Čeká nás Budoucnost 4.0 nebo 0.8?

V minulých dnech jsem absolvoval řadu konferencí a byl svědkem mnoha politických debat. Intenzivně se všude diskutovalo o budoucnosti. Odnesl jsem si z toho jeden silný pocit – žijeme ve světě, který má velmi schizofrenní názor na to, co nás čeká.

Někteří kolegové jsou plni optimismu a nemohou se nabažit toho, co nám umožňují technologie. Před námi se rozkládá budoucnost plná krásných nových strojů, pečení holubi (či alespoň rohlíky) nám už brzy budou – díky dronům – konečně padat do huby. Sdílená ekonomika vyřeší poslední problémy, zejména až umožní sdílet i to dosud nesdílitelné – manželky a kartáčky na zuby.

Druhá skupina diskutérů akcentuje úplně jiný pohled. Naše společnost je ve špatném stavu, stát je disfunkční nedodělek, nedomrlý zmetek plný byrokratických pastí, ve kterém něco realizovat je stále větší horor. Jeden příklad za všechny: na stavební povolení se čeká v průměru déle než v Iráku, i když na rozdíl od této nešťastné země neválčíme s DAEŠ a s výjimkou fotbalových zápasů u nás není občanská válka. Nejlépe to podle mne vystihla prestižní novinářka Lenka Zlámalová, když na lehce provokativní otázku, zda bude konečně líp, odpověděla prorocky něco ve smyslu „určitě jednou ano, ale volby ukázaly, že mezitím asi musí být bohužel hůř“.

Čti dál →

Báječný svět organigramů

Možná vás to ještě nenapadlo. Není to záležitost, která by byla vidět na první pohled a určitě to není téma, které by hýbalo médii a probíralo se po hospodách či hipsterských kavárnách. Organigramy, organizační struktury, manažerský styl….. Zní to suše, byrokraticky a nudně. A přitom je to jeden ze zásadních stavebních prvků firmy, který toho o ní řekne více, než byste čekali. V českém firemním prostředí je to o to zajímavější, že se u nás potkávají organizační styly doslova z celého světa a my sami nemáme vlastní optimální model, prověřený delší historií. Tedy pokud nepočítáme paranoidní struktury národních a státních podniků z období do roku 1989.

Čti dál →

Six Wild Stories aneb jak jsem přijímal nové kolegy

Přijímání nových zaměstnanců je nepochybně důležitá součást práce každého, kdo kdy řídil něco podobající se firmě, instituci či dobrovolné organizaci. Štíry nevyjímaje. Zážitky a zkušenosti manažerů jsou v řadě směrů obdobné a velmi dobře sepsané do mnoha chytrých textů. Pokud mám ambici Vás zaujmout (a to tedy mám!), musím na to kreativně. Po zralé úvaze jsem se rozhodl, že se nechám inspirovat skvělým argentinským filmem, který byl před nedávnem promítán v českých artových kinech pod názvem Divoké historky.Přicházím proto se shrnutím mým zkušeností s přijímáním nových kolegů v obdobné struktuře i pojetí: v 6 docela divokých mini-příbězích. A taky to celé pěkně konfliktně, prostě divoce, uvedu. Američané občas říkají, že „management is most of all about hiring and firing“. Já si naopak myslím, že pokud musíme hledat nové lidi vně firmy, je to vlastně přiznání chyby a nefunkčnosti naší organizace i nás osobně.

Nejlepší je, když za vámi zájemci o práci sami proaktivně přijdou. Sci-fi? Ne tak zcela – viz studenti retail managementu v Kyjevě, kteří za mnou nedávno přišli po přednášce na univerzitě se zájmem pracovat pro české firmy. Čti dál →

Obchodní večeře: potěcha i prokletí

Dohodl jsem se s ostatními štíry, že tentokráte dáme nějaké odlehčenější téma, abychom pořád nemudrovali jen o složitých tématech top managementu. Takže jdu psát o jídle na služebních cestách. Pro člověka neznalého života v mezinárodním byznysu to asi může být dost jasné: ti chlapíci v kvádrech si pěkně létají, povalují se v drahých hotelech a mastí si tlamy v luxusních restauracích.

Pro ty z nás, kdo tuší, jak je to doopravdy, je téma stravování během obchodních cest povětšinou daleko méně sexy. Řada z nás si asi v prvé řadě vybaví děsivě nepravidelnou životosprávu, hnusné jídlo ve většině aerolinek, pozdní večeře končící bezednou nocí v hotelu s tunou nestráveného jídla v žaludku.

Pokusím se ale o vyvážený pohled a v následujícím textu se budu snažit vzpomenout na nejlepší, nejhorší a nejzajímavější kulinářské zážitky z obchodních večeří.

Tohle byla asi jedna z nejzajímavějších večeří mého života. Diskuse s hostitelem, saudsko-arabským šejkem, byla skvělá a moc jsme nevnímali, co jíme – i když to chutnalo velmi dobře. Když jsem pak tuhle fotku ukázal svému otci, zanalyzoval situaci velmi briskně slovy: „ty jsi sežral velblouda!“. Čti dál →

Analýza a business: jak se to rýmuje?

Od nedávné doby žijeme ve zcela novém světě: Brexit a vítězství Donalda Trumpa dokázaly většinu z nás dost drsným způsobem přesvědčit, že jsme věřili špatným božstvům. Naše pevná víra v rozhodování založené na faktech je asi založená na méně pevných základech, než jsme doufali. Nacházíme se ve světě, kterému se velmi nehezkou novoangličtinou říká „post-truth-world“. Postaru bychom asi řekli, „pravda nevítězí“, respektive zase tak moc nikoho nezajímá. Do čela se derou noví vůdci národů (a bohužel i firem), kteří pracují s fakty velmi „kreativním“ způsobem. Nejenom že používají fakta velmi účelově, ale často velmi záměrně zaplavují mediální prostor spoustou blábolů, polopravd a zjevných lží. Velmi umně tak zamlžují realitu a jsou schopni lidi přesvědčit, že kolečko je hranaté a bílá je černá (a o 3 roky později zase naopak).

Ani velmi sofistikovaná analýza někdy nepomůže – třeba když je firma úplně mimo trh a analyzováním toho, kde je, nemá šanci najít cestu tam, kde by měla být

Čti dál →

Proč mám rád e-maily?

Přiznám se ke strašné věci – nevadí mi e-maily, ba co víc – preferuji je jako jeden ze zásadních nástrojů business-to-business komunikace. V následujícím textu se pokusím vysvětlit proč.

Připravil jsem navíc neumělý pokus o e-mailové desatero. Třeba Vám pomůže. Nebo Vás povzbudí ke sdílení Vašich zkušeností, kladných i záporných. Těším se na ně! Pište (třeba na náš e-mail tristiri@tristiri.cz :-).

Psaný text má své výhody – je přesný a jasný, hůře se dezinterpretuje. Ale ne vždy je to ideální forma komunikace.

Čti dál →

Růst: nutnost nebo zbytečný zlozvyk?

Stále častěji slyšíme o tom, že manažeři i politici jsou posedlí růstem a jak je to špatně. Fakt je, že řada firem (i států) plánuje a rozpočtuje dost primitivně. Každoročně přihodí nějaké to procento k loňským číslům a je hotovo. Osobně zvláště „obdivuji“ plánování ve firmách, které jsou závislé na velmi proměnlivých externích faktorech, jako je třeba počasí. Dá se prakticky velmi spolehlivě předvídat, že rok následující po extrémně teplém létu bude například pro část nápojových firem katastrofický a budou padat hlavy ve vedení i v prodeji. Důvod? K loňským (atypicky vysokým) číslům se při plánování rutinně přihodilo nějaké to procento. A pokud opět neudeří děsivá vedra, tenhle cíl prostě nejde splnit. No a vůbec nejhorší je, když firmy povýší růst (a čísla o pár procent vyšší než ta z minulého roku) na svoji strategii. Asi jste to už taky někdy slyšeli: „naše strategie na další rok je růst obratu o 3% a zvýšení EBITDA o nějaké jiné číslo“. Cíl (naivní) tak nahrazuje neexistující strategii. Skoro to vypadá, že posedlost růstem je absolutní nesmysl, ale nenechte se mýlit – tak jednoduché to podle mne není.

burza-do-clanku-tk

Poptávku po růstu vytváří nejen ega manažerů, ale zejména burza. A pro někoho možná překvapivě také zaměstnanci.

Čti dál →

Matice versus pyramida aneb podivné tvary ve firmě

Firmy se nám v poslední době mění před očima. Tedy bohužel ani ne tak navenek, ve vztahu k zákazníkům, dodavatelů, komunitám…., ale hlavně uvnitř. Staré „dobré“ hierarchické organigramy, připomínající římské legie pochodující bojovat s germánskými barbary, mizí jako sníh na jaře. Organizace se virtualizují, globalizují, regionalizují a všeobecně reorganizují. Místo přehledných pyramid (ve kterých každý věděl, za kolik desetiletí se dostane na vrchol) se nám přemnožily různé patvary (kde ani top management neví, kdo mu vlastně „reportuje“). Některé jsou natolik amébovité, že se ani o nich nedá psát, některé jsou více-dimenzionální a bez znalostí principů Lobačevského geometrie je nepochopíte (někdy by to ani Lobačevskij nedal..). Populární, a s trochou samostudia i vcelku pochopitelné, jsou pak matice. Tedy nejen song „Šrouby a matice“, ale též MATICE ve smyslu organizačních struktur. Tedy ne že by byly zase tak oblíbené, ale přiznejme si, že ani ty pyramidy nebyly nic moc. Pojďme se pokusit povznést se nad skutečnost, že českému národu je povětšinou jakákoliv forma organizace proti srsti a zamyslet se nad tím, jak vypadá ideální organigram. Nabízím k tomuto povznášení pár argumentů pro a proti matici.

Tomáš a jeho limuzína...

Starozákonní šéfové, co mají rádi hodně velká auta, maticovou organizaci zpravidla nesnáší. Nejsou ovšem sami….

Čti dál →

Byznys a právníci – jde to vůbec dohromady? Veselé historky od soudu

Byznys a/nebo právníci? Vezmu to hodně zkrátka, protože tuhle zásadní otázku jsem si vyřešil hned druhý den mého podnikání, tedy 2.2.1991. V metru jsem tehdy potkal bývalého kolegu Jana z Výzkumného ústavu obchodu, který stejně jako já právě opustil klidné, byť mírně zapáchající akademické vody, a nastoupil do mezinárodní auditorské firmy. Míjejíce mne na eskalátorech, zahalekal: „Tak jsem slyšel, že jsi začal podnikat. Doufám, že máš dobré právníky!“. Možná to byl jen trochu drsný žert, ale já to jako živnostník-elév vzal smrtelně vážně. Vyhledal jsem manželčinu spolužačku Janu a jejího chotě Romana, kteří právě založili právní kancelář. Začali jsme spolupracovat a jejich firma je součástí mého života již 25 let.

ok-pravnik-2015

Tak mne napadá, že jsem v případě tohoto tématu vlastně v konfliktu zájmů. Viz tohle foto. Můj syn nedávno nastoupil jako marketingový manažer do právní firmy, se kterou 25 let těsně spolupracuji. Doufám, že to můj názor na spolupráci s právníky nezmění J)))

Čti dál →

Systém versus kreativita: musí spolu bojovat nebo mohou spolupracovat?

Jsem docela kreativní a současně mám rád systém. Přiznám se, že jsem se proto docela dlouho považoval za úchyla, vnitřně rozpolcenou osobnost. Obrovsky jsem si oddychl, když jsem před mnoha léty absolvoval top management training s Michalem Čakrtem, který mne mimo jiné seznámil s typologií osobností na bázi MBTI (Myers-Briggs Type Indicator).

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Skvělá ukázka kreativity u firmy, která jistě nedostatkem systémovosti netrpí. Procter & Gamble po jistý čas získal prestižní reklamní plochy pro svůj toaletní papír Charmin na Time Square díky sponzoringu veřejných záchodků.

Čti dál →