Zpráva, na kterou nikdy nejsme připraveni

Jeden z nás, TříŠtírů náhle před pár týdny zemřel. Když jsem dostal zprávu od jeho ženy, zprvu jsem ani nechtěl věřit, že to tak je. Měli jsme mít v onom týdnu náš pravidelný Skype, kde s Tomášem a Mirem probíráme aktuální záležitosti jak ze světa, tak z našich rodin, diskutujeme nad novými články. A teď tady najednou Tomáš není. Chybí rodině, chybí ve firmě, chybí přátelům. Chybí mě.

Zároveň však nelze nepozorovat, že ačkoliv se život pro lidi z nejbližšího Tomášova okolí na chvíli zastavil a obrátil vzhůru nohama, celý svět okolo si ničeho nevšímá a „kola se točí dál“. Tato skutečnost mi přišla úplně neuvěřitelná, když před pár lety zemřel můj táta. Člověk se celý život o něco snaží. Dělá svou práci, jak nejlépe umí. Stará se o rodinu, jak jen to jde. Chce za sebou něco zanechat a někdy se mu to i podaří. Ale pak najednou „rup“, smrt nám podtrhne rohožku pod nohama a 99% lidí na světě si toho ani nevšimne. Neuvěřitelné a přesto, ačkoliv se nám to někdy nechce akceptovat, to tak asi má být.

Moje žena se právě vrátila z 10-ti denní tiché meditace vipassana. Když jsem se jí zeptal, jaký zážitek jí nejvíce utkvěl v paměti, řekla mi pár vět, které jim učitel sdělil v průběhu meditace: „Všichni jednou umřeme. Všichni, na kterých nám záleží umřou. Všechno, o co jsme se kdy snažili, jednou pomine. To neznamená, že se máme přestat snažit žít dobrý život. Ale neměli bychom brát události, které se nám v něm dějí, příliš vážně“.

Tome, ať je Ti země lehká, vzpomínáme na Tebe.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *