(Ne)hezky česky

Globalizace je u konce s dechem, nastává renesance lokálních firem. Tvrdí to řada expertů a je to vidět i na našem trhu. Oslabení globalizace vytváří prostor pro domácí firmy, což je skvělá zpráva. Na trhu se stále více uplatňují lokální hráči. Přesto mám – kromě radosti z úspěchu rodinných firem či start-upů – také docela velké obavy. Lekce z některých odvětví (například z médií) jsou drsné, prostor po mezinárodních firmách lze rychle zaplnit i jiným typem firem než malými a středními. Napsal jsem k tomu proto text, který vyšel v časopise Marketing a média. Je v tištěné podobě a není k dispozici online, tak ho zde publikuji.

Carrefour odešel před časem z českého trhu, tehdy ho ještě nahradilo TESCO. Řadu odvětví naší ekonomiky však zahraniční investoři opouštějí natrvalo. Kdo je nahradí? Malé a střední firmy? Start-upy? Nebo oligarchové kontrolující trh od vidlí po vidličku?

Globalizace je u konce s dechem, nastává renesance lokálních firem. Tvrdí to řada expertů a je to vidět i na našem trhu, včetně toho maloobchodního. Řada mezinárodních řetězců se z Česka stáhla, u jiných se spekuluje o jejich odchodu. Není tomu tak jen u nás, velcí retaileři až na výjimky ztratili chuť na celosvětovou expanzi. Jejich finanční výsledky jsou povětšinou tristní, akcie řetězců jsou často ve stejné kategorii jako cenné papíry uhelných elektráren a dalších odumírajících odvětví. A skupují je oligarchové z východní Evropy…

Oslabení globalizace vytváří prostor pro domácí firmy, což je skvělá zpráva. Na trhu se stále více uplatňují lokální hráči. Zvláště patrné je to v e-Commerce, kde sklízí úspěchy velmi zajímavé české firmy jako Alza, Notino či Rohlík. I v kamenném obchodě se děje mnoho nadějného – viz třeba drogerie TETA, řetězec Sklizeno či síť prodejen vybavení SIKO. Přesto mám – kromě radosti z úspěchu rodinných firem, start-upů či farmářských prodejen – také docela velké obavy. Lekce z jiných odvětví jsou drsné, prostor po mezinárodních firmách lze rychle zaplnit i jiným typem firem než malými a středními.

Učebnicovým příkladem je náš mediální trh, který se z velké části stal přehlídkou „jaderných kufříků“ vlastněných po odchodu původních zahraničních vlastníků jednotlivými oligarchy. K tomu bylo napsáno již dost textu, takže není třeba jít do detailu. Spíše se zamyslím nad tím, co by podobný vývoj znamenal pro maloobchodní trh. Sen o kontrole celého odběratelského řetězce, od vidlí až po vidličku (či spíše od výroby pesticidů až po ošizený opékáček na každém českém grilu), sní navzdory notorické nespavosti nejeden agrobaron. Nedávné příklady ze Slovenska (selektivní daň pro některé retailery i jiné „biče“ na zlé zahraniční řetězce) názorně ukazují, že když se národovci a populisté nechají správně nasměrovat, projde legislativním procesem prakticky všechno. No, a kdyby to náhodou nevyšlo, lze na nepohodlnou konkurenci „zakleknout“…

Nechci malovat čerta na zeď, ale cítím potřebu tato rizika signalizovat, protože mainstreamová média je asi nebudou hned tak zmiňovat. Nerad bych se totiž dožil toho, že tak, jak dnes na titulních stránkách řady deníků chybí zásadní zprávy, budou jednou v (ne)hezky česky řízených prodejnách jen produkty monopolních potravinářů za ceny uspokojující jejich představu o adekvátní marži a v kvalitě, nepřipouštějící dvojitost. Vše bude totiž stejně ošizené…

2 Replies to “(Ne)hezky česky”

  1. matej

    Nebyla Carrefour vs Tesco výměna, kde Carrefour dostal Tesco prodejny myslím kdesi na dálném východě?

    Odpověď
    • Tomáš Krásný

      Jojo, nějak tak to bylo. Klíčové ale je, že to byl jeden z prvních signálů, že mezinárodní řetězce Česko přestává zajímat.

      Odpověď

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *