Služební cesty letadlem: příjemná změna nebo nutné zlo ?

Jednou jsem takhle letěl do ruského Petrohradu ( tehdy ještě nesoucího jméno Leningrad ), když vtom mě můj soused na vedlejším sedadle vyrušil z příjemného klimbání v polospánku: „Mladý muži, letíte tam za odměnu nebo za trest ?“

Otázka jako šlehnutí bičem, vpravdě hodná samotného Oscara Wildea!

 Při cestě letadlem vidíte svět a všechny jeho problémy z optimálního nadhledu více než třiceti tisíc stop ( tj. více než desti tisíc kilometrů ).

Dnes, nabitý ( či spíše zmožený ) mnohaletými zkušenostmi z cestování za byznysem si troufám tvrdit, že takto položený problém nemá jediné řešení. Nejlépe se z této otázky dá vybruslit, když použiju oblíbenou odpověď mého amerického právníka: „ Přijde na to !“

Přijde na co, řeknou vám často lidé, kteří nikam necestují. Vždyť vidíte tolik nových míst, poznáte tolik nových věcí. Na to já odpovídám: ano, máte pravdu – poznám spoustu nových hotelů ( mnohé z nich opakovaně ), bezpečně rozeznám všechny typy existujících dopravních letadel, vím kde se vás taxikáři budou snažit nejen převézt ( z místa na místo ), ale i podvést a kde se naopak na ulici s autem obrátí a dohoní vás, aby vám vrátili peněženku, kterou jste si při vystupování zapomněli na zadním sedadle.( Pro Prahu toto srovnání nevyznívá vůbec lichotivě, ale není v tom sama: v brazilském Sao Paulu jsem za taxíkem musel běžet až k prvnímu semaforu s červenou, abych si zapomenutou peněženku vyžádal zpět.)

Opravdu jenom tohle ? Ne, samozřejmě že ne. Ještě poznám mnoho různých kanceláří, konferenčních místností a sálů a různé druhy telekomunikačních prostředků, jejichž jedinou shodnou vlastností je to, že se vždy porouchají v momentě, kdy je nejvíce potřebujete. ( Ať žijí Murphyho zákony ! )

Občas jsem z toho všeho tak unaven, že nevědomky udělám věc, nad níž zůstane rozum udiveně stát. Jednou jsem po nočním letu z Ameriky do německého Frankfurtu potřeboval cosi změnit v mém navazujícím cestovním plánu, hledal jsem zákaznický servis společnosti Lufthansa a nemohl ho najít. Přistoupil jsem tedy k opodál stojícímu zaměstnance letiště, že se ho zeptám, a vylezlo ze mě: „ Kde je tady prosím nejbližší zákaznický servis Luftwaffe ?“ Dodnes nevím, co se mi tenkrát honilo ve skrytých záhybech mého mozku a jsem frankfurtské letištní policii vděčný, že po mě nevyhlásila pátrání.

Já mám aspoň tu výhodu, že mám jakékoli cestování rád a cestování letadlem je pro mě stále ještě jaksi podprahově spojeno s tajemnou vůní neznámých dalekých krajů. Možná určitá nostalgie po dávno ztraceném dětství, kdo ví. Rozhodně nepatřím k lidem, kteří při cestování trpí a tři dny před nástupem na cestu dostanou vždycky horečku.

Ale všechno má jaksi své meze. Jakákoli obliba cestování dostane pořádný úder, když po nástupu do letadla zjistíte, že sedíte vedle osoby, jejíž tělesná schránka nekontrolovatelně

přetéká na vaše sedadlo a která vás přitom s milým úsměvem ujišťuje: „ Nebojte se, já nekoušu !“.

Nebo když se pohodlně usadíte v byznys třídě a najednou se na zemi před sousedním sedadlem spokojeně uvelebí obrovský pes, rasa německý ovčák, a starší paní sedící na sedadle přes uličku vás začne prosit: „ Kdybyste šel na toaletu, dejte prosím pozor, pane. On je Fred na cestování zvyklý, ale prostě nemá rád, když mu někdo překračuje hlavu ! Možná jsem pro něho měla koupit obě sedadla, aby se chudák moc nelekal…“ Kdybych nebyl tím, kým jsem, tak bych chtěl, prosím pěkně, být pes té roztomilé paní…!

Naštěstí k žádnému konfliktu mezi mnou a Fredem během onoho letu nedošlo, hlavně proto, že jsem jeho na zemi položenou hlavu opatrně překračoval jen tehdy, když poměrně tvrdě spal. Napadlo mě jak by se situace vyvinula, kdyby třeba okolo Freda sedělo několik cestujících vyznávajících jakousi ortodoxní víru, s nimiž jsem cestoval v předchozím letu a kteří kromě neustálého polohlasného modlení, zahalování si hlavy a vstávání a sedání také rezolutně a nekompromisně zahalovali obrazovky v sedadlech před nimi a vedle nich. Necítil jsem se zrovna úplně OK a nevím, jak by se v dané situaci cítil Fred.

Ne vždy je cestování samozřejmě spojeno se zážitky tohoto druhu. Několikrát se mi například stalo, že jsem musel být při bezpečnostní kontrole na letišti zkontrolován, pardon, vlastně „osahán“, ručně. Na žádném letišti mi nikdy nebyla tato procedura příjemná, tedy kromě jednoho: Tokyo Narita. Nevím proč, ale na tomto letišti byla zrovna ten den vykonávána velmi pohlednými mladými ženami, které ji navíc prováděly s přislovečnou japonskou jemností, šetrností a královskou vznešeností.

Mimochodem: osobně považuji japonské All Nippon Airlines ( ANA ) za možná nejlepší, pokud se týká servisu pro cestující a přístupu k nim. Pokud se týká letišť, významné místo u mě zaujímá letiště Charles de Gaulle v Paříži. To je skutečně místo, kde je možné úplně všechno a kde jednoduché věci lze dělat složitě a je to považováno za naprosto normální. Kromě toho, pokud jste zde převáženi z letadla na terminál autobusem, připravte se na dlouhotrvající Tour de France svého druhu.

 Perfektní služba na letišti: zde je třeba se zastavit, pokud byste intenzivním cestováním přivodili svým botám infarkt…..

Při cestování za byznysem je opravdu dobré opřít se o znalosti a zkušenosti profesionální cestovní agentury poskytující servis 24 hodin denně a 7 dní v týdnu, stačí zavolat. Poplatky za jejich služby jsou pro cestujícího dobře investované peníze. Váš manažerský čas je drahý a NIKDY předem nevite, CO se vám na cestě přihodí, ať už cestujete economy třídou ( v USA zvanou „coach class“) nebo ve třídě byznys a vyšší.

Kritické situace při cestování letadlem ? Ale ano, samozřejmě se do nich dostanete, o tom nepochybujte. Při letu z Evropy do Ameriky jsem zažil neplánované přistání v Reykjavíku na Islandu poté, co jeden z cestujicich dostal srdeční záchvat. V jiném případě se letadlo na cestě

z USA do Evropy náhle nad Labradorem otočilo a pilot oznámil návrat do New Yorku, protože cosi nefungovalo. Jistý muž na sedadle přes uličku utěšoval svou bledou manželku sedící vedle něho: „ Neboj se, to je OK, kdyby to bylo něco opravdu vážného, tak bychom neletěli zpátky až do New Yorku, ale přistáli bychom někde blíž, třeba v Bostonu.“ Sotva to dořekl, kapitán letadla oznámil, že vzhledem k charakteru závady nepoletí až do New Yorku, ale přistane v Bostonu. Nešťastné paní se poté viditelně dost přitížilo, ale letadlo v Bostonu nakonec šťastně a v pořádku přistálo.

 Setkání velkého ptáka s hejnem malých ptáků patří také mezi kritické situace v letecké dopravě.

Můj nejkrásnějsí zážitek z cesty letadlem za bysnysem ? Bylo to někdy v polovině devadesátých let minulého století. Letěl jsem pozdně večerní linkou Českých aerolinií ( tehdy ještě nepostižených zničujícím likvidačním působenim pana Tvrdíka) z Prahy do Košic. Měl jsem letenku v byznys třídě a spolu se mnou tam letěli ještě tři cestující: německy hovořící postarší manželský pár a bezvadně oblečený a s kravatou důstojně vyhlížející rezervovaný asijský byznysman. Stevardky nabídly občerstvení a v pozdní hodinu přišly samozřejmě na řadu také alkoholické nápoje. Asi půl hodiny před přistáním v Košicích byla kravata asijského obchodníka volně zavěšena na sedadle před ním, nikdo z nás neseděl a v družné debatě jsme anglicky probírali díla klasiků ruské literatury 19. století. Chvílemi jsem měl dojem, že jednu ze stevardek ihned po přistání v Košicích odveze ambulance k psychologickému ošetření, ale tato má „cestovní diskuse“ nebyla nikdy překonána. Pan Hrabal by z ní měl určitě radost !

A nejdramatičtější událost ? Čekal jsem ve Filadelfii na nástup do letadla, když vtom mi zazvonil v kapse mobil. Zákazník ze Saúdské Arábie se dožadoval množstevního rabatu a stěžoval si, že mu ho můj obchodní ředitel pro Střední východ nechce přiznat. Snažil jsem se mu diplomaticky vysvětlit, že o tom opravdu nerozhoduji já a nevím nic o okolnostech tohoto připadu, ale on byl tak neoblomný, že jsem přešel do jednoznačného odmítání jeho požadavku a několikrát jsem mu opakoval: „ Ne, Usámo, to po mě opravdu nechtěj. To já prostě udělat nemůžu, ne Usámo, to opravdu nemůžu…“ Okolostojící cestující ode mne začali ustupovat a s hrůzou po mně pátrali svými pohledy. Nikdy v životě jsem tak neutnul hovor se zákazníkem a běh na nejbližší toalety mi trval pouze několik sekund. Naštěstí pro mě z toho nic nebylo – tedy až na to, že náš zákazník, vyděšen mým náhlým a nevysvětleným utnutím hovoru, přestal pak požadovat jakoukoli slevu z ceny.

Nebojte se, cestování za bysnysem je skrznaskrz pozitivní věc !

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *