TřiŠtíři do nového roku

2020
Další rok je za námi. Dobrá příležitost se zamyslet, co jsme se vloni naučili a co bychom chtěli v novém roce dosáhnout.

Tomáš

Co jsem se vloni naučil?

Pro mladší čtenáře to možná bude znít podivně, ale hodně jsem se zdokonalil v práci se sociálními médii. LinkedIn mám sice již 14. rok, ale teprve v roce 2020 jsem ho naplno začal využívat jako klíčový zdroj informací ze světa a nástroj aktivní komunikace s „mojí“ komunitou, která už se blíží 5 tisícům lidí na všech kontinentech.

Ještě podstatnější ale bylo to, že jsem naplno pochopil, že sociální média mohou pracovat ve prospěch dobré veřejné věci. Mám na mysli konkrétně spolupráci statisíců lidí při společném „investování“ milionu chvilek pro demokracii.  I řada expertů z nejvyspělejších zemí to označila za pozitivní příklad toho, kam může v 21. století směřovat demokracie.

Jaká mám předsevzetí do tohoto roku?

V prvé řadě budu pokračovat v nelehkém úkolu postupně delegovat řízení firmy, kterou jsem před 29 lety založil, na své následovníky. Vloni jsme úspěšně předali část podílů ve firmě 2 novým partnerkám, letos chystáme vstup dalšího společníka – kolegy, který úspěšně vede velké konferenční projekty. 

Kromě toho se po 5 letech, kdy jsem spíše seděl za pecí a čerpal síly po předchozím zběsilém pracovním cestování, zase chystám pořádně vyrazit do světa. Nejvíce se těším do Izraele, kde plánuji mimo jiné navštívit hlavní biblické památky. 

Dan

Co jsem se vloni naučil?

2019 byl pro mě super rok a doufám, že i pro Vás, naše čtenáře. Naučil jsem se (respektive začal se učit, pořádně se to asi naučím až v dalším životě…) Muay-Thai – thajský kickbox, jehož trénink jsem díky svému kamarádovi (díky!) objevil a teď považuji za jeden z nejlepších způsobů všestranné fyzické přípravy. Zkoušel jsem se učit jezdit na skateboardu, ale to mi moc nešlo, takže jsem bez mrknutí oka vzdal ;). Z různých fint, jak si ušetřit čas případně pracovat efektivněji, jsem začal používat Trello, software na řízení projektů – pokud máte nějaké projekty (kdo nemá?), tak vyzkoušejte. Největší radost ale mám z toho, že jsem se naučil odjet na výlet na motorce, aniž bych měl jakékoliv výčitky, že nemám doděláno to či ono. Kdybychom totiž čekali, až bude vše hotovo, tak bychom nikdy nikam nevyrazili a to by tedy nešlo! Ještě jedna věc, spustil jsem nový retreat koncept ‚ReCharge Spaces‘.

Jaká mám předsevzetí do tohoto roku?

Žádná předsevzetí už několik mnoho let nevedu, tak tady asi zklamu. Abyste ale nebyli úplně smutní, podělím se o několik otázek, jejichž odpovědi z uplynulého roku si vždy na konci prosince projdu, popřemýšlím, vyhodnotím, co se mi povedlo a co ne, pak si rozmyslím a do poznámek (Evernotes – další hack na efektivitu, který používám už dlouho) si napíšu odpovědi na rok příští. Otázky nejsou úplně z mé hlavy, inspiroval jsem se u pána jménem Greg McKeown a trochu je pro sebe doplnil. Můžete si toto mentální cvičení udělat sami pro sebe nebo dokonce se svým partnerem – každý zvlášť a pak porovnat odpovědi, snad se budou alespoň trochu překrývat…

  1. Co se dělo v mém životě v uplynulém roce?
  2. Co z toho se mi líbilo a jsem za to vděčný?
  3. Co se mi nelíbilo a proč?
  4. Které aktivity, stavy vědomí nebo cokoliv jiného mě naplňují, dělají mě šťastným?
  5. Co by se mělo v mém životě dít v následujícím roce? Co je opravdu důležité a nedělám dost? Co bych měl přestat dělat, klidně rovnou od zítřka?Co se dělo v mém životě v uplynulém roce?
  6. Které specifické akce je potřeba podniknout na základě předchozích odpovědí?

Miro

Co jsem se vloni naučil?

V byznyse jsem si uvědomil, jak je nesmírně důležitá týmová práce, kdy jeden doplňuje druhého a 1 plus 1 je více než dva. A také jak je důležité učinit co nejoptimálnější rozhodnutí v každém momentálním kontextu situace a nenechat se přes míru svazovat dlouhodobou strategií. Opět jsem si potvrdil, že každý úspěch je vždy dosažen jiným způsobem a že trpělivost růže přináší.

V osobní rovině to pro mě byl úžasný rok. Naučil jsem se psát profesionální eseje v angličtině a začal jsem publikovat v regionálním pensylvánském online médiu, poskytl jsem obsáhlý rozhovor českému Trade News a pravidelně jsem přispíval svými články na aktuální témata do Retail News. No a samozřejmě jsem se za pochodu učil jak vylepšit moje blogování na www.tristiri.cz.

Pod Danovým vlivem jsem se naučil pravidelně cvičit a udržovat se ve fyzické a mentální kondici správně vybraným jídelníčkem. A pod vlivem situace v České republice i v USA jak je důležitá svoboda slova a nenechat se umlčet ani vlastní autocenzurou.

Jaká mám předsevzetí do tohoto roku?

Žádná. Nikdy si totiž žádná předsevzetí do Nového roku nedávám. Docela normálně lidsky se bojím, že bych si na sebe vytvořil nesmyslný psychosomatický bič. Když chce člověk cokoli změnit, může začít kdykoli a nemusí čekat na Nový rok nebo na nějaké jiné exponované datum.

Budu prostě pokračovat, jako by žádný Nový rok nenastal, budu tím, čím jsem a budu se plynule snažit se průběžně ve všem zlepšovat. Každý nový den je pro mě z tohoto pohledu Nový rok. Jen jedno předsevzetí si neodpustím, ale nedělám ho proto, že je zde Nový rok. Spíše proto, že cítím aktuální potřebu ho udělat právě teď.

Budu dělat vše, co je v mých malých lidských silách jednotlivce, aby fakta byla vnímána jako fakta a fake-fakta jako nesmysl. V byznyse, v publikační činnosti, v každém momentě mého života. A také všem přeji spoustu zdraví a osobního štěstí.

Kam se podělo „první P“ ?

Základních pět „P“ marketingového mixu snad není ani třeba představovat, takže jen pro pořádek: Produkt + Packaging /obal/ + Price /cena/ + Place /distribuce/ + Promotion /podpora/. Považuji za nutné ještě přidat „šesté P“, neboli Personál, k němuž je nutno se chovat stejně jako ke spotřebiteli. Šesté „P“ představuje jakýsi „Interní Marketing“, kdy produktem jsou pracovní pozice ve firmě a metody práce s jednotlivými „P“ marketingového mixu se využívají úplně stejně jako při marketingové práci s firemním výrobkem.

Čti dál →

Vyrobit není problém

Zažil jsem to nedávno na vlastní kůži. Potřebovali jsme do jednoho závodu pořídit novou plničku s velmi specifickými a přesně zformulovanými parametry jejího fungování. A světe div se ! Nenašli jsme jediného výrobce potravinářských strojů v celé Severní Americe, který by něco takového byl schopen a ochoten vyrobit. Nevadí, řekli jsme si. Prý v Číně se dneska vyrábí vše, tak se podíváme do Asie.. Zase nic! Ani v Číně, ani v Japonsku, ani nikde jinde v Asii. Evropa byla naše poslední šance. Nakonec nám nepomohla ani stará dobrá Evropa, ale ne zas tak docela. Nakonec se jedna německá firma rozhodla tuto výzvu přijmout a začali stroj vyvíjet. Po několika letech jsme byli nuceni nedokončenou plničku převézt do Ameriky a ač nejsme žádní strojaři, dokončit její konstrukci vlastními silami přímo u nás na závodě. Peníze nebyl problém. Znalosti a know-how na straně strojařských firem byl.

Čti dál →

(Ne)hezky česky

Globalizace je u konce s dechem, nastává renesance lokálních firem. Tvrdí to řada expertů a je to vidět i na našem trhu. Oslabení globalizace vytváří prostor pro domácí firmy, což je skvělá zpráva. Na trhu se stále více uplatňují lokální hráči. Přesto mám – kromě radosti z úspěchu rodinných firem či start-upů – také docela velké obavy. Lekce z některých odvětví (například z médií) jsou drsné, prostor po mezinárodních firmách lze rychle zaplnit i jiným typem firem než malými a středními. Napsal jsem k tomu proto text, který vyšel v časopise Marketing a média. Je v tištěné podobě a není k dispozici online, tak ho zde publikuji.

Carrefour odešel před časem z českého trhu, tehdy ho ještě nahradilo TESCO. Řadu odvětví naší ekonomiky však zahraniční investoři opouštějí natrvalo. Kdo je nahradí? Malé a střední firmy? Start-upy? Nebo oligarchové kontrolující trh od vidlí po vidličku?
Čti dál →

Pryč z korporace – a hurá do svého byznysu

Přesně před 3 lety, v prosinci 2015, jsme byli s rodinou na dovolené u moře v Ras Al Khaimah (jeden ze Spojených Arabských Emirátů, žili jsme tehdy v Dubaji). Seděl jsem večer sám u moře, poslouchal vlny a přemýšlel o životě. Tehdy jsem si napsal do deníku – autentická citace: “ma prace je uspesna, umoznuje mi pohodlny zivot a dost svobody. ale celkove je to ztrata casu a mrhani talentem. takze cokoliv jineho bude mit vetsi vyznam. co ma vyznam? rodina, pohyb, more, ucit se, ochrana prirody, survival / leadership / sailing / freediving”. Tak začala nová cesta, od super-manažera 🙂 v nadnárodní společnosti k vlastnímu online byznysu.

Vlastní byznys má své výhody, např. kancelář na zahradě (v mém případě v džungli)

Vlastní byznys má své výhody, např. kancelář na zahradě (v mém případě v džungli)


Jak úspěšně zvládnout 20 let práce pro velké firmy, pak v nejlepším odejít a začít stavět svůj vlastní online byznys? Musí člověk vždycky přesně vědět, co chce, nebo stačí následovat intuici, případně spoléhat na náhodu? Dnešní článek je má osobní “story”, doufejme, že pro naše TřiŠtíří čtenáře zajímavá.

Čti dál →

7 tipů jak zvládnout co si usmyslíme aneb dokážeš cokoliv

Kdo by nechtěl dokázat cokoliv? Jak je možné, že někteří lidé dokáží, cokoliv si vymyslí, jiní proplouvají životem bez toho, aniž by něco smysluplného udělali (ale nestresují se s tím) a další skupina si stěžuje na nepřízeň osudu, která zavinila jejich ten či onen neúspěch? Pojďme se dnes podívat na jeden skutečný příklad a pak dát dohromady sedm (proč zrovna sedm? uvidíme…) pravidel, která nám pomohou dokázat, cokoliv si jen usmyslíme.

Dokazes cokoliv

Dokážeš cokoliv

Čti dál →

Kdo na moje místo

 

Dvacet osm let po pádu komunistické centrálně plánované ekonomiky, nástupu svobodného trhu a vzniku úspěšných soukromých firem náhle narůstá palčivý manažersko-vlastnický problém, se kterým žijící generace Čechů nemají žádnou historickou zkušenost: co dál s naší firmou ? Komu a jak ji předám ? Jak zajistit další pokračování úspěchu ? Nebude lepší byznys prodat ?

Při generační výměně v soukromě vlastněné firmě samozřejmě svou roli hraje specifický kontext situace, tj. velikost byznysu, jeho vlastnická struktura, charakter podnikání , poměry mezi členy podnikatelské rodiny apod. Cílem tohoto článku není představit různé technické a právní způsoby řešení problému generační výměny v soukromé firmě – např. předání byznysu potomkovi, prodej byznysu, změnu právní formy podnikání za účelem oddělení manažerské a vlastnické funkce, vytvoření nadace nebo holdingu, kterámu je byznys svěřen k řízení atd. – ani analyzování zahraničních zkušeností s generační výměnou. Jde mi o zaostření na několik obecně platných principů, jejichž důsledná aplikace usnadní a zjednoduší složité navigování v rozbouřených vodách generační výměny.

Čti dál →

Kdybych si dnes vybíral své první zaměstnání

Kdybych si dnes vybíral své první zaměstnání v byznyse, určitě bych okamžitě pomyslel na to, že zkušenost je nepřenositelná a hledal bych na nějaké správné, zkušené adrese dobrou radu. Kéž bych před lety věděl to co vím dnes a tušil souvislosti i jejich stíny ! Jenže dobré rady tehdy moc neexistovaly a když už ano, tak živořily někde v ilegalitě nebo poloilegalitě komunistické moci a nebylo snadné ani bezpečné je vyhledat.

Dnešení generace, tzv. „ Millenials“, to má oproti naší generaci o hodně jednodušší. Tak zaprvé už nežije v zemi s centrálně plánovanou – nebo lépe řečeno ničenou – ekonomikou pod vládou komunistické diktatury. Za druhé jsou Millenials ve virtuálním světě webových stránek a Internetových vyhledávačů více doma než ve skutečném reálném světě okolo nich. A tak jim neunikne žádná, ani sebemenší informační myška. Všechno si vyhledají, prostudují pečlivě všechny protichůdné názory a polemiky, porovnají fakta a pak si nakonec vytvoří názor svůj vlastní.

Jenže zkušenost je bez sdělení osobního zážitku nepřenositelná a protože vím, že Millenials fungují a přistupují k světu převážně virtuálně / tedy kromě jídla a pití, zatím /, rozhodl jsem se napsat tento článek a umístit jej na http://www.třištíři.cz. Doufám totiž, že Millenials už tuto kvalitní webovou stránku objevili a tak bude naše vzájemná komunikace snadno navázána. Mluvit ke generaci Millenials jinak než přes Internet nemá smysl a chtějí-li si přečíst zajímavé články o zkušenostech z byznysu, které jim mohou pomoci při vybírání jejich prvního zaměstnání, tak snad při brouzdání Internetem na tuto webovou stránku také narazí.

Takže pojďme k věci. Hlavně heslovitě, v krátkých větách. Aby to pak mohli přeposílat dál na různá jiná elektronická média.

Čti dál →

Místo na slunci aneb kritické problémy výrobce potravin ve 21. století

Je skutečně nejdůležitějším problémem dnešního výrobce potravin kolik jeho výrobků se prodává v promočních akcích ? Nebo jestli retailový obchodník prodává za ceny nižší než jsou výrobcovy náklady na výrobek ? Nebo zalistovací poplatky a finanční podpora marketingových aktivit retailového obchodníka ?

Tedy vlastně pouze vztah výrobce a obchodníka, všechny jeho skřípající plochy, racionální či politicky rozjitřené problémy ? Sledujete-li kolik času a pozornosti se věnuje odborným diskusím na toto téma ve veřejném prostoru, v médiích a na konferencícíh, s úžasem zjišťujete, že zřejmě ano.

Jsem přesvědčen, že nic není vzdálenější realitě než tato pseudodiskuse. Expertní diskuse o postavení výrobce potravin v ekonomice by měla být dnes intenzívně vedena o úplně jiných problémech. Pokusím se v tomto článku některé z nich nastínit a podotýkám, že každý z nich by si zasluhoval opravdu hlubokou analýzu.
Čti dál →

Obchodní večeře: potěcha i prokletí

Dohodl jsem se s ostatními štíry, že tentokráte dáme nějaké odlehčenější téma, abychom pořád nemudrovali jen o složitých tématech top managementu. Takže jdu psát o jídle na služebních cestách. Pro člověka neznalého života v mezinárodním byznysu to asi může být dost jasné: ti chlapíci v kvádrech si pěkně létají, povalují se v drahých hotelech a mastí si tlamy v luxusních restauracích.

Pro ty z nás, kdo tuší, jak je to doopravdy, je téma stravování během obchodních cest povětšinou daleko méně sexy. Řada z nás si asi v prvé řadě vybaví děsivě nepravidelnou životosprávu, hnusné jídlo ve většině aerolinek, pozdní večeře končící bezednou nocí v hotelu s tunou nestráveného jídla v žaludku.

Pokusím se ale o vyvážený pohled a v následujícím textu se budu snažit vzpomenout na nejlepší, nejhorší a nejzajímavější kulinářské zážitky z obchodních večeří.

Tohle byla asi jedna z nejzajímavějších večeří mého života. Diskuse s hostitelem, saudsko-arabským šejkem, byla skvělá a moc jsme nevnímali, co jíme – i když to chutnalo velmi dobře. Když jsem pak tuhle fotku ukázal svému otci, zanalyzoval situaci velmi briskně slovy: „ty jsi sežral velblouda!“. Čti dál →