Přijímání nových zaměstnanců

Osobně si myslím, že zvládnutí procesu přijímání nových kvalitních zaměstnanců je alfou a omegou veškerého manažerského úspěchu. Bez šikovných a dobrých lidí se řítíte do záhuby.

Jedinou alternativou je udělat všechnu práci sám ( sama ), ale to od určité velikosti byznysu nebo stupně řídící struktury prostě nejde. ( Pokud si stále ještě myslíte, že to jde, tak vám vřele doporučuji ihned podat výpověď a rychle si zajistit lůžko v nejbližší nemocnici proslulé svými úspěchy při léčení kardiovaskulárních chorob. )

Především si velmi dobře ( a písemně ) zformulujte, co vlastně na trhu pracovní síly hledáte: někoho, kdo bude pracovat na „ systemizované“ pozici nevyžadující nic než přesné plnění předepsané činnosti, nebo někoho, od koho očekáváte flexibilitu a kreativní řešení problémů ? Hledáte „hard skills“, neboli schopnost něco umět udělat, nebo „soft skills“, tj. schopnost zajistit, aby někdo jiný něco udělal ? Nepodceňujte tuto úvodní fázi přijímacího procesu, protože na kvalitě této Vaší vstupní informace závisí kvalita kandidátů na danou pozici. Navíc ne vždy to budete pouze Vy sám / sama, kdo bude s kandidáty přijímací rozhovor vést, takže nestačí, když Vy přesně víte, co a proč chcete – musí to stejně přesně vědět i všichni ostatní manažeři, kteří se budou na výběrovém řízení nějak podílet.

Popis pracovní síly, kterou hledáte, musí mít určitou formalizovanou strukturu, ale nesmí být formální ( ve smyslu byrokratické formy válcující pragmatický obsah popisu ). Co vlastně hledáte? Znalosti, dovednosti nebo zkušenost ? Spousta manažerů si vůbec neuvědomuje rozdíl mezi těmito pojmy ! A čemu dáte při výběru přednost: znalostem nebo osobnosti kandidáta ? To je moc zajímavý problém – já například na základě svých vlastních zkušeností vždy při výběru upřednostňuji osobnost před znalostmi. Ty se totiž dají naučit, ale určující rysy osobnosti člověka nepředěláte.

Čemu a proč dáte při výběru přednost: zkušenostem, znalostem, dovednostem nebo osobnosti kandidáta ? Čti dál →

Six Wild Stories aneb jak jsem přijímal nové kolegy

Přijímání nových zaměstnanců je nepochybně důležitá součást práce každého, kdo kdy řídil něco podobající se firmě, instituci či dobrovolné organizaci. Štíry nevyjímaje. Zážitky a zkušenosti manažerů jsou v řadě směrů obdobné a velmi dobře sepsané do mnoha chytrých textů. Pokud mám ambici Vás zaujmout (a to tedy mám!), musím na to kreativně. Po zralé úvaze jsem se rozhodl, že se nechám inspirovat skvělým argentinským filmem, který byl před nedávnem promítán v českých artových kinech pod názvem Divoké historky.Přicházím proto se shrnutím mým zkušeností s přijímáním nových kolegů v obdobné struktuře i pojetí: v 6 docela divokých mini-příbězích. A taky to celé pěkně konfliktně, prostě divoce, uvedu. Američané občas říkají, že „management is most of all about hiring and firing“. Já si naopak myslím, že pokud musíme hledat nové lidi vně firmy, je to vlastně přiznání chyby a nefunkčnosti naší organizace i nás osobně.

Nejlepší je, když za vámi zájemci o práci sami proaktivně přijdou. Sci-fi? Ne tak zcela – viz studenti retail managementu v Kyjevě, kteří za mnou nedávno přišli po přednášce na univerzitě se zájmem pracovat pro české firmy. Čti dál →

Noví zaměstnanci – přijmout či nepřijmout?

Tato otázka úplně nedává smysl, že? Bez nových kolegů se prostě neobejdeme. Ale jak je přijmout, aby nám vzkvétali, pilně pracovali, neodmlouvali, spokojili se s málem, bojovali za firmu, spolupracovali s ostatními, starali se o zákazníky jako o své vlastní? Tak, abychom je nemuseli za pár měsíců vyhnat a pustit se do výběru znovu s pocitem ztraceného času… Požadavků je někdy tolik, že je ani nemůžeme splnit.

Pro interview je třeba vybrat správné místo…tady Hammamet, Tunisko, vybíráme CFO

Dnešní příběh na www.tristiri.cz  je tedy o náboru. Získávání nových a schopných zaměstanců. Jak na to a také pár příhod z praxe. Čti dál →

Tyranie čísel při řízení byznysu

Stalo se vám už někdy, že jste se ve firmě dostali do stavu “paralysis by analysis”, česky asi
podobně “paralýza analýzou”? Co jste udělali? Jak se vypořádat se situací, kdy máte pocit,
že čísla a různé údaje ovládly firmu a management se nerozhoduje, jen čeká na další a další
analýzy? Čísla jsou pro řízení byznysu rozhodně velmi důležitá, ale je potřeba dát pozor,
která čísla a jak často sledujeme, a také kdy je potřeba se rozhodnout na základě
dostupných informací a nečekat na nějaké další, nové, protože jinak budeme čekat navždy.
O těchto manažerských dilematech, která všichni pravidelně zažíváme – nejenom v práci, ale
často i doma 😉 je dnešní článek na našem blogu.

Dan pracuje na zahradě

Pšeničné pivo a práce na zahradě často pomohou ignorovat zbytečné firemní údaje

Čti dál →

Analýza (nejen) čísel při řízení byznysu

Čím dál více generálních ředitelů se rekrutuje z nefinančních kruhů byznysu, např. z marketingu nebo provozních expertů, rozumějících výborně potřebám zákazníka, procesu vzniku produktů a jeho kvalitě. To samozřejmě platí i pro banky a jiné finanční byznysy: do čela těchto firem jsou jmenováni experti rozumějící finančním produktům, které vytvářejí a prodávají, nikoli experti na finanční účetnictví, finanční kontroling nebo finanční plánovací proces.

Je proto o to více překvapivé, jak houževnatě se při řízení byznysu drží názor, že základem všeho jsou čísla. Rozuměj finanční čísla o byznysu a jeho různých stránkách. „Stát – to jsem já!“, říkal Ludvík XIV. „Byznys – to jsou čísla!“, říkají mnozí vrcholoví manažeři.

Čísla jsou na tom stejně jako staré fotografie. Zachycují totiž skutečnost, která již neexistuje v momentě, kdy se na ně díváte. Tedy pokud náhodou není váš aktuální lokální čas 14:15… Čti dál →

Analýza a business: jak se to rýmuje?

Od nedávné doby žijeme ve zcela novém světě: Brexit a vítězství Donalda Trumpa dokázaly většinu z nás dost drsným způsobem přesvědčit, že jsme věřili špatným božstvům. Naše pevná víra v rozhodování založené na faktech je asi založená na méně pevných základech, než jsme doufali. Nacházíme se ve světě, kterému se velmi nehezkou novoangličtinou říká „post-truth-world“. Postaru bychom asi řekli, „pravda nevítězí“, respektive zase tak moc nikoho nezajímá. Do čela se derou noví vůdci národů (a bohužel i firem), kteří pracují s fakty velmi „kreativním“ způsobem. Nejenom že používají fakta velmi účelově, ale často velmi záměrně zaplavují mediální prostor spoustou blábolů, polopravd a zjevných lží. Velmi umně tak zamlžují realitu a jsou schopni lidi přesvědčit, že kolečko je hranaté a bílá je černá (a o 3 roky později zase naopak).

Ani velmi sofistikovaná analýza někdy nepomůže – třeba když je firma úplně mimo trh a analyzováním toho, kde je, nemá šanci najít cestu tam, kde by měla být

Čti dál →

Má být růst cílem byznysu?

Zdá se vám tato otázka nesmyslná? Bezpředmětná? Vždyť přece byznys, který neroste, se nerozvíjí a stagnuje – a je nakonec bez milosti pohlcen rostoucí konkurenci, která na nic jiného toužebněji nečeká. Nebo je v ní rafinovaně skryt dvojí význam? Třeba „udržitelný růst“ s důrazem na životní prostředí a možnosti příštích generací?

Ani to, ani ono. Zdá se to být ještě mnohem komplikovanější, než si myslíme.

roulette-2 Čti dál →

Co má být cílem byznysu? Růst?

Už se vám taky stalo, že šéf přiletěl z centrály (byznys třídou) a vyprávěl na “mítinku”, jak naším hlavním cílem je dvouciferný růst? A ukazoval ty úžasné grafy s “hokejkou”, které nás měly přesvědčit, že doteď se nám tedy úplně nedařilo, ale odteď už jen porosteme? Taky zároveň nesmíme zapomenout snižovat náklady, zlepšovat spolupráci, zvyšovat podíl na trhu, inovativně myslet… Pak zase odletěl a vy jste zůstali sami a vymýšleli, co s tím? Co jste si mysleli – byli jste nadšení do další práce nebo jste se spíše cítili jak Alenka v říši divů?

V naší době, kdy se většina firem žene za růstem za každou cenu, se nedá ubránit myšlence, jestli tenhle přístup už není překonaný, jestli přece jen neexistuje nějaká jiná “mrkev”, za kterou bychom měli běžet. Po mnoha letech práce pro různé velké nadnárodní firmy bych teď chtěl úplně jasně vyjádřit svůj názor (ještěže máme ten blog, kde si můžeme psát, co chceme…): “růst jako cíl podnikání firmy je úplný nesmysl”. Ale co tedy? O tom je dnešní článek na našem blogu www.tristiri.cz

growthgraph Čti dál →

Růst: nutnost nebo zbytečný zlozvyk?

Stále častěji slyšíme o tom, že manažeři i politici jsou posedlí růstem a jak je to špatně. Fakt je, že řada firem (i států) plánuje a rozpočtuje dost primitivně. Každoročně přihodí nějaké to procento k loňským číslům a je hotovo. Osobně zvláště „obdivuji“ plánování ve firmách, které jsou závislé na velmi proměnlivých externích faktorech, jako je třeba počasí. Dá se prakticky velmi spolehlivě předvídat, že rok následující po extrémně teplém létu bude například pro část nápojových firem katastrofický a budou padat hlavy ve vedení i v prodeji. Důvod? K loňským (atypicky vysokým) číslům se při plánování rutinně přihodilo nějaké to procento. A pokud opět neudeří děsivá vedra, tenhle cíl prostě nejde splnit. No a vůbec nejhorší je, když firmy povýší růst (a čísla o pár procent vyšší než ta z minulého roku) na svoji strategii. Asi jste to už taky někdy slyšeli: „naše strategie na další rok je růst obratu o 3% a zvýšení EBITDA o nějaké jiné číslo“. Cíl (naivní) tak nahrazuje neexistující strategii. Skoro to vypadá, že posedlost růstem je absolutní nesmysl, ale nenechte se mýlit – tak jednoduché to podle mne není.

burza-do-clanku-tk

Poptávku po růstu vytváří nejen ega manažerů, ale zejména burza. A pro někoho možná překvapivě také zaměstnanci.

Čti dál →

Hierarchická nebo maticová struktura ve firmě?

Podle různých psychologických testů osobnosti jsem dominantně žlutý s oranžovou a červenou v závěsu (emocionálně stabilní extrovert). Jistě už je všem jasné, kterou firemní strukturu preferuji. Samozřejmě hierarchickou! Nesnáším nejasnost v rozhodování a samozřejmě nejlépe rozhoduji sám :), takže si dovedete představit, jak asi nesnáším tzv. “matrix” – maticovou organizační strukturu ve firmě. Kdo z vás, čtenářů má podobný pocit? Jsem si jistý, že se pár jedinců najde. Ale ouha! Velká většina mezinárodních firem se bohužel zorganizovala do různých matic, takže kdo pro ně chce pracovat, musí se nějak se situací vypořádat. Jak? O tom všem je dnešní článek na našem blogu.

Kdyby jen vše šlo takto jednoduše...

Kdyby jen vše šlo takto jednoduše…

Čti dál →