Za pana majitele nebo pro burzovní index? (O práci pro vládu raději nemluvě)

Dobrá. Rozumím Vám. Můj záměr napsat další článek na téma rozdílů mezi prací v soukromé firmě a ve veřejně vlastněné korporaci skutečně vzbuzuje srovnání se stavem fyziky ve druhé polovině 19. století: všechno už bylo objasněno, zapomeňte na jakékoli nové objevy! Věnujte se raději něčemu prospěšnému, mladý muži!

Ale nepředbíhejme. Pojďme se raději věnovat systematickému bourání některých ustálených názorů o těchto rozdílech. Budu je vybírat bez ladu a skladu, nehledejte za nimi jakoukoli spojující myšlenku. Jdu do toho s vědomím, že ne všichni se mnou musí souhlasit, ale nemůžu popřít, že mě to právě proto o to více láká, protože všechna má argumentace je pevně podložená osobními manažerskými zkušenostmi z práce jak v korporaci, tak v soukromé firmě.

I v těch nejatraktivnějších kancelářských prostorech můžete narazit na řadu problémů, které vám z práce snů udělají peklo. A naopak….

1/  V soukromé firmě jde všechno rychleji a jednodušeji

Když se tak nad tím zamyslím, tak nejvíce „manažerské svobody“ k podnikání a rychlému manažerskému rozhodování jsem měl ve své kariéře za svého působení v korporaci. Uznávám, že to může být výjimka potvrzující pravidlo, nicméně výjimka ne zas tak častá, soudě podle diskusí s mými kamarády a známými pracujícími na odpovědných manažerských pozicích. Rychlost rozhodování a manažerská svoboda je v korporaci samozřejmě omezena formálními procesy a postupy a vnitrokorporátní byrokracií a politikařením. Na to všichni hned poukazují a já souhlasím. Nicméně v rodinné firmě je

omezena také, a sice podnikatelskou a manažerskou inteligencí majitele. Pokud máte štěstí a narazili jste na typ „renesančního majitele-podnikatele“, vybírajícího si k sobě nezávisle myslící inteligentní osobnosti a nebojícího se delegovat, tak máte vyhráno a blahopřeji Vám. Nemůže asi existovat lepší a svobodnější zaměstnanecká manažerská pozice. Ale běda, pokud tomu takto není. To jste pak narazili na peklo. Shrnuto a podtrženo, zdá se mi „v průměru“ práce v nezkostnatělé a nepřepolitizované korporaci svobodnější než práce v klasické soukromé firmě. Dovolím si dokonce obrátit rčení: výjimka zde potvrzuje pravidlo.

2/  V korporaci jsou rozhodující krátkodobé výsledky, soukromá firma dává více důraz na dlouhodobé výkony

Hmm. A nikdy se Vám při práci v soukromé firmě nestalo, že majitel/ka přišel zcela nečekaně s tím, že potřebuje co nejrychleji peníze? Že strategie se přes noc změnila o 180 stupňů, když se rozhádal bratr s bratrem, podnikatel se společníkem nebo otec s potomkem? Krátkodobé cíle, většinou dvanáctiměsíční, nejsou vlastně nic jiného než po kvantech a v aktuálním čase aplikovaná dlouhodobá strategie. Kde se věnuje více času, prostoru a úsilí ročnímu plánování, převedení strategie do akčního krátkodobého byznys plánu, v korporaci nebo soukromé firmě? Spíše bych řekl, že soukromá firma není tak tlačena do neustálého, kontinuálního zvyšování návratnosti kapitálu, jako je korporace. Čas tak prostě v korporaci reprezentuje větší peníze. Rozhodně to však neznamená, že by korporace nevěnovaly srovnatelný čas na vypracování a aplikaci dlouhodobé strategické vize. Jejich manažeři jsou jen jaksi „v tendenci“ zároveň pod mnohem větším permanentním tlakem na supervýkony. A na druhou stranu dlouhodobé strategie jsou v mnoha soukromých firmách pouze v základu kvalitativně načrtnuty, bez nějakých hlubších strategických diskusí o jejich obsahu a dopadu a mnohde existují pouze v hlavě samotného majitele-podnikatele. Dlouhodobé výkony jsou pak spíše jakýmsi řetězem krátkodobých výsledků a takto jsou také posuzovány.

3/  V korporaci si musíte dávat větší pozor na jazyk

Tak tohle je klišé těžkého kalibru. Rozhodně nesouhlasím. Riziko patolízalství a politikaření je u obou podle mě zcela srovnatelné. Jak v korporaci, tak v soukromé rodinné firmě se vytvářejí kliky a koalice, existují hvězdy, neformální lídři, oblíbenci či outsidři. Rozdíl je v tom, jak se utvářejí a jak je nutno s nimi /spolu/pracovat či jim čelit. V korporaci je kuloárová politika založena na měřitelných chybách a úspěších  / „pan ředitel je nahý“ ! /, zatímco v soukromé firmě na afinitě k majiteli, vemluvení se do jeho přízně / „vy nikdy nejste nahý, pane majiteli !“ /. Přístup „co na srdci, to na jazyku“ může být stejně správný nebo zničující jak v korporaci, tak v soukromé firmě. Záleží na okolnostech, ne na typu zaměstnavatele.

4/  V korporaci se zaměstnanci naučí více věcí

Také zde nesouhlasím. Jsou soukromé firmy, které své zaměstnance naučí více věcí a kde nasbíráte více zkušeností než při práci u korporace. Tvrdím však, že při práci u soukromé firmy se naučíte jiným praktickým a manažerským věcem než při práci u korporace / a naopak /, takže doporučuji zkušenost obojího druhu. Více než na typu zaměstnavatele záleží na tom pro koho konkrétně pracujete, kdo je váš přímý nadřízený a jaké znalosti a zkušenosti vám může zprostředkovat. Stejně jako lidé nepracují pro firmy, ale pro jiné lidi, tak se také učí od jiných lidí a ne od firem.

5/  O práci pro vládu raději nemluvě

Ano, do toho se opravdu pouštět nebudu. S tím nemám žádné osobní zkušenosti. Jen se mi teď, když to píšu, vybavila vzpomínka jak jsem se svým ředitelem výzkumu a vývoje absolvoval jakési jednání s jednou vládní organizací ve Washingtonu, D.C.. My jsme byli dva, vládních zaměstnanců přišlo na jednání dvanáct. Meeting trval dvě a půl hodiny, závěry byly precizně zformulovány a nikdy se nezrealizovaly. Nebe peklo ráj, jak pro koho. Ke zdravému tělu patří zdravý duch, ke zdravému byznysu zdravý trh a nikoli vláda.

 

Takže jak to teda je?

Asi tak, že jak v korporaci, tak v soukromé firmě je manažerská práce chleba o dvou kůrkách. Nic není jenom černé nebo bílé a optimální návod neexistuje. Je třeba pečlivě zvážit konkrétní situaci, ve které se zrovna nacházíte: co se chci na pracovní pozici naučit a proč? Jak to vhodně doplní a zkombinuje mé současné znalosti a zkušenosti? Bude rozsah „manažerské svobody“ odpovídat mému naturelu? Jak pracuje a co zná a umí můj budoucí nadřízený a/nebo majitel firmy? A potom se rozhodnout, jednou možná pro korporaci a podruhé třeba pro soukromou firmu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *