Kdybych si dnes vybíral své první zaměstnání

Kdybych si dnes vybíral své první zaměstnání v byznyse, určitě bych okamžitě pomyslel na to, že zkušenost je nepřenositelná a hledal bych na nějaké správné, zkušené adrese dobrou radu. Kéž bych před lety věděl to co vím dnes a tušil souvislosti i jejich stíny ! Jenže dobré rady tehdy moc neexistovaly a když už ano, tak živořily někde v ilegalitě nebo poloilegalitě komunistické moci a nebylo snadné ani bezpečné je vyhledat.

Dnešení generace, tzv. „ Millenials“, to má oproti naší generaci o hodně jednodušší. Tak zaprvé už nežije v zemi s centrálně plánovanou – nebo lépe řečeno ničenou – ekonomikou pod vládou komunistické diktatury. Za druhé jsou Millenials ve virtuálním světě webových stránek a Internetových vyhledávačů více doma než ve skutečném reálném světě okolo nich. A tak jim neunikne žádná, ani sebemenší informační myška. Všechno si vyhledají, prostudují pečlivě všechny protichůdné názory a polemiky, porovnají fakta a pak si nakonec vytvoří názor svůj vlastní.

Jenže zkušenost je bez sdělení osobního zážitku nepřenositelná a protože vím, že Millenials fungují a přistupují k světu převážně virtuálně / tedy kromě jídla a pití, zatím /, rozhodl jsem se napsat tento článek a umístit jej na http://www.třištíři.cz. Doufám totiž, že Millenials už tuto kvalitní webovou stránku objevili a tak bude naše vzájemná komunikace snadno navázána. Mluvit ke generaci Millenials jinak než přes Internet nemá smysl a chtějí-li si přečíst zajímavé články o zkušenostech z byznysu, které jim mohou pomoci při vybírání jejich prvního zaměstnání, tak snad při brouzdání Internetem na tuto webovou stránku také narazí.

Takže pojďme k věci. Hlavně heslovitě, v krátkých větách. Aby to pak mohli přeposílat dál na různá jiná elektronická média.

Kdybych si dnes vybíral své první zaměstnání, tak by mě především moc zajímalo, co v něm můžu vytvořit. Tak, aby to po mně zanechalo nějakou trvalou stopu. V realitě nebo ve virtuální realitě. A aby ta stopa byla vidět, aby prostě jen tak lacině nezazářila jako kometa a pak stejně tak rychle zase nezapadla do zapomnění. Kdykoli jsem v supermarketu před regálem sýrů, tak jsem potěšen, když mezi nimi objevím sýr, kterému jsem vymyslel jméno. Uznávám samozřejmě, že to není počin srovnatelný s vytvořením názvu i-Phone pro chytré mobilní telefony, ale věřte mi, že pocit je to stejný, když vidíte výsledek své kreativní práce „žít“. Na velikosti stopy, kterou Vaše práce zanechá, ani tak moc nezáleží. Jde právě o onen nádherný pocit, který prožijete a který Vás zachvátí, když podobnou stopu v realitě při své práci vytvoříte. Když tady zkrátka po Vás něco zůstane. Něco, co tady stále bude i když Vy už budete dělat nějakou jinou práci. Navíc přitom získáte svou první, osobně prožitou a do budoucna nesmírně pozitivní pracovní zkušenost.

Za druhou nejdůležitější věc bych pak při výběru svého prvního zaměstnání považoval možnost se něco nového při své práci naučit. A naučit se nemůžete od firmy, od zaměstnavatele, nýbrž jen a pouze od konkrétní osoby nebo osob. Lidé nepracují pro firmy, ale pro jiné lidi – šéfy, majitele, týmové kolegy, zákazníky. Generace Millenials si tuto skutečnost zvlášť citlivě uvědomuje. Je neuvěřitelné, jakými prostředky stále ještě dnes firmy plýtvají na reklamu a P.R. firem místo aby tyto prostředky věnovaly na propagaci svých klíčových zaměstnanců. Kdybych byl dnes Millenial, vybral bych si své první zaměstnaní právě podle lidí, se kterými tam potom budu pracovat. A od kterých se budu moci naučit nové znalosti a dovednosti, které zvýší nejen moji hodnotu na trhu práce, ale také moji sebehodnotu v mých vlastních očích.

Já jsem měl na takové lidi štěstí. Naučil jsem se mnohému a mnoho, ale o jednu velmi zvláštní věc se chci s Vámi, Millenials, tady podělit. A sice – nejvíce jsem se naučil z mých vlastních chyb, které osoby kolem mne byly schopny a ochotny při mé práci v mém prvním zaměstnání tolerovat. A pomoci mi najít řešení, abych tyto chyby již neopakoval. Dodnes jsem jim za to nesmírně zavázán a vím, že to není praxe běžná u všech šéfů a kolegů. Proto se přimlouvám, abyste si opravdu při výběru svého prvního zaměstnání uvědomili, že budete pracovat nikoli pro firmu, ale pro lidi a s lidmi. Připravte si otázky a vyhodnoťte si odpovědi. Pozorujte, jak s Vámi o Vaší práci hovoří: je to dialog nebo jejich monolog ? Nejdůležitější není to, aby oni posoudili, jestli se Vy hodíte k nim. Nejdůležitější je to, abyste si Vy udělali jasno, jestli se oni hodí k Vám, jestli je Vám příjemné pomyšlení na to, že byste s nimi chtěli pracovat a jestli máte pocit, že Vás budou ve Vašem prvním zaměstnání jemně a šetrně navigovat, asi jako kapitán naviguje velkou loď při vjezdu do plavební komory.

Za třetí, stejně jako pro začínajícího řidiče je i pro Vás ve Vašem prvním zaměstnaní dobré „vidět a být viděn“. Nebo spíše „slyšet a být slyšen“. Jako Millenials určitě nechcete zůstávat někde v pozadí a rádi byste aktivně, v realitě i ve virtuální realitě, byli ve Vašem prvním zaměstnání slyšet. To je ale rovnice o dvou proměnných: ta první jste Vy a ta druhá lidé okolo Vás, kteří vytvářejí pracovní atmosféru a kulturu firmy. Je pracovní prostředí dostatečné neformální ? Dosahují lidé při práci svých záměrů spíše pomocí přirozené autority ? Je Váš první zaměstnavatel také „zodpovědným korporátním občanem“, pozitivně se účastnícím dění v širší spolešnosti, nebo se zajímá jen a pouze o „práci“ a mimo ni nic jiného neexistuje ? Odpovědi na tyto a podobné otázky Vám pomohou se zorientovat, bude-li Váš hlas moci být slyšen když budete cítit potřebu se vyjádřit.

Ještě důležitější než mít možnost se vyjádřit je možnost se ptát. Zní to až absurdně, ale pro novice na první pracovní pozici to vůbec není u mnoha zaměstnavatelů dost dobře možné. Kdybych si já dnes vybíral své první zaměstnání, pečlivě bych posuzoval, jestli budu mít možnost se ptát. Na cokoli, co s prací / a nejen mou / ve firmě souvisí. Protože nejsou hloupé otázky, jsou jenom hloupé odpovědi, a při prvním zaměstnání to platí dvojnásob. Budete potřebovat se ptát. Čím více se budete ptát, tím více se rychle naučíte a Váš hlas bude slyšet.

Navíc platí, že tam, kde lidé nemají možnost se ptát, také neexistuje otevřená diskuse o problémech. Takové prostředí bych při prvním zaměstnání přirovnal k situaci, kdy je Vám každý den do těla vstřikována malá dávka jedu, jehož působení se pak negativně projeví až někdy v budoucnosti, při nějaké úplně jiné Vaší práci. Čím déle u takového zaměstnavatele zůstanete, tím více jedu se Vám do těla dostane. Zkušenější manažer znalý pohybu ve vodách korporátní politiky samozřejmě ví, jak s podobnými situacemi nakládat a řešit je. Pro zaměstnance na první pracovní pozici však tato „lekce“ může být do budoucna naprosto zhoubná. Cítíte-li neodolatelnou potřebu pracovat v prostředí kde není dán prostor pro neomezené kladení otázek, hledejte si své první zaměstnání v armádě a ne v běžném civilním pracovním poměru.

No a nakonec chci zdůraznit ještě jednu věc: kdybych já si dnes vybíral své první zaměstnání, tak si ho budu určitě vybírat úplně jinak než generace dnešních Millenials. Protože prostě jsem generace jiná než oni. To, co jsem zde popsal, jsou však pravidla, která myslím platí jaksi univerzálně, a troufám si tvrdit, že pro dnešní Millenials jsou zvlášť aktuální.

Když už však, milí Millenials, všechny mé dobré rady striktně a vznešeně odmítnete, je to tak naprosto v pořádku. Protože jak už jsem řekl, osobní zkušenost je nepřenositelná, musí se prožít. A buď se s mými zde převyprávěnými prožitky prostě ztotožníte, nebo ne. Tak už to na tomto světě chodí.

Jenom se moc přimlouvám za jednu věc: nevažte se na jednu jedinou možnost prvního zaměstnání. Porovnejte si jich více mezi sebou. A třeba nejen z hledisek, která jsem v tomto článku já vyjádřil. Třeba máte / a jsem si jist, že určitě budete mít / i svá vlastní, jiná kritéria. Ale určitě si porovnejte více možností – a pak se rozhodněte. A když už se jednou rozhodnete, tak si za svým rozhodnutím běžte a neváhejte, protože tak to asi mělo být.

A ještě něco: věřte tomu nebo ne, ale tento článek jsem napsal, protože Vám fandím.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *