30 let poté

Připomínáme si 30 let od sametové revoluce a novináři se nás ptají, jak hodnotíme změny, které od té doby nastaly. Jde pro nás osobně o zcela zásadní téma, proto jsme se rozhodli tyto odpovědi uveřejnit i na našem blogu.

17. 11. 1989 je pravděpodobně nejdůležitější datum v životě nás 3 štírů. A nesouvisí to s tím, že jsme ten den (nebo blízko toho dne) měli narozeniny. Ten den jsme se vydali, stejně jako celá naše společnost, na zcela novou cestu. Jak ji po 30 letech hodnotíme?

Co pro Vás znamenalo v souvislosti se 17. listopadem 1989 největší radost?

Tomáš: Největší radost mi udělal dárek k mým 29. narozeninám. Noční můra jménem reálný socialismus zmizela a nahradil ji Život. Mám narozeniny 17. 11.

Miro: Svoboda. Možnost svobodně myslet, svobodně mluvit a svobodně se starat sám o sebe.

Dan: Největší radost mi udělalo, že jsme už nemuseli vymýšlet všelijaké kličky jak cestovat do zahraničí a mohli jen nasednout do auta nebo na vlak a odjet na výlet třeba do Rakouska na lyže (to byl můj první porevoluční, spali jsme v upraveném autobusu pod sjezdovkou na Kaprunu…).

Co je pro vás naopak největším zklamáním?

Tomáš: Největším zklamáním pro mne je, kolik spoluobčanů význam tohoto skvělého dárku nepochopilo, případně ho zneužilo způsobem typickým pro šíbry reálného socialismu.

Miro: Jak krátkou mají lidé paměť a jak omezenou schopnost kriticky myslet pouhých 30 let od revoluce.

Dan: Většinou nejsem z ničeho moc zklamaný – všechno, co se děje v životě lidí, má nějaký důvod. Je na nás, jestli budeme zklamáni nebo jestli se zamyslíme a případně negativní situaci nějak pozitivně využijeme.

Co je pro vás největší změna, kterou přinesl 17. listopad 1989?

Tomáš: Svoboda! Slova, podnikání, pohybu, volby…

Miro: Poznání, jak je celý svět malý a jak velké místo v něm zaujal Václav Havel.

Dan: Cestování bez hranic. Možnost studovat v Barceloně nebo kdekoliv jinde. Možnost číst si kritické články v novinách.

Na co vzpomínáte s nostalgií nebo se steskem?

Tomáš: Vzpomínám občas na to malé lidské štěstíčko, když se mi něco podařilo sehnat. Toaletní papír, ,,nekubánské“ pomeranče, dětské botičky, cement, gumičky do stěračů a další.

Dan: Myslím, že lidé měli tehdy lepší komunity. Trempové, chataři, vodáci, pivaři… Lidé měli k sobě blíž. Teď se každý zabývá budováním kapitalismu, vozí děti přes celé město do školy nebo na různé kroužky, staví nový dům atd. a na spoustu aktivit si nechce nebo neumí najít čas.

Děkujeme Evě Klánové (retailnews.cz) za správné otázky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *