Mongolsko: z jurty do nákupního centra (a zpět)

Projíždíme s kamarádem rozlehlou mongolskou stepí. Právě končí náš úžasný výlet – 2700 km, nejdříve na motokrosových motorkách a pak terénním autem – zemí, která je na seznamu vysněných cest mnoha cestovatelů. Ne všichni se sem ovšem nakonec dostanou. Mongolsko je daleko. Počasí může být kruté a také často je. Většina turistů potřebuje vízum. Krajina je dost zvláštní, snad i cizí lidem ze střední Evropy. Každé jídlo obsahuje obrovské množství masa a tuku.

Přesto…za posledních 30 let jsem navštívil více než 60 zemí a Mongolsko si určitě získalo místo v mém srdci. Přírodní krása, která se nedá popsat slovy. Autentická nomádská kultura. Tvrdí, ale velmi přátelští lidé (kromě několika opilců v Ulánbátaru). Divocí koně, kteří se volně prohánějí stepí. Urbanizace a ‚moderna‘ pomalu prostupující společnost. Silná kombinace vlivů, které útočí na naše smysly a myšlenky, vytvářející neporovnatelnou směs pocitů svobody a zároveň obav o budoucnost Mongolska.

Národní park Gorkhi-Terelj
Národní park Gorkhi-Terelj (foto @danfrolec)

Dnešní článek není ani o byznysu, ani o managementu, ani moc o přírodě (a už vůbec ne o fitness…). Kdo chce, může si vygooglovat různé obrázky z mongolské přírody nebo se podívat na skvělé 4-minutové video od mého kamaráda Lawrence na konci textu. Dnes bych chtěl vyprovokovat diskuzi o dopadu modernizace na starodávnou, minimalistickou a přece bohatou nomádskou kulturu, která tam stále žije. Přes 8 let jsme žili v Dubaji, takže můžu porovnávat.

Čti dál →

Jak se obyčejný Čech vypořádá se šokem z života v cizině a co se při tom naučí


Už jako teenager jsem chtěl zkusit žít někde v zahraničí. Kde? To mi bylo jedno. Hlavně pryč z Čech. Ne že by mě doma nic nebavilo – naše rodina nebyla ani bohatá, ani chudá (typické pro socialistické ČSSR?), měli jsme všechno, co jsme k životu potřebovali, prima rodiče, kamarádi, sport, škola, pivo, děvčata atd. Takový normální život. Pokud si dobře pamatuji (což není moc jisté…), byl jsem celkem spokojený, ale už tehdy mi připadalo dost nudné celý budoucí život prožít na stejném místě. No a jak s tím naložit? Bude opravdu tráva zelenější někde jinde? Co člověku přinese bydlet v jiných krajích? Taky máte někdy pocit, že chcete odletět a zkusit štěstí v cizině? O tom je dnešní článek.

Krasna oblaka

Miluju ten pohled z okna letadla, na mraky, země, moře. Stačí se podívat ven, představit si život lidí dole a už jsem v myšlenkách v jiném světě.

Čti dál →

Šok z života v multikulturní společnosti?


Hodlám tak trochu se slovem „šok“ v titulku tohoto článku polemizovat. Na základě vlastní zkušenosti v USA zastávám názor, že to není tak zlé, nebojte se. Je to spíše jiné, mnohem jiné a v mnohém jiné.

V první řadě si musíte uvědomit, že pouhá vaše fyzická přítomnost vnáší do už tak multikulturní společnosti další kulturu. Ostatní lidé se vás snaží pochopit a zařadit: kdo jste? Odkud přicházíte? Co nebo jaké společenské kulturní rysy reprezentujete? Dříve než se VY budete snažit pochopit a hodnotit multikulturní společnost, její rysy a vaše místo v ní, dopřejte jí, aby ONA pochopila vás. A udělejte to, prosím, taktně a zdvořile.

Šok z života v multikulturním prostředíJiná země, jiný mrav. I takto může vypadat „home sweet home“

Čti dál →

Šok z života v multikulturním prostředí


Můj dosavadní život se vcelku ostře dělí na 2 etapy – do Listopadu a po něm. Asi tušíte, že to zase tak nesouvisí s tím, že listopad je „štíří“ měsíc, ale s tím, že v listopadu 1989 se hodně věcí změnilo. Ti z nás, kteří se nebáli využít nabyté svobody a příležitostí, začali žít doslova nový život. To se týká i mých zkušeností s jinými národy a s multikulturním prostředím. Stručně řečeno: do Listopadu jsem cizince potkával jen zřídka a letěl poprvé letadlem ve 23 letech, v „nových časech“ jsem pracoval na 4 kontinentech a trávil po letištích více času než doma.

dinner at sheik's

Běžným šokem z jiných kultur je setkání s jejich kuchyní, třeba s takovouto velbloudí pochoutkou. Byla ovšem velmi dobrá, stejně jako diskuze se saudsko-arabským šejkem.

Čti dál →