Svobodní obchodníci všech zemí, spojte se!

Dvě zprávy zasáhly svět globálního i lokálního byznysu téměř současně. Americká administrativa prezidenta Trumpa uvalila na dováženou ocel importní přirážku 25% a na dovážený hliník 10%. Dlužno dodat, že Mexiko a Kanada jsou z tohoto režimu dovozu vyjmuty a na dovoz oceli a hliníku z těchto dvou zemí se tyto nové tarify nevztahují. Možná pouze zatím nevztahují, po dobu kdy USA vyjednávají s oběma zeměmi novou Dohodu o pásmu volného severoamerického obchodu ( NAFTA ). Kanada totiž reprezentuje 16% objemu oceli dovážené do USA a Mexiko 9%. Nějaká ta páka se při vyjednávání vždy hodí.

Trhy reagovaly na tuto zprávu nervózně. Dow Jones index na burze ve Wall Street propadl o 400 bodů a dostal se až na hodnotu 25 000 bodů a zvedla se velká vlna kritiky prezidenta od mnoha profesionálních byznys organizací a zkušených manažerů: silně se proti němu postavila například americká Asociace výrobců spotřebního zboží ( U.S. GMA ) a šéf ekonomických poradců Prezidenta Trumpa Gary Cohn na protest proti tomuto opatření dokonce rezignoval ze své funkce. Mnohé země, včetně EU, pohrozily selektivními a cílenými odvetnými opatřeními, pokud toto ochranářské opatření potrvá.

Zhruba ve stejnou dobu oznámilo 11 zemí / Austrálie, Kanada, Nový Zéland, Mexiko, Vietnam, Chile, Malajsie, Peru, Singapur, Brunei a Japonsko /, že společně podepsaly v Santiagu de Chile novou Dohodu o transpacifickém partnerství / Comprehensive and Progressive Agreement for Trans – Pacific Partnership /, uvolňující některá významná protekcionistická opatření a nastavující režim mnohem svobodnějšího obchodu mezi signatářskými zeměmi, mimo jiné v oblasti zemědělských a potravinářských produktů a v oblasti služeb spojených s automatizací a digitalizací. Předchozí americká vláda prezidenta Obamy schvalovala podpis této dohody, ale prezident Trump účast na ní posléze torpédoval a USA se k ní nakonec nepřipojily. Svým charakterem se tak tato Dohoda staví jak proti čínské ekonomické rozpínavosti a hegemonii v pacifickém prostoru, tak i proti znovu se vynořivšímu americkému protekcionismu.

I přes neúčast USA reprezentují ekonomiky 11 členských zemí jednu sedminu globální ekonomiky a Peterson Institut pro Mezinárodní Ekonomiku očekává , že se díky ní podaří vytvořit až 147 miliard amerických dolarů dodatečných příjmů pro firmy a obyvatelstvo signatářských zemí. Navíc také upevňuje ochranu práv intelektuálního vlastnictví a klade důraz na zlepšení pracovních podmínek zaměstnanců.

Boj svobodného obchodu s hospodářským protekcionismem není nic nového. Připomeňme si, že i evropská hospodářská integrace byla po druhé světové válce založena na myšlence volného pohybu zboží, služeb a kapitálu mezi členskými zeměmi a vedla k zatím nejdelšímu období míru a prosperity členských zemí. Také John Maynard Keynes ostře poukazoval v období mezi první a druhou světovou válkou na neudržitelnost ekonomických podmínek vytvořených versailleskou smlouvou a na souvislost ochranářských opatření a nových válečných příprav. Ale co, to je jen politika, říkají dnes mnozí. Oba názory jsou vpodstatě rovnocenné a možná že je dnes opravdu potřeba domácí ekonomiku více chránit pomocí různých protekcionistických opatření. Hlasy pro sílí.

Jenže je tu malý problém. Informace Světové Banky / World Bank / z roku 2017 uvádějí, že zatímco volný obchod s výrobky reprezentoval v roce 1988 pouze 30% globálního HDP / GDP / , tak v roce 2013 to bylo již zhruba 50% globálního HDP a svobodný obchod se stal „globální silou snižující chudobu a zvyšující příjmy“ a vedl u nejchudších 40% světové populace ke zvýšení jejich příjmů o téměř 50%. Průměrné příjmy se pak v globálním měřítku zvýšily zhruba o 24% a globální ukazatel chudoby populace se snížil ze 35% na 11%. Svobodný obchod vedoucí ke zvýšení exportu má také některé vysoce pozitivní kvalitativní důsledky. U nejchudších zemí vede k většímu zrovnoprávnění žen v ekonomice a k jejich většímu podílu na ekonomickém přínosu plynoucím ze svobodného obchodu / například v Kambodži je v oděvním průmyslu vyrábějícím převážně na export zaměstnáno až 85% žen/.

Studie Světové Banky provedená u skupiny 27 rozvinutých průmyslových zemí a 13 rozvojových zemí prokázala, že zrušení svobodného obchodu vedlo u nejbohatších 10% populace ke snížení jejich kupní síly o 28%, zatímco u nejchudších 10% populace se kupní síla snížila o 63%. Samozřejmě, nejsou to nejbohatší vrstvy obyvatelstva, které vždy vyhledávají nejlevnější možnou nabídku, protože dražší si jednoduše nemohou dovolit.

Ať už zastáváme ten či onen názor na věc a ať už nakrásně žijeme ve společnosti racionální nebo post-faktické, fakta jsou stále fakta a ekonomické zákony a tendence se dříve či později razantně projeví. Ve jménu obyčejné lidské svobody a pro blaho našich dětí a příštích generací žádám: svobodní obchodníci všech zemí, spojte se! Kde se svobodně obchoduje, tam se přinejmenším neválčí.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *