Proč mám rád e-maily?

Přiznám se ke strašné věci – nevadí mi e-maily, ba co víc – preferuji je jako jeden ze zásadních nástrojů business-to-business komunikace. V následujícím textu se pokusím vysvětlit proč.

Připravil jsem navíc neumělý pokus o e-mailové desatero. Třeba Vám pomůže. Nebo Vás povzbudí ke sdílení Vašich zkušeností, kladných i záporných. Těším se na ně! Pište (třeba na náš e-mail tristiri@tristiri.cz :-).

Psaný text má své výhody – je přesný a jasný, hůře se dezinterpretuje. Ale ne vždy je to ideální forma komunikace.

Čti dál →

Email = metla lidstva?

Kdo dnes nemá emailovou adresu? Kdo dnes má jen jednu? Kdo nečte emaily každý den? A kdo je čte “pořád” na svém “chytrém” mobilním telefonu? Komu píská příchozí email v kapse při večeři s rodinou nebo když sedí ráno na toaletě? Snad se všichni někde poznáváme…

Lákavá klávesnice, stačí se rozepsat a email je na světě

Lákavá klávesnice, stačí se rozepsat a email je na světě…

Nedávno jsem poslouchal rozhovor s hercem Jaroslavem Duškem, známým pro své řekněme neobvyklé názory (které v mnohém dávají velký smysl), o výchově dětí a tak mě napadlo, jestli má email. Nevím, ale myslím, že má. Myslíte, že každou minutu sleduje, jestli mu nějaký nepřišel? Taky nevím, ale nevypadá na to. Vypadá, že je v pohodě, možná i proto, že emaily čte pouze v nějakém vyhrazeném čase a tak mu jeho inbox nepřekáží žít život.

K čemu se email hodí a k čemu vůbec ne? Jak se nezbláznit z 50+ zpráv každý den? Jak být efektivnější při zpracovávání emailů, těch potvor elektronických? Jak netříštit svou pozornost elektronikou při nějaké důležité činnosti? O tom je dnešní článek od Dana. Čti dál →

Emailová komunikace: prokletí ( nejen ) obchodního lidstva

Středověký obchod měl své pohromy: Čingischána, Attilu Bič boží, neléčitelné neštovice a černý mor. My dnes máme místo těchto katastrof email. Ten vykonává stejné funkce, ale na rozdíl od dávných pohrom pracuje neúnavně, vytváří krize rychlostí světla a prohlubuje je s dramatičností, o které se Čingischánovi mohlo jen zdát.

Také se občas ocitáte v situaci, kdy si rvete vlasy nad emailem, který jste právě odeslali ? Proč jen jste chvíli, třeba aspoň hodinu, nebo nejlépe celý jeden den, s jeho odesláním nepočkali !

Základní a naprosto zásadní vlastností emailu, jeho fascinující tváří, kterou nám uživatelům nastavuje a s jejíž pomocí nás vždy a znovu úspěšně svádí, , je jeho rychlost a dynamičnost. Proto jej tak rádi a často, spolu s jinými e-komunikačními prostředky, používáme. Email je náš nejlepší přítel : na naše zadání reaguje okamžitě a bez zbytečných řečí. Je pokaždé tím, kým ho chceme mít. Když se my změníme, on změní svůj výraz, tón a jazyk okamžitě s námi. Je prostě jako živý, nádherný a spolehlivý životní druh. Stačí stisknout knoflík SEND anebo ENTER a vaše myšlenky se instantně stanou pevnou součástí světa mnohem rozsáhlejšího, než je ten váš vnitřní, který je vyprodukoval.

Ovšem zde je také největší problém emailu: knoflík ODESLAT nelze totiž nijak „ odetisknout“. Čti dál →

Co má být cílem byznysu? Růst?

Už se vám taky stalo, že šéf přiletěl z centrály (byznys třídou) a vyprávěl na “mítinku”, jak naším hlavním cílem je dvouciferný růst? A ukazoval ty úžasné grafy s “hokejkou”, které nás měly přesvědčit, že doteď se nám tedy úplně nedařilo, ale odteď už jen porosteme? Taky zároveň nesmíme zapomenout snižovat náklady, zlepšovat spolupráci, zvyšovat podíl na trhu, inovativně myslet… Pak zase odletěl a vy jste zůstali sami a vymýšleli, co s tím? Co jste si mysleli – byli jste nadšení do další práce nebo jste se spíše cítili jak Alenka v říši divů?

V naší době, kdy se většina firem žene za růstem za každou cenu, se nedá ubránit myšlence, jestli tenhle přístup už není překonaný, jestli přece jen neexistuje nějaká jiná “mrkev”, za kterou bychom měli běžet. Po mnoha letech práce pro různé velké nadnárodní firmy bych teď chtěl úplně jasně vyjádřit svůj názor (ještěže máme ten blog, kde si můžeme psát, co chceme…): “růst jako cíl podnikání firmy je úplný nesmysl”. Ale co tedy? O tom je dnešní článek na našem blogu www.tristiri.cz

growthgraph Čti dál →

Hierarchická nebo maticová struktura ve firmě?

