Systém versus kreativita: musí spolu bojovat nebo mohou spolupracovat?

Jsem docela kreativní a současně mám rád systém. Přiznám se, že jsem se proto docela dlouho považoval za úchyla, vnitřně rozpolcenou osobnost. Obrovsky jsem si oddychl, když jsem před mnoha léty absolvoval top management training s Michalem Čakrtem, který mne mimo jiné seznámil s typologií osobností na bázi MBTI (Myers-Briggs Type Indicator).

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Skvělá ukázka kreativity u firmy, která jistě nedostatkem systémovosti netrpí. Procter & Gamble po jistý čas získal prestižní reklamní plochy pro svůj toaletní papír Charmin na Time Square díky sponzoringu veřejných záchodků.

Zjednodušeně řečeno, kromě jednoduchých parametrů, jako je vztah k okolnímu prostředí (extrovertnost versus introvertnost), má každý z nás i další unikátní vlastnosti definující jeho životní styl, způsob získávání informací a jejich následné zpracování. Podstatné z hlediska našeho dnešního tématu je to, že právě poslední 2 parametry jsou samostatné, vzájemně oddělené. Umožňují nám být současně vysoce kreativní a upřednostňovat myšlenky, teorie a fantazii před prostými, suchými fakty a smyslovým vnímáním. Nutí nás zkoušet dělat věci pokaždé jinak, zkoumat, co se proč a jak děje, a jak by se to dalo dělat lépe. Ignorovat praxi a denní zkušenost a myslet spíše na budoucnost a vyžívat se v různých abstraktních teoriích. Když však přijde na zpracování informací, jedná se o jiný parametr osobnostního profilu. Můžeme se orientovat jak pocitově, tak na základě dat a čísel. V populaci přitom existuje určitá množina lidí, kteří informace získávají spíše intuitivně než smyslově, ale zpracovávají je pak vysloveně racionálně. Je přitom empiricky ověřeno, že právě osobnosti tohoto typu jsou zpravidla nejúspěšnější v top managementu a zejména pak při tvorbě strategií.

Typologie MBTI tak v podstatě odpovídá na naši dnešní otázku. Kreativita a systém mohou koexistovat už z toho důvodu, že firmy potřebují top management a strategii. A bez osobností přirozeně integrujících kreativitu a systém lze jen těžko dlouhodobě uspět či jen přežít. Za sebe bych tu odpověď ještě trochu rozšířil – pokud se nejedná o nějakou primitivní činnost, kterou se ještě nepodařilo automatizovat, kreativita a systém musí koexistovat. Na druhou stranu je zjevné, že tyhle 2 věci se spolu příliš v běžném denním provozu nekamarádí. Jak tedy dosáhnout toho, aby nedocházelo k věčnému boji mezi kreativitou a systémem? Napadají mne 2 základní řešení – vyvážená struktura týmu a správná organizace.

Začnu strukturou týmu. Ve své manažerské praxi jsem se setkal s různými typologiemi pracovníků, ale přiznám se, že MBTI mi až doposud přijde jako nejpraktičtější. Minimálně při řešení potenciálního konfliktu kreativita versus systém. První pravidlo je, že by tým měl mít vyvážená zastoupení jednotlivých osobnostních typů. Samozřejmě závisí na typu činnosti firmy a konkrétního týmu, ale určitě se nedopustím chyby, když budu tvrdit, že parta sestávající ze samých stratégů (v řeči MBTI „mastermindů“) je snad ještě větší katastrofa než stádo borců od přírody vybavených schopností slepě přijímat a vykonávat příkazy a podřídit se jakémukoliv sebetupějšímu systému. Nemluvě o neúměrném počtu polních maršálů, osob předurčených k řízení v denním boji. Všichni známe přísloví o škodlivosti většího počtu kohoutů na jednom smetišti….

Obdobně podstatné je to, abychom měli na jednotlivých místech lidi, kteří odpovídají příslušné roli svým osobnostním profilem. Možná znáte ten starý vtip popisující evropské nebe a evropské peklo. V nebi mají na starosti management Němci, Italové vaří, Nizozemci se starají o účetnictví a tak dále. No a v pekle Nizozemci vaří, Italové řídí a dál si to jistě umíte představit. Poněkud méně humorné je to, co jste asi sami v řadě korporací zažili na vlastní kůži – a nešlo jen o kuchtící Holanďany…. Je s podivem, jak navzdory zástupům HR manažerů se tak často ocitají nesprávní lidé na nesprávných místech.

Vůbec nejtěžší je pak to, co pracovně nazývám správnou organizací. Jde o to, rozčlenit činnosti a procesy ve firmě tak, aby věci vyžadující systém a místy až polovojenskou organizaci, fungovaly v adekvátním režimu. Oblasti, kde je naopak potřeba kreativita, musí pracovat v odlišném uspořádání. To se lehce řekne, ale zpravidla hůře udělá. Někdy je to přece jen jednodušší – asi se shodneme, že vedení účetních agend se bez systematického přístupu neobejde. Hned sousednímu oddělení controllingu respektive business analýzy kreativita podle mého hlubokého přesvědčení naopak vůbec neuškodí.

Hodně složitá je pak ale třeba debata o systému a kreativitě v marketingu. Byť jsem strávil dlouhé roky v marketingovém výzkumu, mám pochopení pro povzdechy špičkových ad-manů o tom, že testování zabíjí kvalitní reklamu a je příčinou průměrnosti až impotence marketingové komunikace. Na druhou stranu jsem osobně viděl tolik nesmyslných reklam, působících na značku spíše toxicky, že chápu nezbytnost určité míry „systémovosti“ v pre-testování reklamy. A vůbec již nepochybuji o potřebě měřit efekty marketingové komunikace. I v tomto případě není pravda černo-bílá, nejde o to, zda systém či kreativita, ale o vyvážení obou přístupů, a to prostřednictvím adekvátní organizace a zapojení různých typů expertů. Právě schopnost organizovat se takovýmto způsobem a nalézt na jednotlivé role lidi se správným profilem odlišuje podle mého názoru firmy úspěšné od těch ostatních.

Místo závěru: kreativita a systém spolu mohou a musí koexistovat. Nalezení, udržení a kontinuální rozvoj rovnováhy mezi těmito klíčovými atributy businessu je zásadní kompetencí schopných manažerů. Uznávám, že zejména v našem domácím post-komunistickém prostředí je to docela těžká věc. Naše historická zkušenost nám velí ignorovat systémy a improvizovat za každou cenu, vždy a všude. Fakt, že většina klíčových firem v Česku je v rukách zahraničních korporací, náš odpor k systémům dále posiluje (přece nebudeme otročit podle tupých německých, korejských, holandských, amerických….. pravidel, to si to radši po našem tak trochu upravíme, každý den, při každé situaci). To je ovšem cesta do pekel a degraduje nás to na věčné kverulanty, negativisty, zaměstnance s nízkou loajalitou a angažovaností. Pokud se nám ale podaří uplatnit naši přirozenou kreativitu tam, kde to dává smysl, máme šanci hrát úplně jinou ligu. Včetně podílu na tvorbě nových systémů….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *