SYSTÉM versus KREATIVITA

Je to fascinující otázka: myslíte si, že kreativita je ta správná magická ingredience pro úspěšné řízení byznysu? Pak ovšem nutně musíte řvát radostí, když vám chirurg před operací vašeho slepého střeva sdělí, že se nebude držet klasického standardního způsobu operace, ale zkusí na vás v průběhu zákroku experimentovat. Stejně tak budete nadšeni pilotem vašeho letadla nalétávajicim na přistání jinak než předepsaným způsobem.

plavec-v-korpora%cb%87tna-ch-voda%cb%87ch

Plavání v korporátních vodách vyžaduje systém i kreativitu

Tvrdíte, že onou správnou manažerskou ingrediencí je řízení pomocí systému? Už vás vidím, jak na úřadě s chutí pogratulujete překvapenému byrokratovi za přepážkou k tomu, že jim jejich úřední počítač sám vygeneroval pět nových formulářů, které musíte předepsaným způsobem a v předepsaném časovém limitu vyplnit, aby se vaší záležitostí na příslušné instituci vůbec někdo začal zabývat. A jen tak mimochodem: na každou vámi položenou otázku: “Proč?“, vás bude zcela jistě plně uspokojovat odpověď “protože to takhle je“.

Vážně se domnívám, že jediným hlubším a komplexnějším vztahem v lidském životě, než je koexistence systému s kreativitou, je vztah ženy a muže. (Toto téma ale rád přenechám povolanějším. My se vraťme k tématu našemu.)

Co je vlastně v byznysu systém? A co kreativita? Jaká je jejich role a vzájemné ovlivňování? Že jsou to triviální otázky? – Omyl !

Delší dobu jsem si myslel, že kreativita v byznysu znamená originálně přemýšlet, pracovat hlavou, nacházet nová řešení problému, zatímco práce v rámci předepsaného systému je jaksi „manuální “ a znamená prostě dělání věcí, ať už při ní pracujete fyzicky nebo v kanceláři.

Z tohoto názoru mě postupně vyvedly často opakované situace, kdy jsem se při své práci setkával s lidmi z jakési neuchopitelné “třetí kategorie“, u nichž jsem vždycky po určitém čase zjistil, že bohužel nepracují ani hlavou ani fyzicky. Systémová opatření prováděli s takovou vlastní kreativitou, že výsledkem byl přinejlepším totální chaos (v horším případě pak katastrofa) a jejich kreativní řešení nového obalu výrobku byla změna velikosti písma či podkladové barvy na levé boční straně krabičky. (Tato moje zkušenost je stejná bez ohledu na byznys kulturu země, v níž jsem pracoval.)

Koexistence systémovosti a kreativity v řízení má přitom na byznys obrovský dopad. Svět podnikání a financí je plný “systémových opatření“, o které se vedou zuřivě “kreativní spory“ valící se na nás dnes a denně ze všech médií, ta elektronická nevyjímaje. Prolínání s politikou korporace a s politikou společenskou je velmi těsně. Například “systémová devalvace“ české měny či “systémová záchrana“ amerických bank, pojišťoven a automobilek General Motors a Chrysler v době finanční krize.

Korporátní svět je plný manažerů poukazujících na to, že rigidní systémy řízení firemních procesů (vyžadující sedm podpisů a pět vícehodinových meetingu ke schválení vaší akce) zadupávají do země jejich iniciativu a motivací ke zlepšování výkonu.

Domnívám se, že jakési absolutní řešení, návod, jak správně “namíchat“ ingredienci systému s ingrediencí kreativity v byznysu neexistuje. Při přemýšlení o správném poměru těchto dvou ingrediencí ve vašem manažerském rozhodnutí je důležité si vždy položit otázku: co je pro dosažení vašeho cíle nejdůležitější, co je oním pověstným jazýčkem na vahách, poslední kapkou vody, která rozhodne o tom, jestli vaše řešení problému bude úspěšné nebo ne?

Jde vždy o to, nalézt správnou ROVNOVÁHU mezi systémovým prvkem a kreativním prvkem ve vašem manažerském rozhodnutí. Vtip spočívá v tom, že jedno bez druhého nemůže existovat: jak bychom věděli o systému bez možnosti jej vztáhnout ke kreativitě a naopak? Malý problém pak spočívá v tom, že vámi nalezená rovnováha mezi oběma prvky se může po čase změnit a je tedy dobré se ke všem rozhodnutím vždy za nějakou dobu vracet. Velký problém pak spočívá v tom, že vaše rozhodnutí se týká lidí s jejich názory, zkušenostmi a emocemi a vy to při stanovení poměru mezi kreativitou a systémem musíte vzít v potaz, ale nesmíte založit své rozhodnutí jenom na tom.

Ve své praxi jsme se všichni potkali s různými manažerskými “typy“ osob: od přesvědčeného „systemisty“ , rozeného byrokrata (dejte mu úkol a vymyslí formulář), až po neovladatelného kreativistu (řešením každého problém je teambuilding a teamwork, uvolnění energie celého týmu). I takové krajní pozice mohou samozřejmě mít při manažerském rohodovani své plné opodstatnění. Domnívám se ale , že jako vždy při řízení byznysu se mají extrémní krajní řešení používat pouze v extrémních situacích a ne při běžném oprativnim řešení každodenních problémů.

Krásným příkladem snahy o optimální skloubení systémového přístupu s kreativitou při řešení problému je americký film Apollo 13.

Situace je kritická, kosmické lodi při cestě na Měsíc vybuchne nádrž s kyslíkem a astronauti na palubě jsou ve stavu akutní krize a ohrožení života. Do posledního detailu propracované systémy řízení kosmického letu jsou nyní naprosto nepoužitelné a jako nástroj řešení kritické situace nastupuje kreativita. Ovšem kreativita v rámci omezení, která jsou nutně dána těmito systémy řízení kosmického letu – pouze v jejich rámci je možné kreativitu použít: například “vyrobit“ vzduchový filtr z různých součástek nacházejících se na palubě poškozené lodi a původně určených na “systémové“ úplně jiné použití.

Pokud by šéf řízení kosmického letu Apollo 13 (hraje ho výborně Ed Harris) trval na používání standardních systémových postupů, astronauti by se nikdy zpět na Zemi živí nevrátili. Pokud by dal volný průchod kreativním řešením, ukázala by se tato prakticky nerealizovatelná.

Tento příklad se může mnohým zdát velmi zjednodušený, ale mně v mé manažerské praxi mnohdy výborně posloužil. Těm, co ještě film neviděli, jej vřele doporučuji zhlédnout. Ed Harris zde ve své roli během svého rozhodování demonstruje ještě jeden nádherný prvek práce manažera, kterého byste si měli všimnout. Jako by se totiž po celou dobu krize řídil jediným heslem: “Pravidlo je to, co vynikající umělec vždy uznává, ale nakonec vždycky poruší.“

Buďme tedy “umělci byznysu“, co vy na to?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *