Tyranie čísel při řízení byznysu

Stalo se vám už někdy, že jste se ve firmě dostali do stavu “paralysis by analysis”, česky asi
podobně “paralýza analýzou”? Co jste udělali? Jak se vypořádat se situací, kdy máte pocit,
že čísla a různé údaje ovládly firmu a management se nerozhoduje, jen čeká na další a další
analýzy? Čísla jsou pro řízení byznysu rozhodně velmi důležitá, ale je potřeba dát pozor,
která čísla a jak často sledujeme, a také kdy je potřeba se rozhodnout na základě
dostupných informací a nečekat na nějaké další, nové, protože jinak budeme čekat navždy.
O těchto manažerských dilematech, která všichni pravidelně zažíváme – nejenom v práci, ale
často i doma 😉 je dnešní článek na našem blogu.

Dan pracuje na zahradě

Pšeničné pivo a práce na zahradě často pomohou ignorovat zbytečné firemní údaje

Čti dál →

Analýza (nejen) čísel při řízení byznysu

Čím dál více generálních ředitelů se rekrutuje z nefinančních kruhů byznysu, např. z marketingu nebo provozních expertů, rozumějících výborně potřebám zákazníka, procesu vzniku produktů a jeho kvalitě. To samozřejmě platí i pro banky a jiné finanční byznysy: do čela těchto firem jsou jmenováni experti rozumějící finančním produktům, které vytvářejí a prodávají, nikoli experti na finanční účetnictví, finanční kontroling nebo finanční plánovací proces.

Je proto o to více překvapivé, jak houževnatě se při řízení byznysu drží názor, že základem všeho jsou čísla. Rozuměj finanční čísla o byznysu a jeho různých stránkách. „Stát – to jsem já!“, říkal Ludvík XIV. „Byznys – to jsou čísla!“, říkají mnozí vrcholoví manažeři.

Čísla jsou na tom stejně jako staré fotografie. Zachycují totiž skutečnost, která již neexistuje v momentě, kdy se na ně díváte. Tedy pokud náhodou není váš aktuální lokální čas 14:15… Čti dál →

Analýza a business: jak se to rýmuje?

Od nedávné doby žijeme ve zcela novém světě: Brexit a vítězství Donalda Trumpa dokázaly většinu z nás dost drsným způsobem přesvědčit, že jsme věřili špatným božstvům. Naše pevná víra v rozhodování založené na faktech je asi založená na méně pevných základech, než jsme doufali. Nacházíme se ve světě, kterému se velmi nehezkou novoangličtinou říká „post-truth-world“. Postaru bychom asi řekli, „pravda nevítězí“, respektive zase tak moc nikoho nezajímá. Do čela se derou noví vůdci národů (a bohužel i firem), kteří pracují s fakty velmi „kreativním“ způsobem. Nejenom že používají fakta velmi účelově, ale často velmi záměrně zaplavují mediální prostor spoustou blábolů, polopravd a zjevných lží. Velmi umně tak zamlžují realitu a jsou schopni lidi přesvědčit, že kolečko je hranaté a bílá je černá (a o 3 roky později zase naopak).

Ani velmi sofistikovaná analýza někdy nepomůže – třeba když je firma úplně mimo trh a analyzováním toho, kde je, nemá šanci najít cestu tam, kde by měla být

Čti dál →

Má být růst cílem byznysu?

Zdá se vám tato otázka nesmyslná? Bezpředmětná? Vždyť přece byznys, který neroste, se nerozvíjí a stagnuje – a je nakonec bez milosti pohlcen rostoucí konkurenci, která na nic jiného toužebněji nečeká. Nebo je v ní rafinovaně skryt dvojí význam? Třeba „udržitelný růst“ s důrazem na životní prostředí a možnosti příštích generací?

Ani to, ani ono. Zdá se to být ještě mnohem komplikovanější, než si myslíme.

roulette-2Čti dál →

Co má být cílem byznysu? Růst?

Už se vám taky stalo, že šéf přiletěl z centrály (byznys třídou) a vyprávěl na “mítinku”, jak naším hlavním cílem je dvouciferný růst? A ukazoval ty úžasné grafy s “hokejkou”, které nás měly přesvědčit, že doteď se nám tedy úplně nedařilo, ale odteď už jen porosteme? Taky zároveň nesmíme zapomenout snižovat náklady, zlepšovat spolupráci, zvyšovat podíl na trhu, inovativně myslet… Pak zase odletěl a vy jste zůstali sami a vymýšleli, co s tím? Co jste si mysleli – byli jste nadšení do další práce nebo jste se spíše cítili jak Alenka v říši divů?

V naší době, kdy se většina firem žene za růstem za každou cenu, se nedá ubránit myšlence, jestli tenhle přístup už není překonaný, jestli přece jen neexistuje nějaká jiná “mrkev”, za kterou bychom měli běžet. Po mnoha letech práce pro různé velké nadnárodní firmy bych teď chtěl úplně jasně vyjádřit svůj názor (ještěže máme ten blog, kde si můžeme psát, co chceme…): “růst jako cíl podnikání firmy je úplný nesmysl”. Ale co tedy? O tom je dnešní článek na našem blogu www.tristiri.cz

growthgraphČti dál →

Růst: nutnost nebo zbytečný zlozvyk?

Stále častěji slyšíme o tom, že manažeři i politici jsou posedlí růstem a jak je to špatně. Fakt je, že řada firem (i států) plánuje a rozpočtuje dost primitivně. Každoročně přihodí nějaké to procento k loňským číslům a je hotovo. Osobně zvláště „obdivuji“ plánování ve firmách, které jsou závislé na velmi proměnlivých externích faktorech, jako je třeba počasí. Dá se prakticky velmi spolehlivě předvídat, že rok následující po extrémně teplém létu bude například pro část nápojových firem katastrofický a budou padat hlavy ve vedení i v prodeji. Důvod? K loňským (atypicky vysokým) číslům se při plánování rutinně přihodilo nějaké to procento. A pokud opět neudeří děsivá vedra, tenhle cíl prostě nejde splnit. No a vůbec nejhorší je, když firmy povýší růst (a čísla o pár procent vyšší než ta z minulého roku) na svoji strategii. Asi jste to už taky někdy slyšeli: „naše strategie na další rok je růst obratu o 3% a zvýšení EBITDA o nějaké jiné číslo“. Cíl (naivní) tak nahrazuje neexistující strategii. Skoro to vypadá, že posedlost růstem je absolutní nesmysl, ale nenechte se mýlit – tak jednoduché to podle mne není.

burza-do-clanku-tk

Poptávku po růstu vytváří nejen ega manažerů, ale zejména burza. A pro někoho možná překvapivě také zaměstnanci.

Čti dál →

Hierarchická nebo maticová struktura ve firmě?

Podle různých psychologických testů osobnosti jsem dominantně žlutý s oranžovou a červenou v závěsu (emocionálně stabilní extrovert). Jistě už je všem jasné, kterou firemní strukturu preferuji. Samozřejmě hierarchickou! Nesnáším nejasnost v rozhodování a samozřejmě nejlépe rozhoduji sám :), takže si dovedete představit, jak asi nesnáším tzv. “matrix” – maticovou organizační strukturu ve firmě. Kdo z vás, čtenářů má podobný pocit? Jsem si jistý, že se pár jedinců najde. Ale ouha! Velká většina mezinárodních firem se bohužel zorganizovala do různých matic, takže kdo pro ně chce pracovat, musí se nějak se situací vypořádat. Jak? O tom všem je dnešní článek na našem blogu.

Kdyby jen vše šlo takto jednoduše...

Kdyby jen vše šlo takto jednoduše…

Čti dál →

Matice versus pyramida aneb podivné tvary ve firmě

Firmy se nám v poslední době mění před očima. Tedy bohužel ani ne tak navenek, ve vztahu k zákazníkům, dodavatelů, komunitám…., ale hlavně uvnitř. Staré „dobré“ hierarchické organigramy, připomínající římské legie pochodující bojovat s germánskými barbary, mizí jako sníh na jaře. Organizace se virtualizují, globalizují, regionalizují a všeobecně reorganizují. Místo přehledných pyramid (ve kterých každý věděl, za kolik desetiletí se dostane na vrchol) se nám přemnožily různé patvary (kde ani top management neví, kdo mu vlastně „reportuje“). Některé jsou natolik amébovité, že se ani o nich nedá psát, některé jsou více-dimenzionální a bez znalostí principů Lobačevského geometrie je nepochopíte (někdy by to ani Lobačevskij nedal..). Populární, a s trochou samostudia i vcelku pochopitelné, jsou pak matice. Tedy nejen song „Šrouby a matice“, ale též MATICE ve smyslu organizačních struktur. Tedy ne že by byly zase tak oblíbené, ale přiznejme si, že ani ty pyramidy nebyly nic moc. Pojďme se pokusit povznést se nad skutečnost, že českému národu je povětšinou jakákoliv forma organizace proti srsti a zamyslet se nad tím, jak vypadá ideální organigram. Nabízím k tomuto povznášení pár argumentů pro a proti matici.

Tomáš a jeho limuzína...

Starozákonní šéfové, co mají rádi hodně velká auta, maticovou organizaci zpravidla nesnáší. Nejsou ovšem sami….

Čti dál →

Hierarchická nebo maticová struktura řízení?

Rozumí se jaksi samo sebou, že každý zná v práci svého bezprostředního nadřízeného. Neznáte-li ho, může to pro vás skončit dost špatně: nevíte, od koho přijímat úkoly a komu podávat zprávy, a v neposlední řadě ani ke komu třeba obdivně vzhlížet a učit se od něj nebo na koho si v ústraní mezi svými pořádně od plic zanadávat.

Vztah nadřízený – podřízený je základním kamenem nejen hierarchické struktury řízení, ale také základním a pevným rysem německého kulturního prostředí – a toto prostředí vždy velmi významně ovlivňovalo a stále ještě ovlivňuje české podnikatelské myšlení. Je nám Čechům vždy tak nějak přirozenější oslovovat šéfa (alespoň zpočátku) raději „Pane doktore“, „Pane řediteli“ nebo „Pane inženýre“ než „Petře“, „Honzo“ nebo „Mirku“, což je v anglosaském prostředí byznysu naprosto přirozeným jevem, který každému připadá úplně normální a v pořádku.

Organizace jak má být

Základní společenské kulturní normy a pravidla mezilidského styku a komunikace výrazně formují i strukturu řízení byznysu a tou základní, nejobecnější strukturou řízení byznysu v českém prostředí je bezpochyby historicky dána struktura hierarchická.

Čti dál →

Systém versus kreativita

Dnešní téma je skvělé. Už teď se těším, co napíšu :), i když vlastně nevím, jak se článek nakonec vyvine. No řekněte sami – co si myslíte, že v byznysu vede k lepším výsledkům: systém nebo kreativita, pravidla nebo volnost? Jací jste Vy? Baví Vás práce bez pravidel, prostor pro kreativitu, možnost dělat si věci podle svého? Nebo máte raději strukturu, systém, pravidla, předpisy? Podívejme se spolu na různé názory, zkušenosti a výsledky obou přístupů a pokusme se rozhodnout “kdo s koho”!

womaninbinary

Čti dál →