Byznys a právníci – jde to vůbec dohromady?

Velký oříšek! Mí dva spoluštíří při posledním Skype o našem blogu nadšeně diskutovali o svých zkušenostech s právníky v byznysu. A jaké “zábavné” historky zažili. A o čemž tedy musíme napsat! Bezradně jsem poslouchal, s rostoucí nervozitou… Vždyť já žádné pořádné příběhy s právníky nezažil! Pravda, mám několik právníků přátel, ale nic, co by stálo za článek pro blog. Nicméně kolegové trvali na tomto téma, takže tady je a ty se s ním Dane nějak poper…

justice

Fotografie nevystihuje úplně přesně mé názory…ale zdála se mi vtipná pro tento článek!

Začal jsem tedy včera usilovně dumat nad potenciálním obsahem. (Pozn: když píšu blog, nejdřív sedím někde na zahradě a dám dohromady hlavní myšlenku, klíčové body, jakousi osnovu příspěvku. Až když jsem spokojený s tímto startem, dám se do psaní na počítači.) Na nic jsem nepřišel, ale myšlenky mě zavedly k následující otázce: jak je možné, že za celou dobu, 20+ let práce pro mezinárodní firmy v různých zemích světa, jsem nenarazil na nějakou zajímavou “právnickou historku”? Jasně, když jsme například restrukturalizovali jednu naší firmu v Rusku, museli jsme na pomoc přivolat místního právníka. Ale všechno šlo hladce, není o čem psát. Když podepisuji pravidelně desítky stran administrativy ohledně naší firmy v Číně, předpokládám, že nějaký právník se podílel na textu. Bohužel nerozumím ani slovu, co nerozumím – ani ty čínské znaky neumím přečíst! Ale zase nic moc příběh. Takže, proč nemám žádné “špeky”, o které bych se mohl podělit s Vámi, našimi čtenáři?

Napadá mě několik důvodů:

1. Práce pro velké, známé nadnárodní společnosti nepřináší tolik právnických zážitků, protože tyto velké firmy nechce nikdo žalovat. Pokud ano, tak v centrále (už jsem někde psal, že od centrály se VŽDY snažím udržet si zdravý odstup) a ne v jednotlivých zemích. Tím se žádné velké věci, konflikty, žaloby nedostanou na můj stůl.

2. Velmi se snažím, aby management, který vyberu pro naše pobočky v různých státech světa, byl sestaven z místních lidí a pár cizinců. Tato kombinace vytváří dobrou znalost místního trhu a zároveň přináší zkušenosti z jiných regionů. Hlavní věc: vždy musím svým lidem v kterékoliv zemi stoprocentně věřit. Samozřejmě je potřeba občas prověřit, ale důvěra je velmi důležitá. Pak oni jednají s místními právníky a já můžu klidně spát, protože mám pocit, že dají pozor, aby jsme neměli nějaké legislativní problémy.

3. V případě nějakého sporu, problému v byznysu je VŽDY lepší se domluvit s protistranou “po dobrém”. Taková dohoda negarantuje, ale přesto umožňuje, aby obchodní nebo pracovní vztah v budoucnu úspěšně pokračoval. Jakmile se do hry dostanou právníci, často byznys skončí, ať už diskuse u soudu dopadne jakkoliv.

No a nakonec: jsem rád, že (zatím) nemám žádné peprné historky od soudu a s právníky. Raději s nimi zajdu na skleničku nebo večeři a doufám, že kdyby nějaké problémy vznikly, rádi mi s nimi (za patřičný poplatek) pomůžou.

Vytopené kanceláře v Karlíně

Takže opravdu žádný příběh? Tak dobře, jeden mě přeci napadá. Když v roce 2002 postihla Prahu velká povodeň, naše kanceláře Unileveru byly v Karlíně. Samozřejmě byly zatopené až do druhého patra, nikomu se naštěstí nic nestalo, ale pár “veselých” příhod povodeň přinesla. Můj kamarád z marketingu pár dní předem umyl ženě auto a protože jeli na dovolenou, zaparkoval ho v podzemní garáži. Když pak auto po povodni vytáhli, už nebylo úplně čisté – bahno všude! Muselo se celé rozebrat na součástky, vyčistit, sestavit zpátky a pak prodat. Snad ještě novému majiteli jezdí… Nebo další – naše ochranka zůstala v budově, takže voda je zatopila a pak nemohli ven. Přemístili se do vyšších pater a čekali, až voda opadne. Bohužel neměli co jíst. Voda ale zaplavila kantýnu v přízemí, vyrazila okna a vyplavila všechno možné do vnitrobloku. Mezi jiným také cereální tyčinky. Strážníci nelenili, z kusu drátu si vyrobili jakousi udici, nachytali plovoucí tyčinky a díky nim nedrželi hladovku.

Kde jsou právníci? Aha. Zpátky k našemu příběhu. Po povodni se ukázalo, že kanceláře budou vyžadovat rozsáhlou rekonstrukci a já jsem dostal jako jeden z členů představenstva na starosti projekt. Najít nový prostor, zorganizovat přesun týmů, dokumentů a technologie – 400 lidí, kteří pracovali z domova a po kavárnách – donutit stávajícího majitele naší budovy případně pojišťovnu, aby zaplatila tyto náhradní kanceláře a dohodnout slevu na nájemném, protože objekt nemůžeme používat. Všechno proběhlo hladce, pouze s rozumnými ztrátami – až na donucení majitele budovy k nějakým ústupkům. Dohoda se ukázala nemožná, na scénu nastoupili právníci. Tady vznikla zajímavá situace: měli jsme dobré české právníky, které jsme používali úspěšně již několik let. Bohužel, naše centrála v Amsterdamu trvala na angažování ještě jedné právní firmy, kterou jsme používali celoevropsky. Majitel budovy, německý realitní fond, přivedl své týmy právníků. Na prvním jednání bylo tolik lidí, že jsme se nevešli do zasedačky! Už tak mi běhal mráz po zádech z tolika právníků na jednom místě a ještě jsem měl samozřejmě za úkol, abychom pro naši firmu zařídili dobrý výsledek. Všechno dopadlo dobře, ale dovedete si asi představit, jak zajímavé bylo, když se všichni tito právníci snažili mezi sebou dohodnout na jednotlivých formulacích nových smluv.

Poučení pro nás? Právníci jsou důležití, je potřeba, aby měli určitou znalost našeho byznysu a chápali, co je třeba dosáhnout. Hlavně: více jak tři právníci v jedné místnosti – zcela určitě se připravme na dlooooouhýýýý meeeeeeting…

„Právník je člověk vyškolený k obcházení zákona.“

-Otto Von Bismarck

Pěkný den!

Dan

PS: Aby Vám neutekly další příspěvky – není nic jednoduššího: stačí se zaregistrovat zde a budete dostávat zprávy o nových článcích přímo do Vašeho emailu. Samozřejmě se v budoucnu můžete kdykoliv zase odhlásit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *