Co má být cílem byznysu? Růst?

Už se vám taky stalo, že šéf přiletěl z centrály (byznys třídou) a vyprávěl na “mítinku”, jak naším hlavním cílem je dvouciferný růst? A ukazoval ty úžasné grafy s “hokejkou”, které nás měly přesvědčit, že doteď se nám tedy úplně nedařilo, ale odteď už jen porosteme? Taky zároveň nesmíme zapomenout snižovat náklady, zlepšovat spolupráci, zvyšovat podíl na trhu, inovativně myslet… Pak zase odletěl a vy jste zůstali sami a vymýšleli, co s tím? Co jste si mysleli – byli jste nadšení do další práce nebo jste se spíše cítili jak Alenka v říši divů?

V naší době, kdy se většina firem žene za růstem za každou cenu, se nedá ubránit myšlence, jestli tenhle přístup už není překonaný, jestli přece jen neexistuje nějaká jiná “mrkev”, za kterou bychom měli běžet. Po mnoha letech práce pro různé velké nadnárodní firmy bych teď chtěl úplně jasně vyjádřit svůj názor (ještěže máme ten blog, kde si můžeme psát, co chceme…): “růst jako cíl podnikání firmy je úplný nesmysl”. Ale co tedy? O tom je dnešní článek na našem blogu www.tristiri.cz

growthgraph Čti dál →

Hierarchická nebo maticová struktura ve firmě?

Podle různých psychologických testů osobnosti jsem dominantně žlutý s oranžovou a červenou v závěsu (emocionálně stabilní extrovert). Jistě už je všem jasné, kterou firemní strukturu preferuji. Samozřejmě hierarchickou! Nesnáším nejasnost v rozhodování a samozřejmě nejlépe rozhoduji sám :), takže si dovedete představit, jak asi nesnáším tzv. “matrix” – maticovou organizační strukturu ve firmě. Kdo z vás, čtenářů má podobný pocit? Jsem si jistý, že se pár jedinců najde. Ale ouha! Velká většina mezinárodních firem se bohužel zorganizovala do různých matic, takže kdo pro ně chce pracovat, musí se nějak se situací vypořádat. Jak? O tom všem je dnešní článek na našem blogu.

Kdyby jen vše šlo takto jednoduše...

Kdyby jen vše šlo takto jednoduše…

Čti dál →

Byznys a právníci – jde to vůbec dohromady?

Velký oříšek! Mí dva spoluštíří při posledním Skype o našem blogu nadšeně diskutovali o svých zkušenostech s právníky v byznysu. A jaké “zábavné” historky zažili. A o čemž tedy musíme napsat! Bezradně jsem poslouchal, s rostoucí nervozitou… Vždyť já žádné pořádné příběhy s právníky nezažil! Pravda, mám několik právníků přátel, ale nic, co by stálo za článek pro blog. Nicméně kolegové trvali na tomto téma, takže tady je a ty se s ním Dane nějak poper…

justice

Fotografie nevystihuje úplně přesně mé názory…ale zdála se mi vtipná pro tento článek!

Čti dál →

Systém versus kreativita

Dnešní téma je skvělé. Už teď se těším, co napíšu :), i když vlastně nevím, jak se článek nakonec vyvine. No řekněte sami – co si myslíte, že v byznysu vede k lepším výsledkům: systém nebo kreativita, pravidla nebo volnost? Jací jste Vy? Baví Vás práce bez pravidel, prostor pro kreativitu, možnost dělat si věci podle svého? Nebo máte raději strukturu, systém, pravidla, předpisy? Podívejme se spolu na různé názory, zkušenosti a výsledky obou přístupů a pokusme se rozhodnout “kdo s koho”!

womaninbinary

Čti dál →

Člověk z Východu (Evropy) v managementu na Západě

Začnu prostou otázkou: „Které město je víc na západě, Praha nebo Vídeň? Samozřejmě, že Praha, že ano?“ Každý Čech je zápaďan, nikoli Číňan. Tak proč je Česko označováno neustále za Východ, kdežto Rakousko za Západ? Jasně, takhle vzato, jde o politickou kategorizaci, nikoli zeměpisnou. Platí totéž rozdělení i pro, řekněme, jakousi kategorizaci „manažerskou“?

To už je trochu složitější. Co s čím máme porovnávat? Politicky a hospodářsky Západ totiž není jakousi jednolitou homogenní společností. Tento Západ obsahuje mnoho velmi rozdílných kultur, které pak samozřejmě výrazně ovlivňují i firemní manažerskou kulturu při řízení korporace. patří mezi ně například francouzské „savoir vivre“, čili „umění žít“, anglosasky „time is money“, čili „čas jsou peníze“ a německy „Ordnung muss sein“, neboli „pořádek musí být“. (Při tomto popisu kulturních rozdílů Západu samozřejmě velmi zjednodušuji – existuje jich nepoměrně mnoho a byla o nich napsána řada knih.)

Ani v malém Česku to není o mnoho lepší: zkuste rodákovi z vinařské jižní Moravy tvrdit, že jeho kultura je stejná jako milovníka piva z Plzně. Anebo někomu z Ostravy vysvětlovat, že je ze stejného kulturního prostředí jako plnokrevný Pražák.Navrhuji proto téma trošku přeformulovat a přimlouvám se za „Člověk z post-komunistické země v managementu korporace na kapitalistickém Západě“. Domnívám se, že tato formulace mnohem přesněji vystihuje, o čem vlastně v tomto článku pojednávám. V mém konkrétním případě si k tomu ještě můžete přidat „z malé země a na anglosaském Západě“, přímo v jeho srdci, v USA.

Člověk z Východu (Evropy) v managementu na ZápaděVýchod a Západ: někdy je ta definice poněkud složitější…
Čti dál →

Člověk z Východu v managementu na Západě

Jsem štír narozený 17. listopadu. Jednou z výhod tohoto data je, že mohu lehce spočítat, kolik času jsem strávil „za totáče“… Přesně 29 let. Dost dlouho na to, abych si vybudoval pořádný mindrák „člověka z Východu“. Ještě dnes si živě vzpomínám na první setkání se západním autem – někdy před 30 lety jsem zblízka viděl první audi a ze srovnání s mojí stopětkou se mi podlomily nohy. Nemluvě o tom, že můj vzdálený příbuzný z Oregonu, který s tou audinou přijel z Frankfurtu, volně překračoval hranice, zatímco já byl uvězněn za železnou oponou.
Mými 29. narozeninami se naštěstí spousta věcí změnilo. Frekvence mých kontaktů s lidmi ze „Západu“ se zvýšila tisícinásobně a odpadl tak jeden z klíčových důvodů mého mindráku – strach a ostych z neznámého. Záhy jsem poznal, že i na Západě žijí normální lidé a že komunikace s nimi není zase tak odlišná od toho, co jsem doposud znal. Nesmírně mi v tomto poznání pomohli moji první zákazníci – expati, kteří se v Praze objevili záhy po listopadu 1989. Zejména jejich první vlna byla unikátní – kromě pár zlatokopů šlo o skutečné misionáře, kteří dorazili s nadšením a úmyslem co nejrychleji vrátit Česko do Evropy, kam nepochybně patří (abych nezapomněl: moc děkuji, Gerrite, Gastone, Brigitte, Corrado a ostatní!).

first customer_meet after 25 yrsJedna vzpomínka za všechny – můj první velký mezinárodní zákazník, Gerrit J. Jansen, jednatel Makro Cash & Carry ČR. Foto z nedávného setkání v Amsterdamu. Gerrit je ten zachovalý gentleman za mnou a mojí ženou.

Čti dál →

Šok z života v multikulturním prostředí

Můj dosavadní život se vcelku ostře dělí na 2 etapy – do Listopadu a po něm. Asi tušíte, že to zase tak nesouvisí s tím, že listopad je „štíří“ měsíc, ale s tím, že v listopadu 1989 se hodně věcí změnilo. Ti z nás, kteří se nebáli využít nabyté svobody a příležitostí, začali žít doslova nový život. To se týká i mých zkušeností s jinými národy a s multikulturním prostředím. Stručně řečeno: do Listopadu jsem cizince potkával jen zřídka a letěl poprvé letadlem ve 23 letech, v „nových časech“ jsem pracoval na 4 kontinentech a trávil po letištích více času než doma.

dinner at sheik's

Běžným šokem z jiných kultur je setkání s jejich kuchyní, třeba s takovouto velbloudí pochoutkou. Byla ovšem velmi dobrá, stejně jako diskuze se saudsko-arabským šejkem.

Čti dál →

Člověk z východu v managementu na západě

Jsme v byznysu stejně dobří jako lidé ze “západu” nebo ne? Podepsala se socialistická minulost naší země na našich schopnostech řídit lidi pozitivně nebo negativně? Co by měl vědět Čech, který chce pracovat v cizině? Nebo ten, který nechce, ale co čert nechtěl – firma to vyžaduje?!

KyotogeishasPráce v zahraničí přináší samé výzvy,
například tady se v Kjóto fotíme s místními slečnami…

Když mí kamarádi, ostatní dva štíři, přišli s nápadem na toto téma (všichni z nás máme za sebou dlouhé roky práce v jiných krajích), nejdřív jsem si říkal: no tak super, takové pěkné téma, určitě bude zajímat spoustu lidí a po všech těch zkušenostech bude hračka něco přínosného napsat. Pak jsem začal přemýšlet, jak a co by měl náš příběh mít v sobě a došlo mi…že jsem vlastně nikdy na západě pořádně nepracoval! Jasně, od roku 1992 doteď jsem v různých nadnárodních společnostech, jejichž centrály jsou v západní Evropě nebo USA. Ale srdce mě vždycky táhlo do tzv. Emerging markets, trhů, které se rozvíjejí (nebo alespoň by měly…) a všechny nabídky práce v Londýně, Amsterdamu nebo Atlantě jsem zatím poctivě odmítal. Tak se nechám stejně jako Vy překvapit, jak se náš příběh vyvine!

Čti dál →