Podle různých psychologických testů osobnosti jsem dominantně žlutý s oranžovou a červenou v závěsu (emocionálně stabilní extrovert). Jistě už je všem jasné, kterou firemní strukturu preferuji. Samozřejmě hierarchickou! Nesnáším nejasnost v rozhodování a samozřejmě nejlépe rozhoduji sám :), takže si dovedete představit, jak asi nesnáším tzv. “matrix” – maticovou organizační strukturu ve firmě. Kdo z vás, čtenářů má podobný pocit? Jsem si jistý, že se pár jedinců najde. Ale ouha! Velká většina mezinárodních firem se bohužel zorganizovala do různých matic, takže kdo pro ně chce pracovat, musí se nějak se situací vypořádat. Jak? O tom všem je dnešní článek na našem blogu.

Kdyby jen vše šlo takto jednoduše...

Kdyby jen vše šlo takto jednoduše…

Čti dál →

Byznys a právníci

A tuhle znáte?: “Co znamená tisíc mrtvých právníků na dně mořském? – Dobrý začátek nového byznysu!“

Jenže i když mnozí manažeři vnímají právníky jako značně exotické tvory s nepochopitelným myšlením, pravdou zůstává, že realita tak jednoznačně negativní není. Právníci rozhodně nejsou pro byznys nějaká škodná. Řízení byznysu vyžaduje co možná nejvíc předvídatelný rámec každého rozhodnutí a právní podmínky každého takového významného rozhodnutí (koupě, prodej, investice, zaměstnání pracovníka atd.) pomáhají vymezit tento předvídatelný rámec.

pirat

Dobrý právník není exot, ba ani pirát

Čti dál →

Byznys a právníci – jde to vůbec dohromady?

Velký oříšek! Mí dva spoluštíří při posledním Skype o našem blogu nadšeně diskutovali o svých zkušenostech s právníky v byznysu. A jaké “zábavné” historky zažili. A o čemž tedy musíme napsat! Bezradně jsem poslouchal, s rostoucí nervozitou… Vždyť já žádné pořádné příběhy s právníky nezažil! Pravda, mám několik právníků přátel, ale nic, co by stálo za článek pro blog. Nicméně kolegové trvali na tomto téma, takže tady je a ty se s ním Dane nějak poper…

justice

Fotografie nevystihuje úplně přesně mé názory…ale zdála se mi vtipná pro tento článek!

Čti dál →

Byznys a právníci – jde to vůbec dohromady? Veselé historky od soudu

Byznys a/nebo právníci? Vezmu to hodně zkrátka, protože tuhle zásadní otázku jsem si vyřešil hned druhý den mého podnikání, tedy 2.2.1991. V metru jsem tehdy potkal bývalého kolegu Jana z Výzkumného ústavu obchodu, který stejně jako já právě opustil klidné, byť mírně zapáchající akademické vody, a nastoupil do mezinárodní auditorské firmy. Míjejíce mne na eskalátorech, zahalekal: „Tak jsem slyšel, že jsi začal podnikat. Doufám, že máš dobré právníky!“. Možná to byl jen trochu drsný žert, ale já to jako živnostník-elév vzal smrtelně vážně. Vyhledal jsem manželčinu spolužačku Janu a jejího chotě Romana, kteří právě založili právní kancelář. Začali jsme spolupracovat a jejich firma je součástí mého života již 25 let.

ok-pravnik-2015

Tak mne napadá, že jsem v případě tohoto tématu vlastně v konfliktu zájmů. Viz tohle foto. Můj syn nedávno nastoupil jako marketingový manažer do právní firmy, se kterou 25 let těsně spolupracuji. Doufám, že to můj názor na spolupráci s právníky nezmění J)))

Čti dál →

Člověk z Východu v managementu na Západě

Jsem štír narozený 17. listopadu. Jednou z výhod tohoto data je, že mohu lehce spočítat, kolik času jsem strávil „za totáče“… Přesně 29 let. Dost dlouho na to, abych si vybudoval pořádný mindrák „člověka z Východu“. Ještě dnes si živě vzpomínám na první setkání se západním autem – někdy před 30 lety jsem zblízka viděl první audi a ze srovnání s mojí stopětkou se mi podlomily nohy. Nemluvě o tom, že můj vzdálený příbuzný z Oregonu, který s tou audinou přijel z Frankfurtu, volně překračoval hranice, zatímco já byl uvězněn za železnou oponou.
Mými 29. narozeninami se naštěstí spousta věcí změnilo. Frekvence mých kontaktů s lidmi ze „Západu“ se zvýšila tisícinásobně a odpadl tak jeden z klíčových důvodů mého mindráku – strach a ostych z neznámého. Záhy jsem poznal, že i na Západě žijí normální lidé a že komunikace s nimi není zase tak odlišná od toho, co jsem doposud znal. Nesmírně mi v tomto poznání pomohli moji první zákazníci – expati, kteří se v Praze objevili záhy po listopadu 1989. Zejména jejich první vlna byla unikátní – kromě pár zlatokopů šlo o skutečné misionáře, kteří dorazili s nadšením a úmyslem co nejrychleji vrátit Česko do Evropy, kam nepochybně patří (abych nezapomněl: moc děkuji, Gerrite, Gastone, Brigitte, Corrado a ostatní!).

first customer_meet after 25 yrsJedna vzpomínka za všechny – můj první velký mezinárodní zákazník, Gerrit J. Jansen, jednatel Makro Cash & Carry ČR. Foto z nedávného setkání v Amsterdamu. Gerrit je ten zachovalý gentleman za mnou a mojí ženou.

Čti dál →