Hierarchická nebo maticová struktura řízení?

Rozumí se jaksi samo sebou, že každý zná v práci svého bezprostředního nadřízeného. Neznáte-li ho, může to pro vás skončit dost špatně: nevíte, od koho přijímat úkoly a komu podávat zprávy, a v neposlední řadě ani ke komu třeba obdivně vzhlížet a učit se od něj nebo na koho si v ústraní mezi svými pořádně od plic zanadávat.

Vztah nadřízený – podřízený je základním kamenem nejen hierarchické struktury řízení, ale také základním a pevným rysem německého kulturního prostředí – a toto prostředí vždy velmi významně ovlivňovalo a stále ještě ovlivňuje české podnikatelské myšlení. Je nám Čechům vždy tak nějak přirozenější oslovovat šéfa (alespoň zpočátku) raději „Pane doktore“, „Pane řediteli“ nebo „Pane inženýre“ než „Petře“, „Honzo“ nebo „Mirku“, což je v anglosaském prostředí byznysu naprosto přirozeným jevem, který každému připadá úplně normální a v pořádku.

Organizace jak má být

Základní společenské kulturní normy a pravidla mezilidského styku a komunikace výrazně formují i strukturu řízení byznysu a tou základní, nejobecnější strukturou řízení byznysu v českém prostředí je bezpochyby historicky dána struktura hierarchická.

Čti dál →

Byznys a právníci

A tuhle znáte?: “Co znamená tisíc mrtvých právníků na dně mořském? – Dobrý začátek nového byznysu!“

Jenže i když mnozí manažeři vnímají právníky jako značně exotické tvory s nepochopitelným myšlením, pravdou zůstává, že realita tak jednoznačně negativní není. Právníci rozhodně nejsou pro byznys nějaká škodná. Řízení byznysu vyžaduje co možná nejvíc předvídatelný rámec každého rozhodnutí a právní podmínky každého takového významného rozhodnutí (koupě, prodej, investice, zaměstnání pracovníka atd.) pomáhají vymezit tento předvídatelný rámec.

pirat

Dobrý právník není exot, ba ani pirát

Čti dál →

SYSTÉM versus KREATIVITA

Je to fascinující otázka: myslíte si, že kreativita je ta správná magická ingredience pro úspěšné řízení byznysu? Pak ovšem nutně musíte řvát radostí, když vám chirurg před operací vašeho slepého střeva sdělí, že se nebude držet klasického standardního způsobu operace, ale zkusí na vás v průběhu zákroku experimentovat. Stejně tak budete nadšeni pilotem vašeho letadla nalétávajicim na přistání jinak než předepsaným způsobem.

plavec-v-korpora%cb%87tna-ch-voda%cb%87ch

Plavání v korporátních vodách vyžaduje systém i kreativitu Čti dál →

Staří versus mladí v byznysu

První otázka samozřejmě zní: „Kdo je mladý a kdo starý? (Otázku, co všechno je bysnys, zde úmyslně vynechávám, protože její rozbor by mohl vyčerpat všechen prostor vymezený dnešnímu tématu.)

Mladí vám odpoví, že tuto otázku si kladou pouze staří. Mladí si ji nikdy nekladou, protože dobře vědí, že oni mladí jsou. Staří na ni pak odpoví tak, aby z jejich odpovědi logicky vyplynulo, že oni jsou také mladí. Nebo ještě lépe: stále mladí. Podívejme se na to tedy jaksi „zvenku“. Jaké příklady mezigeneračního soužití, konfliktů a spolupráce vůbec známe? Asi nejzákladnější je klasický model trojgenerační rodiny: děti , rodiče a babička s dědou. Každá generace má v modelu svou nezastupitelnou roli a v průběhu času tyto role „přeskakují“z generace na generaci.

pred-board-meetingem-jsme-vzdy-mladi

Na board meetingu jsme vždy mladí! Čti dál →

Člověk z Východu (Evropy) v managementu na Západě

Začnu prostou otázkou: „Které město je víc na západě, Praha nebo Vídeň? Samozřejmě, že Praha, že ano?“ Každý Čech je zápaďan, nikoli Číňan. Tak proč je Česko označováno neustále za Východ, kdežto Rakousko za Západ? Jasně, takhle vzato, jde o politickou kategorizaci, nikoli zeměpisnou. Platí totéž rozdělení i pro, řekněme, jakousi kategorizaci „manažerskou“?

To už je trochu složitější. Co s čím máme porovnávat? Politicky a hospodářsky Západ totiž není jakousi jednolitou homogenní společností. Tento Západ obsahuje mnoho velmi rozdílných kultur, které pak samozřejmě výrazně ovlivňují i firemní manažerskou kulturu při řízení korporace. patří mezi ně například francouzské „savoir vivre“, čili „umění žít“, anglosasky „time is money“, čili „čas jsou peníze“ a německy „Ordnung muss sein“, neboli „pořádek musí být“. (Při tomto popisu kulturních rozdílů Západu samozřejmě velmi zjednodušuji – existuje jich nepoměrně mnoho a byla o nich napsána řada knih.)

Ani v malém Česku to není o mnoho lepší: zkuste rodákovi z vinařské jižní Moravy tvrdit, že jeho kultura je stejná jako milovníka piva z Plzně. Anebo někomu z Ostravy vysvětlovat, že je ze stejného kulturního prostředí jako plnokrevný Pražák.Navrhuji proto téma trošku přeformulovat a přimlouvám se za „Člověk z post-komunistické země v managementu korporace na kapitalistickém Západě“. Domnívám se, že tato formulace mnohem přesněji vystihuje, o čem vlastně v tomto článku pojednávám. V mém konkrétním případě si k tomu ještě můžete přidat „z malé země a na anglosaském Západě“, přímo v jeho srdci, v USA.

Člověk z Východu (Evropy) v managementu na ZápaděVýchod a Západ: někdy je ta definice poněkud složitější…
Čti dál →

Šok z života v multikulturní společnosti?

Hodlám tak trochu se slovem „šok“ v titulku tohoto článku polemizovat. Na základě vlastní zkušenosti v USA zastávám názor, že to není tak zlé, nebojte se. Je to spíše jiné, mnohem jiné a v mnohém jiné.

V první řadě si musíte uvědomit, že pouhá vaše fyzická přítomnost vnáší do už tak multikulturní společnosti další kulturu. Ostatní lidé se vás snaží pochopit a zařadit: kdo jste? Odkud přicházíte? Co nebo jaké společenské kulturní rysy reprezentujete? Dříve než se VY budete snažit pochopit a hodnotit multikulturní společnost, její rysy a vaše místo v ní, dopřejte jí, aby ONA pochopila vás. A udělejte to, prosím, taktně a zdvořile.

Šok z života v multikulturním prostředíJiná země, jiný mrav. I takto může vypadat „home sweet home“

Čti dál →