Růst: nutnost nebo zbytečný zlozvyk?

Stále častěji slyšíme o tom, že manažeři i politici jsou posedlí růstem a jak je to špatně. Fakt je, že řada firem (i států) plánuje a rozpočtuje dost primitivně. Každoročně přihodí nějaké to procento k loňským číslům a je hotovo. Osobně zvláště „obdivuji“ plánování ve firmách, které jsou závislé na velmi proměnlivých externích faktorech, jako je třeba počasí. Dá se prakticky velmi spolehlivě předvídat, že rok následující po extrémně teplém létu bude například pro část nápojových firem katastrofický a budou padat hlavy ve vedení i v prodeji. Důvod? K loňským (atypicky vysokým) číslům se při plánování rutinně přihodilo nějaké to procento. A pokud opět neudeří děsivá vedra, tenhle cíl prostě nejde splnit. No a vůbec nejhorší je, když firmy povýší růst (a čísla o pár procent vyšší než ta z minulého roku) na svoji strategii. Asi jste to už taky někdy slyšeli: „naše strategie na další rok je růst obratu o 3% a zvýšení EBITDA o nějaké jiné číslo“. Cíl (naivní) tak nahrazuje neexistující strategii. Skoro to vypadá, že posedlost růstem je absolutní nesmysl, ale nenechte se mýlit – tak jednoduché to podle mne není.

burza-do-clanku-tk

Poptávku po růstu vytváří nejen ega manažerů, ale zejména burza. A pro někoho možná překvapivě také zaměstnanci.

Čti dál →

Matice versus pyramida aneb podivné tvary ve firmě

Firmy se nám v poslední době mění před očima. Tedy bohužel ani ne tak navenek, ve vztahu k zákazníkům, dodavatelů, komunitám…., ale hlavně uvnitř. Staré „dobré“ hierarchické organigramy, připomínající římské legie pochodující bojovat s germánskými barbary, mizí jako sníh na jaře. Organizace se virtualizují, globalizují, regionalizují a všeobecně reorganizují. Místo přehledných pyramid (ve kterých každý věděl, za kolik desetiletí se dostane na vrchol) se nám přemnožily různé patvary (kde ani top management neví, kdo mu vlastně „reportuje“). Některé jsou natolik amébovité, že se ani o nich nedá psát, některé jsou více-dimenzionální a bez znalostí principů Lobačevského geometrie je nepochopíte (někdy by to ani Lobačevskij nedal..). Populární, a s trochou samostudia i vcelku pochopitelné, jsou pak matice. Tedy nejen song „Šrouby a matice“, ale též MATICE ve smyslu organizačních struktur. Tedy ne že by byly zase tak oblíbené, ale přiznejme si, že ani ty pyramidy nebyly nic moc. Pojďme se pokusit povznést se nad skutečnost, že českému národu je povětšinou jakákoliv forma organizace proti srsti a zamyslet se nad tím, jak vypadá ideální organigram. Nabízím k tomuto povznášení pár argumentů pro a proti matici.

Tomáš a jeho limuzína...

Starozákonní šéfové, co mají rádi hodně velká auta, maticovou organizaci zpravidla nesnáší. Nejsou ovšem sami….

Čti dál →

Byznys a právníci – jde to vůbec dohromady? Veselé historky od soudu

Byznys a/nebo právníci? Vezmu to hodně zkrátka, protože tuhle zásadní otázku jsem si vyřešil hned druhý den mého podnikání, tedy 2.2.1991. V metru jsem tehdy potkal bývalého kolegu Jana z Výzkumného ústavu obchodu, který stejně jako já právě opustil klidné, byť mírně zapáchající akademické vody, a nastoupil do mezinárodní auditorské firmy. Míjejíce mne na eskalátorech, zahalekal: „Tak jsem slyšel, že jsi začal podnikat. Doufám, že máš dobré právníky!“. Možná to byl jen trochu drsný žert, ale já to jako živnostník-elév vzal smrtelně vážně. Vyhledal jsem manželčinu spolužačku Janu a jejího chotě Romana, kteří právě založili právní kancelář. Začali jsme spolupracovat a jejich firma je součástí mého života již 25 let.

ok-pravnik-2015

Tak mne napadá, že jsem v případě tohoto tématu vlastně v konfliktu zájmů. Viz tohle foto. Můj syn nedávno nastoupil jako marketingový manažer do právní firmy, se kterou 25 let těsně spolupracuji. Doufám, že to můj názor na spolupráci s právníky nezmění J)))

Čti dál →

Systém versus kreativita: musí spolu bojovat nebo mohou spolupracovat?

Jsem docela kreativní a současně mám rád systém. Přiznám se, že jsem se proto docela dlouho považoval za úchyla, vnitřně rozpolcenou osobnost. Obrovsky jsem si oddychl, když jsem před mnoha léty absolvoval top management training s Michalem Čakrtem, který mne mimo jiné seznámil s typologií osobností na bázi MBTI (Myers-Briggs Type Indicator).

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Skvělá ukázka kreativity u firmy, která jistě nedostatkem systémovosti netrpí. Procter & Gamble po jistý čas získal prestižní reklamní plochy pro svůj toaletní papír Charmin na Time Square díky sponzoringu veřejných záchodků.

Čti dál →

Staří versus mladí ve firmě

Prakticky po celou svojí dosavadní kariéru jsem měl „nevhodný“ věk. První firmu jsem založil krátce po svých 30. narozeninách. To by samo o sobě ještě nemuselo vadit, kdyby to nebylo v lednu 1991 a kdybych se nerozhodl ji profilovat jako firmu poradenskou. Počátkem 90. let českým post-státním podnikům pevně vládli normalizační matadoři, v průměru tak o 20-30 let starší než já. Pracoval jsem sice od začátku s klienty ze západu, ale soudruhům, pardon nyní již pánům, generálním ředitelům místních (post)státních podniků jsem se při své práci nemohl úplně vyhnout. Byl jsem na tom ale pořád řádově lépe než můj spolužák z univerzity, který se po revoluci odvážně zapojil do managementu jedné akademické instituce a byl se svými 30 lety suverénně nejmladším členem vedení. To ještě nebyl ten hlavní šok – zábavnější bylo to, že druhému „nejmladšímu“ top manažerovi byl 78 let.

2016-oslava_25_let_be-be-a-orchestr

Nedávno jsme slavili 25. výročí založení mé první firmy. Na oslavě se sešlo pár desítek nejvěrnějších spolupracovníků. Mají různé osudy, povětšinou jsou velmi úspěšní. Nevšiml jsem si ale, že by to nějak souviselo s věkem. Čti dál →

Člověk z Východu v managementu na Západě

Jsem štír narozený 17. listopadu. Jednou z výhod tohoto data je, že mohu lehce spočítat, kolik času jsem strávil „za totáče“… Přesně 29 let. Dost dlouho na to, abych si vybudoval pořádný mindrák „člověka z Východu“. Ještě dnes si živě vzpomínám na první setkání se západním autem – někdy před 30 lety jsem zblízka viděl první audi a ze srovnání s mojí stopětkou se mi podlomily nohy. Nemluvě o tom, že můj vzdálený příbuzný z Oregonu, který s tou audinou přijel z Frankfurtu, volně překračoval hranice, zatímco já byl uvězněn za železnou oponou.
Mými 29. narozeninami se naštěstí spousta věcí změnilo. Frekvence mých kontaktů s lidmi ze „Západu“ se zvýšila tisícinásobně a odpadl tak jeden z klíčových důvodů mého mindráku – strach a ostych z neznámého. Záhy jsem poznal, že i na Západě žijí normální lidé a že komunikace s nimi není zase tak odlišná od toho, co jsem doposud znal. Nesmírně mi v tomto poznání pomohli moji první zákazníci – expati, kteří se v Praze objevili záhy po listopadu 1989. Zejména jejich první vlna byla unikátní – kromě pár zlatokopů šlo o skutečné misionáře, kteří dorazili s nadšením a úmyslem co nejrychleji vrátit Česko do Evropy, kam nepochybně patří (abych nezapomněl: moc děkuji, Gerrite, Gastone, Brigitte, Corrado a ostatní!).

first customer_meet after 25 yrsJedna vzpomínka za všechny – můj první velký mezinárodní zákazník, Gerrit J. Jansen, jednatel Makro Cash & Carry ČR. Foto z nedávného setkání v Amsterdamu. Gerrit je ten zachovalý gentleman za mnou a mojí ženou.

Čti dál →

Šok z života v multikulturním prostředí

Můj dosavadní život se vcelku ostře dělí na 2 etapy – do Listopadu a po něm. Asi tušíte, že to zase tak nesouvisí s tím, že listopad je „štíří“ měsíc, ale s tím, že v listopadu 1989 se hodně věcí změnilo. Ti z nás, kteří se nebáli využít nabyté svobody a příležitostí, začali žít doslova nový život. To se týká i mých zkušeností s jinými národy a s multikulturním prostředím. Stručně řečeno: do Listopadu jsem cizince potkával jen zřídka a letěl poprvé letadlem ve 23 letech, v „nových časech“ jsem pracoval na 4 kontinentech a trávil po letištích více času než doma.

dinner at sheik's

Běžným šokem z jiných kultur je setkání s jejich kuchyní, třeba s takovouto velbloudí pochoutkou. Byla ovšem velmi dobrá, stejně jako diskuze se saudsko-arabským šejkem.

Čti dál →