2020: Pohled do vlastních očí

Starý rok odchází, nový přichází. Období bilancování a odhadování věcí příštích. Jak je na tom česká ekonomika na konci roku 2019 ? Co může český trh, byznys a společnost očekávat v roce 2020 ? Kdyby se mnou někdo z českých médií udělal na toto téma rozhovor, jak bych odpovídal? Zde předkládám čtenáři představu, jak by takový krátký rozhovor na dané téma mohl vypadat.

Titanic

Otázka č. 1: Denně slyšíme, že občané České republiky se nikdy neměli tak dobře jako dnes. Valí se to na nás od premiéra, z vlády i z médií. Cítíte potřebu tento názor nějak komentovat?

Odpověď: Situace dnes je výsledkem včerejších zásadních ekonomických a politických aktivit a rozhodnutí. Přes všechny chyby a nedostatky v letech 1990 – 2010, byly to aktivity občanů této země a aktivity vlád vzešlých z výsledků svobodných voleb tohoto dvacetiletí, které nás přímo dovedly do dnešního stavu. 

Miliony občanů této země se skutečně asi nikdy neměly materiálně tak dobře jako dnes.  Na druhou stranu velká část občanů žije na dluh. Stačí se podrobněji podívat na horké téma neplacení dluhů a exekucí, jimž je vystavena masa lidí. Růst hrubého domácího produktu se za současné vlády dramaticky zpomaluje: z + 4.4% v roce 2017 na + 3% v roce 2018 a + 2.5% v roce 2019.  Naproti tomu státní dluh za současné vlády  hrozivě narůstá: v roce 2019 činil schodek státního rozpočtu na konci listopadu 38.6 miliard korun – přičemž ve stejném období roku 2018 byl tento schodek 21.6 miliard korun a pro rok 2020 byl schválen schodek ve výši 40 miliard korun. Vláda hospodaří na dluh v období, kdy je na tom podle ní ekonomika země nejlépe za celou dobu historické existence státu? Jeden z minulých premiérů, Jiří Paroubek, prohlásil, že vládní dluhy se neplatí. Neplatí je vlády, ale v konečném důsledku je zaplatí občané, protože růst nespláceného vládního dluhu zákonitě vyvolá krizi a  explozi cen. Už jsme zapomněli na nedávný příklad Řecka?

Situace mi bohužel velmi připomíná konec dvacátých let 20. století: jakýsi křečovitý, vládou horečnatě udržovaný růst na úkor budoucnosti. Připadá mi, jakoby dnešní vláda byla vůči této skutečnosti programově slepá. Kde je nějaký Národní stabilizační fond České republiky, kam by se ukládaly přebytky státního rozpočtu z tučných let ekonomiky pro použití v příští krizi, které bude malá otevřená česká ekonomika brutálně vystavena? Kde jsou masívní a rychle realizované vládní investice do infrastruktury a vzdělání, včetně jejich chytré, nikoli plošné, privatizace? Kde je vládní návrh reformy penzijního systému? Kde je zformulovaný Národní ekologický  plán boje proti suchu? Kde je vládní návrh digitalizace administrativy všech stupňů a snížení počtu státních zaměstnanců? Vláda dnes doslova projídá budoucnost této země a snižuje tím její budoucí konkurenceschopnost na globálním trhu.

Navíc materiální blahobyt není vše. Pokud by tomu tak bylo, neviděli bychom 300 tisíc občanů této země opakovaně demonstrovat svou nespokojenost s dnešním stavem. Obecně se domnívám, že je čas na zásadní změnu ekonomicko-politického kursu. Pokud k tomu nedojde, může mít příští globální krize pro českou ekonomiku katastrofální důsledky.

Otázka č.2: Krédo premiéra Babiše je řídit stát jako firmu. Čistě z manažerského hlediska, nikoli politicky, jak byste komentoval jeho ekonomické výsledky?

Odpověď: O hrozivém zpomalování růstu české ekonomiky jsem již hovořil. O žití na dluh také. Podívejme se teď na další makroekonomické ukazatele. Inflace dosáhla v roce 2019 + 2.7%. Česká národní banka je z hlediska jejího inflačního cílování spokojena. Jenže za jakou cenu? Česká měna ve střednědobém horizontu měkne, což napomáhá zakonzervování českého ekonomického modelu jako „montovny Evropy“.  Měkká měna umožňuje export výrobků s malou přidanou hodnotou, jejichž konkurenční výhodou je převážně cena. Naopak zdražuje dovozy, včetně dovážených energií, což roztáčí inflační spirálu převážně u zboží a služeb denní potřeby. Bydlení zdražilo o + 3.8%, elektřina o + 9.9%, teplá voda o + 5%, vepřové maso o + 5.7%, jogurty o + 7.9%, brambory o + 24.7%. Výdělky milionů občanů této země nerostou stejným tempem a sociální nerovnováha se zvyšuje. Dovolím si připomenout slova československého ministra financí Aloise Rašína z počátků budování samostatného státu po roce 1918: „ Republika potřebuje dvě věci: tvrdou měnu a tvrdou práci.“ Současná vláda v kombinaci s Českou národní bankou nezajišťuje ani jeden z těchto dvou zásadních předpokladů udržitelného růstu v malé otevřené ekonomice.

Také nedostatečné investice do infrastruktury jsem již zmínil. Premiér často argumentuje jejich navýšením v rozpočtu pro rok 2020 oproti státnímu rozpočtu roku 2019. To je ovšem finančně  přinejmenším nepřesné a zavádějící. . Tak například je pravda, že investice do dopravní infrastruktury pro rok 2020 jsou ve výši 87,3 miliardy korun a v roce 2019 bylo rozpočtováno 86 miliard korun. Jenže skutečné výdaje na dopravní infrastrukturu v roce 2019 dosáhnou zřejmě až 101 miliardu korun.

A aby vláda občanům kompenzovala v roce 2020 finanční tlaky, sáhla na národní úspory z Fondu národního majetku. Ten byl sice zrušen již před 12 lety, ale vláda dosáhla změny zákona, aby mohla použít zbývajících 22 miliard korun z tohoto fondu na profinancování zvýšení důchodů určité skupině seniorů ve výši 14.5 miliard korun. Bez použití těchto prostředků získaných z privatizačních aktivit minulých let by vláda buď nebyla schopna udržet navrhovaný schodek státního rozpočtu pro rok 2020 ve výši 40 miliard korun nebo by nebyla schopna udržet rostoucí sociální napětí ve společnosti v akceptovatelných mezích a ohrozila by svou politickou budoucnost.

Takže si to shrňme: jste majitel firmy a váš dluh roste, musíte zvyšovat ceny a ohrožujete tím svou budoucí konkurenceschopnost, platíte více za dovážené suroviny, musíte uvolnit rezervy z minulých let abyste nebyl v roce 2020 ve ztrátě. Jak se vám líbí tento výsledek řízení firmy?

Otázka č.3: Obchodní války, spory USA s Čínou, vojenská restaurace Ruska, svět je v období turbulencí a hledání nové globální rovnováhy. Naproti tomu globální ekonomický růst pokračuje. Jak tuto situaci vnímáte?

Odpověď: Globální ekonomický růst pokračuje, ale jeho dynamika se zpomaluje. Globální ekonomické instituce, jako je Mezinárodní měnový fond, varují před budoucími důsledky dnešního dramatického poklesu globálního obchodu. V roce 2019 se výnosy dvouletých vládních dluhopisů USA poprvé po mnoha letech dostaly nad výnosy dluhopisů desetiletých, což znamená že investoři očekávají příchod další globální ekonomické krize někde mezi 2 až 10 lety.

Zdá se, že USA a Čína si v poslední době uvědomily hrozivé ekonomické důsledky, které by eskalace obchodního napětí mezi těmito dvěma největšími ekonomikami světa v globálně propojeném světě měla. Na konečný výsledek jejich obchodních jednání si však ještě musíme počkat.

Vojenská restaurace Ruska a vojenské konflikty obecně představují další reálnou hrozbu globální ekonomice. Nikdy od roku 2000 nebylo více zemí ve stavu vojenského konfliktu, ať už s jinou zemí nebo uvnitř země mezi znesvářenými občanskými stranami. Vezměme si třeba vojenské aktivity Ruska na Středním Východě, kde pomáhá udržovat u moci represívní režim v Sýrii, což v důsledku prohlubuje destabilizaci celé oblasti, která je jedním z největších globálních zdrojů energie. Současná vláda USA navíc doslova abdikovala na svou roli podporovatele demokracie ve světě, což povzbuzuje k akcím militantní organizace všeho druhu. Pokud bude světové společenství tolerovat princip, že vojenská moc znamená pravdu a je řešením konfliktů, bude to mít zhoubný důsledek nejen pro globální ekonomiku, ale pro celkový stav lidstva v současném globálně propojeném světě, včetně problémů hrozivých uprchlických a imigračních vln.  Naopak podpora svobodného globálního obchodu bude přímo podporovat vyrovnávání ekonomických úrovní různých zemí. Podívejme se třeba na vzestup Číny. Ten nezačal vzestupem domácí spotřebitelské poptávky, ale byl celé destiletí jednoznačně tažen exportem na bázi svobodného obchodu s vyspělými západními ekonomikami. Stejně tak jakákoli podpora svobodného globálního obchodu znamená přímou podporu mírového řešení sporů. Protože kde se obchoduje, tam se principiálně neválčí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *