Veselé historky z obchodních večeří

Jíst či nejíst, pít či nepít? Toť otázka! Zvláště když sedíte na obchodní večeři s čínskými partnery v Šanghaji, stůl se prohýbá dobrotami a vy nemáte ani tušení, co je půlka těch pokrmů na otáčejícím se kole uprostřed stolu. Jídlo, které vypadá jako had (taky se později ukáže, že je to had) se k vám na točně nezadržitelně blíží, kolegové si vesele nakládají a vy víte, že během 15 vteřin se budete muset rozhodnout…

Dnešní příběh na TřiŠtíři je tedy o obchodních večeřích, etiketě, kulinárních a kulturních zážitcích a samozřejmě i o veselých historkách z restaurací po celém světě. Určitě jste rovněž zažili nějaké povedené příhody – napište nám do komentářů ať se něco dozvíme a samozřejmě také naši ostatní čtenáři.

Čínský otočný stůl – skvělý vynález

Jíst či nejíst?

Za posledních deset let jsem pracovně cestoval několikrát za měsíc a měl tak štěstí navštívit přes 30 různých zemí, hlavně v Asii a Africe a tím se dostat na nespočet obchodních večeří, ať už s lokálním týmem naší společnosti nebo s obchodními partnery. Patřím k těm lidem, kteří mají moc rádi dobré jídlo a pití, hlavně zkoušení nových receptů, nových restaurací, neobvyklých ingrediencí. Obchodní večeře v zahraničí jsou tedy pro mě vždy nebo alespoň většinou skvělým zážitkem. Na nich máme šanci nejen ochutnat místní jídlo, ale dozvědět se i něco víc o kultuře země nebo oblasti, popovídat si s partnery v atmosféře daleko uvolněnější než při jednání ve velké zasedačce. Proto pozvání zásadně přijímám a na večeře se těším.

Ne všichni mí spolupracovníci mají stejný přístup! Například jsme měli v týmu Itala, který nesnášel rajčata (!) a cokoliv vypadajícího jinak než evropské jídlo. Několikadenní návštěva Japonska, Korey nebo Číny mu vždy prospěla – shodil několik kilo, která by jinak v posilovně musel těžce odpracovat.

Několik zážitků z různých zemí

Saudská Arábie

Jsme pozváni k velmi váženému Saudovi do jeho domu v Rijádu na večeři. Vyzvedává nás jeho řidič a po půlhodině jízdy vjíždíme honosnou branou do “domu”, na české poměry by se spíše řeklo obrovského paláce. Nejdříve v předpokoji společná káva – odmítnout nelze, úplně jiná než u nás, vypražená jen napůl, když už nechcete, musíte zakývat malým kalíškem v prstech ze strany na stranu, jinak vám stále dolévají. Pak přesun přes několik pokojů (vše v části paláce, kam nemají přístup ženy), trenažér na střelbu, herna s několika playstation atd. do jídelny. Velké polštáře na zemi – kdo má problém sedět na zemi, ať raději 1 před takovou večeří trénuje doma u televize – okolo krásného koberce. Uprostřed kovová mísa o průměru cca 1,5 metru, zakrytá víkem. Co tam asi je???

Když se usadíme, začíná konverzace, pak náš hostitel dává pokyn služebnictvu a mísa je odkryta. Napjatě očekáváme. Na lůžku z rýže, těstovin podobným špagetám a zelenině leží jehně. Upečené vcelku. Hlavička, kopýtka, vše je na svém místě. Jíme rukama (správně jen pravou), kdo chce, může si vzít příbor, ale všichni se snažíme napodobit naše saúdské kolegy, víceméně úspěšně. Trháme maso (správně jen pravou rukou, dvě osoby spolupracují), nakládáme si jej s přílohami na talíř a už si pochutnáváme. Pro evropany poněkud nezvyklý způsob servírování, ale jídlo je vynikající. Je nám vysvětleno, že takové společné jehně je jedním z tradičních arabských pokrmů, původně připravovaných v poušti. Když už si myslíme, že nás nemůže nic překvapit…hostitel nabízí možnost ochutnat mozek, jednu z největších delikates. Rádi necháváme přípravu na jeho synovi a doufáme, že se na nás nedostane. Syn zručně odtrhává spodní čelist, proráží s ní lebku a ta již koluje okolo stolu, aby si všichni mohli nabídnout…

Skvělá večeře, dobrá diskuse, získal jsem nejen nový pohled na Saúdskou Arábii, ale také kulinární zážitek na celý život.

Celé pečené jehně “Mandi” (zdroj:http://saudibuzz.com/popular-saudi-arabian-foods/ )

 

Čína

Ještě než se vůbec dostaneme k jídlu – důležitá součást stolování v Číně je etiketa. Kdo kde sedí: nejdůležitější člověk (“key person” nebo “guest of honor“) přesně naproti dveřím. Ostatní podle zasedacího pořádku hostitele. Než si sedne nejdůležitější osoba, ostatní čekají a sednout si nesmí. Kdy začít jíst: čeká se zase, až začne on nebo ona. Přípitek: vždy začíná čestný host a pak následují přípitky od ostatních podle jejich důležitosti na pomyslném žebříčku. Někdy bývá výsledkem značné množství zkonzumovaného alkoholu.

Pokrmy jsou většinou na otočné desce uprostřed stolu, každý má před sebou svou misku, do které se nakládají speciálními servírovacími hůlkami (jsou větší než ty osobní) jídla z misek na desce. Svou misku si berete ze stolu a jíte hůlkami před ústy, naklánět se nad stůl je považováno za nevhodné. Nikdy nezapichujte hůlky do jídla nebo nenapichujte kousky! Raději si řekněte o příbor, pokud neumíte jíst hůlkami, ale hostitelé ocení, když cizinec hůlky ovládá. Pokud bezchybně uchopíte arašíd a zvládnete ho donést do pusy – máte vyhráno… V některých částech Číny se ryba servíruje nakonec jídla a vždy hlavou směrem k nejdůležitější osobě. Pokud jste to vy, budou všichni ostatní zase čekat, až si vezmete kousek první. Snažte se nesníst ji celou a nechat něco i ostatním!

No a samozřejmě buďte připraveni na spoustu velmi dobrých, ale pro nás poněkud zvláštních jídel: vařené kuřecí nožky, pečený had, opečená prasečí kůže, mořské řasy, černé “stařené” vajíčko, smažené včelí larvy. Zatím vše ok. Horší jsou smažení pavouci a štíři (!!), ale ty jsem viděl jen na tržišti, nikdy nám je nenutili v restauraci. Zážitkem jsou také “opilé krevety”, ještě živé jsou přineseny v míse s nějakým alkoholem, krásně poskakují, až se opijí. Když začnou zpomalovat – nastala pravá chvíle se do nich pustit. Velmi čerstvé, syrové, krásně křupou.

Ne všechna jídla budou úplně divná…například pekingská kachna nebo wonton – jakýsi plněný knedlík – budou našincem po pár dnech v Číně jistě vítána. Poslední varování: velký wonton může obsahovat vývar, který je obvykle velmi horký. Ještě teď mě pálí jazyk…

Holubí vejce se zeleným čajem jsou běžná věc

 

Korea

Mluvíme tady o jižní, do severní jsem se ještě nedostal a myslím, že tam nemají moc jídla nazbyt, bohužel. Jižní Korea je civilizovaná a rozvinutá země, velmi dobře zorganizovaná. V Soulu se dá jíst jako kdekoliv v Evropě, německá, italská, francouzská, mezinárodní kuchyně – vše je k dispozici. Nechte se ale přesvědčit svými hostiteli a určitě souhlaste s pozváním na tradiční korejské jídlo. Místní budou velmi rádi a budou si vás považovat.

Měl jsem možnost ochutnat dva druhy – korejské barbecue a tradiční více-chodové menu. Není se vůbec čeho bát. Korejské bbq se podává ve speciálních restauracích se stoly, které mají uprostřed rošt a pod ním plynový hořák. Přinesou vám různé druhy masa a ta si pak nakládáte sami na gril a jíte, žádné překvapení. Pozor jen na korejské hůlky, jsou ocelové a tenčí než obvyklé dřevěné, jíst s nimi vyžaduje cvik. Tradiční korejské jídlo znamená mnoho různých pokrmů servírovaných na malých miskách doprostřed stolu, o jídlo se pak všichni dělí. Obvykle dva až tři druhy masa a k nim spousta příloh, zelenina, rýže. Nikdy nesmí chybět kimchi – fermentované a okořeněné zelí nebo ředkev. Nenechte si ujít korejský ženšen, recept na dlouhověkost. Co vás ovšem v Korei může trochu překvapit – sépie, která se jí zaživa. To jsem nedal…jedno z mála jídel, kdy jsem se zdržel. Nebo psí maso – to taky ne, ale nutno říci, že mi ani nebylo nabízeno.

U BBQ stolu v korejském Soulu

Není se čeho bát

Jak vidíte – opravdu platí “jiný kraj, jiný mrav”. Podle mě ale se není čeho bát a vyzkoušet, co se dá. Jak říká můj kamarád, každé jídlo se dá sníst. Některé bohužel jen jedenkrát… Jedl jsem například i pečené červy, luční kobylky nebo nějaké brouky. Myslel jsem si jak nejsem statečný, ale pak viděl nějaké video, jak se jí červi za syrova… tak to snad přece jen ne, ledaže by šlo o přežití. Dobrou chuť!

Napište mi prosím do komentářů své zážitky z gastronomie v cizině. Moc rád si o nich přečtu a nechám se inspirovat, zrovna tak jako ostatní čtenáři.

PS: tady se můžete zaregistrovat, pak dostanete od nás email vždy, jakmile se na blogu objeví nový článek. Tak vám nic neunikne. Slibuji, že nebudeme posílat žádné otravné reklamy a spamy. Kdykoliv v budoucnu se můžete odhlásit.

PPS: pokud se vám článek líbil, pošlete jej svým známým, kamarádům – emailem nebo sdílejte na Facebooku. Budeme moc rádi, čím víc lidí si naše texty přečte, tím líp!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *