Staří versus mladí ve firmě

Prakticky po celou svojí dosavadní kariéru jsem měl „nevhodný“ věk. První firmu jsem založil krátce po svých 30. narozeninách. To by samo o sobě ještě nemuselo vadit, kdyby to nebylo v lednu 1991 a kdybych se nerozhodl ji profilovat jako firmu poradenskou. Počátkem 90. let českým post-státním podnikům pevně vládli normalizační matadoři, v průměru tak o 20-30 let starší než já. Pracoval jsem sice od začátku s klienty ze západu, ale soudruhům, pardon nyní již pánům, generálním ředitelům místních (post)státních podniků jsem se při své práci nemohl úplně vyhnout. Byl jsem na tom ale pořád řádově lépe než můj spolužák z univerzity, který se po revoluci odvážně zapojil do managementu jedné akademické instituce a byl se svými 30 lety suverénně nejmladším členem vedení. To ještě nebyl ten hlavní šok – zábavnější bylo to, že druhému „nejmladšímu“ top manažerovi byl 78 let.

2016-oslava_25_let_be-be-a-orchestr

Nedávno jsme slavili 25. výročí založení mé první firmy. Na oslavě se sešlo pár desítek nejvěrnějších spolupracovníků. Mají různé osudy, povětšinou jsou velmi úspěšní. Nevšiml jsem si ale, že by to nějak souviselo s věkem.

  1. léta byla vskutku revoluční. Státní podniky zmizely a razantně je nahradily zcela nové firmy, velmi často budované na zelené louce a pod kontrolou zahraničních investorů. Padesátníky a šedesátníky nahradili čerství absolventi škol. Výjimkou nebylo ani to, že nejúspěšnější kariéry dělali ti, kteří neztráceli čas vysedáváním v posluchárnách vysokých škol, ale rovnou se vrhli do podnikání nebo alespoň přijali lukrativní místa v mezinárodních firmách. Pro mne to znamenalo dost podstatnou změnu. Málokdo už se podivoval nad tím, co mu ten mladík bez dlouholetých zkušeností chce. Začal jsem mít jiný problém – mladí, dynamičtí manažeři a marketéři nové generace si mne prohlíželi nedůvěřivýma očima (asi si někde přečetli ono slavné „nevěř nikomu nad 30…“). Někdy okolo 40. narozenin jsem se v Praze a okolí stal starcem.

O to zajímavější byl přesun do Vídně, kde jsem spolu s rakouským kolegou (starším o 11 let), nahradil duo jednatelů, kteří odešli na zasloužený odpočinek. Spolupracovníci a klienti (zejména ti ze státní správy a z mediální sféry) sledovali tuto změnu s jistou dávkou ostražitosti – nebylo totiž jisté, že to my dva „mladíci“ zvládneme.  Opravdovým zelenáčem jsem se pak stal v USA, kam jsem se přesunul krátce před svými 46. narozeninami do role v top managementu, která byla do té doby obsazena borci z kategorie 60+.

Z příjemného pocitu, že jsem mladík či v nejhorším muž vstupující do nejlepších let, mne vyléčil návrat domů do Prahy. Řada mých kolegů a zákazníků vyjadřovala mírný podiv, že ještě žiji a že i přes pokročilý věk (ano, bylo mi už přes padesát!) stále vykonávám nějakou zodpovědnou činnost. Tuhle drastickou transformaci z mladíka na starce jsem naštěstí příliš nevnímal, protože jsem sice oficiálně sídlil v Praze, ale operoval především v Africe a na Blízkém Východě. Tam jsem si konečně připadal jako člověk na svém místě, se „správným“ věkem. „Postarší (=zkušený), dobře živený (=úspěšný, důvěryhodný) muž z Evropy (= z Německa a okolí)“ je v těchto částech světa tím nejlepším imagem pro uzavření dobrého obchodu….

K 55. narozeninám jsem si dal pěkný dárek. Odešel jsem z korporace a vrátil se ke kořenům. Zabývám se poradenstvím a spolupracuji na tvorbě programu konferencí Blue Events. Moji kolegové jsou všichni mladší než já, do managementu jsme právě pozvali kolegyni, které je hluboko pod třicet. Už mám zase nevhodný věk…..

Místo závěru: posledních 25 let mám skoro pořád „nevhodný“ věk. Nezaznamenal jsem ale, že by to mělo nějaký vliv na moji kariéru, příjmy či radost z práce. Možná zase nejsem takový exot, výzkumy z vyspělých zemí totiž ukazují, že věk (ani další „primitivní“ demografické ukazatele jako pohlaví) segmentuje stále méně. Přeloženo do lidského jazyka: věk má stále menší vliv na to, jak lidé žijí, pracují, konzumují. Poučení je tudíž dost jasné. Je úplně jedno, kolik Vám je. Podstatné je pochopit, co Vás baví a jak můžete přispět k úspěchu lidí, se kterými žijete a pracujete. Pokud to lidé okolo Vás nechápou, hledejte jiné. Máte dobrou šanci, že je najdete!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *