Svět se mění. Dost rychle. Politika, ekonomika, vzdělávání. Co s tím?

Narazil jsem na skvělý článek od Otto Scharmera o radikálních změnách v nahlížení na politiku, ekonomiku a vzdělávání, který mě přiměl zamyslet se také nad některými mými názory. Autor v něm diskutuje, jak bychom měli změnit terminologii, pomocí které přemýšlíme o těchto zásadních společensko-kulturních oblastech. Doufám, že bude zajímat i Vás, TříŠtíří čtenáře, tak mi dovolte přeložit pár klíčových částí a doplnit o svůj komentář.

V politice navrhuje, že bychom měli opustit tradiční rozdělení politických stran a osobností na pravicové a levicové, které už vlastně přestává existovat, a raději rozdělili politiky na otevřené a uzavřené. Uzavřenými by se dali určitě charakterizovat Trump, nově zvolený prezident Brazílie, Turecký “vládce” nebo v našem prostoru například Orbán či Kaczynski. Schramer popisuje uzavřený přístup jako ten, který staví na strachu, nenávisti a nevědomosti a tyto dál podněcuje. Projevuje se pěticí typických stereotypů chování: zaslepeností (nevidí realitu), bezcitností (nebere ohled na ostatní), krátkozrakostí (nestará se o budoucnost), obviňováním ostatních (neschopnost sebereflexe) a destrukcí (přírody, vztahů mezi lidmi a sebe sama).

Presencing Institute - axial shift

Změna os v politice

Otevřený politický přístup je opakem, reprezentován v současném světě například premiérkou Nového Zélandu, Islandu nebo prezidentem Kostariky a Indonésie, případně vzestupem strany Zelených v nedávných volbách v Bavorsku nebo snad i malý, ale přece úspěch Pirátů v Praze. Kam zařadit našeho prezidenta? Nechám na čtenáři…

Dlouholetá ekonomická debata, zda je lepší volný trh nebo zásahy vlád do ekonomiky, se mění na otázku priorit: GDP (tady bych dodal nekonečný růst) vs. blaho všech lidí tedy „well-being”. Velká většina zemí se pořád snaží udržet růst, byť za cenu často nesmyslných opatření, jako například bezhlavý tisk dodatečných peněz centrálními bankami USA, Evropy i Číny. Blaho všech obyvatel své země vyhlásily jako svou prioritu zatím jen Bhútán a Kostarika. Osobně doufám, že další země budou brzo následovat.

U vzdělávání jsme dlouho řešili veřejné vs. soukromé. To samozřejmě platí hlavně pro naše západní sousedy nebo USA, v České republice jsme u soukromého školství teprve na začátku. Scharmer navrhuje, abychom opět změnili úhel pohledu a rozdělili vzdělávací přístupy na „naučit děti co nejvíce různých nepotřebných dat“ versus “rozvoj osobnosti a jejich silných stránek”. Nechám na čtenářově úvaze, který přístup je lepší. Nebo který se více hodí do budoucnosti, kdy stroje si pamatují neskutečně více informací než jakýkoliv lidský mozek a umí většinu z nich lépe a rychleji využívat. Bohužel se zdá, že státní vzdělávací systém všude na světe, ten, který byl vymyšlen, aby dodal rychle pracovní sílu do továren na začátku kapitalismu, je spíše rigidní a neschopen reagovat na překotné změny v naší společnosti.

Tady musím přidat osobní zkušenost, i když samozřejmě ne vždy přenositelnou, protože každé dítě je osobnost a vyžaduje různé přístupy. Moje děti už třetím rokem navštěvují Green School na Bali. Místo známek mají slovní ohodnocení, místo neustálého sezení v lavici mají pořád nějaké aktivity venku, místo memorování všech druhů obilovin jdou na pole a pěstují rýži nebo bambus. Na prvním stupni nejsou domácí úkoly – vedení věří, že menší děti si mají po škole hlavně hrát. Na druhém stupni je přibližně polovina předmětů volitelných. Dalo by se najít spousta dalších příkladů, jak tato škola rozvíjí osobnost dítěte a netrvá na opakujícím se nesmyslném testování vědomostí, které se studenti sice na písemku naučí, ale pak zase rychle zapomenou a už možná nikdy v životě nepoužijí. Samozřejmě netuším, zda naše děti budou v životě šťastnější nebo úspěšnější, než kdyby byly součástí “standardního” systému, ale nepochybnou výhodou pro rodiče je, že se na konci každého víkendu a také prázdnin hodně těší zase zpátky do školy.

Velmi zajímavé, co myslíte? Když jsem tyto úvahy četl, říkal jsem si “to je ono, přesně, konečně někdo nazval věci správnými jmény”. Autor dál své myšlenky rozvádí a navrhuje, jak se můžeme do společenských změn všichni zapojit. Pokud si chcete text přečíst v originále – tady je: Axial Shift – The Decline of Trump, the Rise of the Greens, and the New Coordinates of Societal Change

Tento článek byl napsán za využití původního textu Otto Scharmera. Obrázek použit v textu pochází rovnež z obsahu Presencing Institute podle Creative Commons Attribution Share Alike. Další informace o podmínkách sdílení obsahu můžete najít zde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *