Staří versus mladí aneb zkušenost versus iniciativa

Někdy se mladí musí učit od starých a někdy zase naopak. Zažili jste někdy situace, kdy jste chtěli vyskočit z kůže, protože nějaký “starý pardál” Vám dával kázání, ve stylu: “jak se mají věci dělat u nás ve firmě, protože to tak děláme vždycky”? Nebo když jste chtěli rozhodnout o něčem docela jasném a kolega, který nastoupil před měsícem, sršel tisícem nápadů, jak to udělat jinak a lépe? Dnešní příspěvek je právě o střetu zkušenosti a iniciativy, “staří versus mladí”.

smartphone

Každý z nás měl určitě někdy pocit, že všechno ví nejlíp a proč mu tedy staří a zkušenější radí, a zároveň v jiné chvíli si myslel, že má přece pravdu a proč šéf tuto pravdu nechce slyšet a raději bude dělat vše postaru. Jak poznat, která situace vyžaduje praxi a zkušenosti a naopak, kdy bude lepší zapojit nové myšlenky, neobvyklé nápady? Jak být lídr, který ideálně využije užitečný potenciál obou skupin ve svém týmu? Mě se podobných situací stalo nespočet, tak tady jsou pro Vaši inspiraci dvě perličky z praxe.

“Šéf všechno ví nejlíp a nedá si poradit”

Při práci v Bestfoods – měl jsem tehdy na starosti marketing značky Knorr pro Českou a Slovenskou republiku – jsme dostali nového ředitele naší retailové divize. Pocházel z nejmenované západoevropské země a měl vskutku desítky let zkušeností z práce pro naší firmu na jiných, většinou rozvinutých trzích. Pro nás “mlaďochy” bylo inspirativní poslouchat historky z jiných zemí, jak dát úspěšně na trh nový výrobek, jak natočit dobrou televizní reklamu, jak nastavit procesy ve firmě, aby vše pokud možno co nejlépe fungovalo. Náš ředitel měl dobré kontakty v centrále, což se super hodilo, když jsme něco pro naše malé země potřebovali prosadit.

 

Doteď vše ok a asi byste řekli, proč Vám tenhle příběh vyprávím? Ale pozor! Vše bylo v pořádku až do momentu, kdy jsme začali řešit analýzu našich trhů a které nové výsoup1robky dáme na trh. Náš šéf si nenechal vysvětlit, že polévky v sáčku jsou v Čechách záležitost pod stan, případně jako nouzovka, když je lednice prázdná. Trval na svém nápadu “prémiové polévky” tak dlouho, až jsme vyvinuli nové receptury, design obalů, nafotili spoustu obrázků, vymysleli marketingový a komunikační plán… Abychom pak potichu, po roce na trhu, všechny polévky stáhli a začali počítat, kolik peněz jsme za akci vyhodili z okna. Podobných faux-pas jsme se jistě všichni v minulosti dopustili dost, dobré je se poučit a neopakovat!

 

 

“Počítačové hry v práci ano, či ne?”

Ještě před minulým příběhem jsem pracoval pro německou marketingovou agenturu a měl na starosti direkt marketingový servis pro naše automobilové klienty. Tehdy jsem byl ještě na vysoké škole a zároveň pracoval, plný energie a nových nápadů. Možná si někteří z Vás vybaví dobu po revoluci, zahraniční firmy nově na našem trhu, spousta příležitostí na každém kroku. Často jsme pracovali dlouho do noci, práce byla zábava, projektů víc, než jsme mohli rozumně stihnout.

 

Dostal jsem nápad, jak si trochu odpočinout od tabulek a dokumentů a s několika kolegy jsme začali v kanceláři hrát tehdy oblíbenou hru Doom2. Vždy jsme pařili v hluboké noci, dlouho po skončení “oficiální” (žádná nebyla stanovena) pracovní doby. Až do chvíle, kdy ředitel na schůzi vedoucích oddělení tuto aktivitu zakázal. Samozřejmě jsem nepochopil, že je potřeba být zticha a přípplaystationadně s ním promluvit někdy později, mezi čtyřma očima. Začal jsem argumentovat ve prospěch počítačových her na pracovišti, jistě už chápete do jak předem ztracené bitvy jsem se pustil! Náš ředitel, velmi schopný a inteligentní člověk, mě v půli věty přerušil, že dál o celé věci nebudeme diskutovat. To ovšem neměl dělat! Nevadilo mi, když se něco diskutovalo a pak rozhodlo jinak, než jsem navrhoval. Ale nesnesl jsem nemít možnost říct svůj názor.

 

 

 

Takže jsem se zvedl, odešel z jednání, práskl za sebou dveřmi, šel do své kanceláře, napsal výpověď, odeslal a šel se vztekat do hospody. Trvalo pár dní, než mě přesvědčili, abych zůstal. Trvalo pár let, než jsem pochopil, že ředitel nemohl jednat jinak a poučení bylo třeba na mé straně. “Příležitosti a rizika” – pokud se tak dá nazvat – “starých versus mladých” jsem se pokusil shrnout do jednoduché tabulky:

tabulka

Představte si, že umíme v každé situaci vyhodnotit a rozhodnout, které vlastnosti, příležitosti využijeme pro dosažení co nejlepšího výsledku. Jaký tým namixujeme, aby ochota riskovat a nové nápady mladých byly vyvážené praktickými zkušenostmi a moudrostí starších?

 

Například při brainstormingu o nových službách, které chceme začít poskytovat naším zákazníkům – určitě je lepší pozvat skupinu mladých lidí z naší firmy i mimo ni a nechat jejich představivosti volné pole než se snažit dostat nové nápady z kolegů, kteří již dvacet let sedí na stejném místě v oddělení správy nemovitostí…:) Zato když hoří továrna, asi bych zavolal ostřílené borce z místní požární ochrany než experimentoval s novými nápady, jak zvládnout požár vlastními silami. Zmíněné příklady se zdají zcela jasné, ale ne všechny situace jsou takto jednoduché.

Myslím, že je potřeba poslouchat svou intuici a zároveň přemýšlet, která situace vyžaduje jaký přístup, a ovlivnit složení týmu podle potřeb konkrétního projektu, rozhodnutí. Nenechat se unést obvyklou snahou o co nejrychlejší řešení (známe se!), spíš si rozmyslet, jaké příležitosti a rizika naše situace vyžaduje a podle toho dál postupovat.

Dobrá zpráva nakonec pro Ty z nás, kteří se stále cítí mladí i přes pokročilá léta… Naši kreativitu můžeme rozvíjet a trénovat v každém věku!

Zajímá mě, jak řešíte konflikt nebo kooperaci “staří versus mladí” u Vás. Napište mi do komentářů, nejlepší historky zveřejníme i pro ostatní.

Pěkný den!

Dan

 

PS: Někdy příště bude “kreativita versus pravidla”! Stačí se zaregistrovat zde a budete dostávat zprávy o nových článcích přímo do Vašeho emailu, takže Vám nic neuteče.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *