáš není. Chybí rodině, chybí ve firmě, chybí přátelům. Chybí mě.

Zároveň však nelze nepozorovat, že ačkoliv se život pro lidi z nejbližšího Tomášova okolí na chvíli zastavil a obrátil vzhůru nohama, celý svět okolo si ničeho nevšímá a „kola se točí dál“. Tato skutečnost mi přišla úplně neuvěřitelná, když před pár lety zemřel můj táta. Člověk se celý život o něco snaží. Dělá svou práci, jak nejlépe umí. Stará se o rodinu, jak jen to jde. Chce za sebou něco zanechat a někdy se mu to i podaří. Ale pak najednou „rup“, smrt nám podtrhne rohožku pod nohama a 99% lidí na světě si toho ani nevšimne. Neuvěřitelné a přesto, ačkoliv se nám to někdy nechce akceptovat, to tak asi má být.

Moje žena se právě vrátila z 10-ti denní tiché meditace vipassana. Když jsem se jí zeptal, jaký zážitek jí nejvíce utkvěl v paměti, řekla mi pár vět, které jim učitel sdělil v průběhu meditace: „Všichni jednou umřeme. Všichni, na kterých nám záleží umřou. Všechno, o co jsme se kdy snažili, jednou pomine. To neznamená, že se máme přestat snažit žít dobrý život. Ale neměli bychom brát události, které se nám v něm dějí, příliš vážně“.

Tome, ať je Ti země lehká, vzpomínáme na Tebe.

Budeš mi chybět Tome

Nedlouho po mém přestěhování se do USA jsem dostal email. Od Tomáše Krásného. Znal jsem jej už trochu z Prahy, ale nijak blízce jsme do té doby nespolupracovali. Sděloval mi, že je to super, dostal od GfK na jeden rok práci v New Yorku a navrhoval, abychom se spolu co nejdříve sešli a strávili víkend na Manhattanu. Ukážu ti New York, projdeme spolu Manhattan. Přijeď.

Klasický Tomáš. Neváhal jsem ani chvíli a přijel. Od té doby se datovalo naše úzké přátelství, prodchnuté  sdíleným obdivem k New Yorku a k čestnému a profesionálnímu “ dělání byznysu”. A později, po založení internetové stránky Tří Štírů, znásobené společným úsilím o obhajobu faktů v dnešní post-faktické době a o propojování lidí ochotných vzájemně si naslouchat. V tomhle speciálně byl Tomáš mistr nad mistry. Dovedl otevřeně a slušně diskutovat I se svým nejzarytějším ideovým odpůrcem.

Dnešní svět potřebuje více Tomášů Krásných. Více slušných a zásadových byznysmenů, kteří jsou pro dobrý obchodní výsledek ochotni při obchodní večeři třeba “sežrat velblouda”, ale vždy obchodovat čestně a bez přímého propojení s politiky. Celým svým životem, vybudováním jedné z nejprofesionálnějších event-firem ve středoevropském prostoru, veškerou svou prací, neutuchající energiíí, svými nápady, humorem  a nezkrotnou kreativitou pravého Štíra jsi nás všechny Tome každodenně přesvědčoval, že to jde a že to půjde, ať se děje cokoli. A za to Ti patří můj obdiv, moje hluboké uznání a poděkování, moje v úctě a pokoře sklopená hlava.

Budeš mi chybět, příteli, ale zároveň budeš se mnou už navždy.

Miro Hošek, Štír

Vyrobit není problém

Zažil jsem to nedávno na vlastní kůži. Potřebovali jsme do jednoho závodu pořídit novou plničku s velmi specifickými a přesně zformulovanými parametry jejího fungování. A světe div se ! Nenašli jsme jediného výrobce potravinářských strojů v celé Severní Americe, který by něco takového byl schopen a ochoten vyrobit. Nevadí, řekli jsme si. Prý v Číně se dneska vyrábí vše, tak se podíváme do Asie.. Zase nic! Ani v Číně, ani v Japonsku, ani nikde jinde v Asii. Evropa byla naše poslední šance. Nakonec nám nepomohla ani stará dobrá Evropa, ale ne zas tak docela. Nakonec se jedna německá firma rozhodla tuto výzvu přijmout a začali stroj vyvíjet. Po několika letech jsme byli nuceni nedokončenou plničku převézt do Ameriky a ač nejsme žádní strojaři, dokončit její konstrukci vlastními silami přímo u nás na závodě. Peníze nebyl problém. Znalosti a know-how na straně strojařských firem byl.

Čti dál →

Co lze čekat od spotřebitelů budoucnosti?

Vstupujeme do nového roku, což nás jako obvykle vede k úvahám, co pak nás to letos čeká….

Měl jsem koncem roku 2018 moc příjemný zážitek – jeden z mých klientů mne přizval do diskuse o tom, co lze čekat od naší společnosti v poněkud delším časovém horizontu. Byla to nesmírně zajímavá debata s více než desítkou expertů, od ekologů až po odborníky na umělou inteligenci. Mám proto dnes chuť psát o něčem vzdálenějším, než jen o tom, jaký bude ten rok 2019. Zvolil jsem si téma mému srdci nejbližší – jaký vlastně bude v delším časovém horizontu, řekněme 15-20 let, náš spoluobčan v roli spotřebitele.

Při úvahách o budoucích spotřebitelích jsem nakonec došel k tomu, že pravdu má – jako obvykle – Jára Cimrman. Asi si vzpomenete na jeho originální metodu hledání zločinců pomocí studia třídních knih. Ano, budoucí spotřebitelé už se nám právě batolí, popřípadě pobíhají na pískovišti a v řadě případů také již tupě koukají do digitálních obrazovek.

Čti dál →

Kámen se dal do pohybu. Díky e-commerce.

Ve fotbale jsme se propadli do okresního přeboru, ale v e-Commerce hrajeme evropskou extraligu. Máme největší počet e-shopů po přepočtu na obyvatele, jsme absolutní jednička v podílu online prodeje nepotravin, sídlí u nás několik predátorů, kteří vyrazili dobývat zahraniční trhy, zmiňme alespoň Alzu a Notino.

O úspěchu v dnešním kamenném obchodě rozhoduje zákaznický zážitek. A o pozitivní příklady není nouze: viz třeba ikonický Chelsea Market v New Yorku. Čti dál →

Svobodní obchodníci všech zemí, spojte se!

Dvě zprávy zasáhly svět globálního i lokálního byznysu téměř současně. Americká administrativa prezidenta Trumpa uvalila na dováženou ocel importní přirážku 25% a na dovážený hliník 10%. Dlužno dodat, že Mexiko a Kanada jsou z tohoto režimu dovozu vyjmuty a na dovoz oceli a hliníku z těchto dvou zemí se tyto nové tarify nevztahují. Možná pouze zatím nevztahují, po dobu kdy USA vyjednávají s oběma zeměmi novou Dohodu o pásmu volného severoamerického obchodu ( NAFTA ). Kanada totiž reprezentuje 16% objemu oceli dovážené do USA a Mexiko 9%. Nějaká ta páka se při vyjednávání vždy hodí.

Trhy reagovaly na tuto zprávu nervózně. Dow Jones index na burze ve Wall Street propadl o 400 bodů a dostal se až na hodnotu 25 000 bodů a zvedla se velká vlna kritiky prezidenta od mnoha profesionálních byznys organizací a zkušených manažerů: silně se proti němu postavila například americká Asociace výrobců spotřebního zboží ( U.S. GMA ) a šéf ekonomických poradců Prezidenta Trumpa Gary Cohn na protest proti tomuto opatření dokonce rezignoval ze své funkce. Mnohé země, včetně EU, pohrozily selektivními a cílenými odvetnými opatřeními, pokud toto ochranářské opatření potrvá. Čti dál →

Nebezpečné sezení a jak na to

Mnozí jsme již slyšeli něco o sezení a jak je pro nás špatné (nemyslím teď sezení v base, které asi čeká dříve či později některé naše politiky…). Myslím sezení u stolu, v autě, před obrazovkou, prostě všechno to nadměrné používání našeho pozadí, na které naše těla nebyla evolucí vyrobena. Někde jsem dokonce viděl přirovnání „sezení je nové kouření“! No nevím, představte si, že bychom si nemohli v našich hospodách ani blahobytně vypouštět cigaretový dým, ani sedět. Snad to nehrozí, přece jen parlamentu trval ten zákaz kouření pár desítek let.

Tak jako tak, sezení se v naší době jen těžko vyhneme. Podle mě však mohou být jak zdravé, tak škodlivé sedací návyky. Je na každém z nás, kterou stranu si zvolíme. Zdravé sezení vyžaduje dávat pozor na následujících pět bodů:

Čti dál →

Co s bublinami?

Tradiční vánoční návštěva pražské ZOO mi opět připomněla to, co mi přichází na mysl v poslední době stále častěji – rozklad společnosti na bubliny. Uzavírá se do nich stále více lidí a není již prakticky schopna komunikovat s nikým vně svého bublinového ghetta. V ZOO mají stále více modernizovaných výběhů, oddělujících jednotlivá zvířata od návštěvníků jen průhlednými stěnami. No, a protože mezi návštěvníky dnes patří i domácí mazlíčci, dochází k zajímavým setkáním. Třeba našeho teriéra Barta s vlky. Koukají na sebe přes sklo, vidí se, ale moc se necítí. Občas na sebe štěknou a pak jdou dál. Dost mi to připomíná situaci české společnosti, ale vlastně také stav řady dalších komunit všude po světě, nejvyspělejší státy nevyjímaje.

Jsme na tom trochu jako náš Bart a vlci v ZOO. Chodíme po stejné zemi, dýcháme stejný vzduch, koukáme na sebe, ale moc se necítíme a nejsme schopni vzájemné komunikace. Jsme každý ve své sociální bublině…. Čti dál →

Čeká nás Budoucnost 4.0 nebo 0.8?

V minulých dnech jsem absolvoval řadu konferencí a byl svědkem mnoha politických debat. Intenzivně se všude diskutovalo o budoucnosti. Odnesl jsem si z toho jeden silný pocit – žijeme ve světě, který má velmi schizofrenní názor na to, co nás čeká.

Někteří kolegové jsou plni optimismu a nemohou se nabažit toho, co nám umožňují technologie. Před námi se rozkládá budoucnost plná krásných nových strojů, pečení holubi (či alespoň rohlíky) nám už brzy budou – díky dronům – konečně padat do huby. Sdílená ekonomika vyřeší poslední problémy, zejména až umožní sdílet i to dosud nesdílitelné – manželky a kartáčky na zuby.

Druhá skupina diskutérů akcentuje úplně jiný pohled. Naše společnost je ve špatném stavu, stát je disfunkční nedodělek, nedomrlý zmetek plný byrokratických pastí, ve kterém něco realizovat je stále větší horor. Jeden příklad za všechny: na stavební povolení se čeká v průměru déle než v Iráku, i když na rozdíl od této nešťastné země neválčíme s DAEŠ a s výjimkou fotbalových zápasů u nás není občanská válka. Nejlépe to podle mne vystihla prestižní novinářka Lenka Zlámalová, když na lehce provokativní otázku, zda bude konečně líp, odpověděla prorocky něco ve smyslu „určitě jednou ano, ale volby ukázaly, že mezitím asi musí být bohužel hůř“.

Čti dál →