Proč má smysl chovat se k zaměstnancům jako k zákazníkům

Nejsou lidi. Dalšímu růstu naší ekonomiky brání nedostatek pracovníků. Máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě. A taky strašně nízké mzdy. Mzdy teď ale rostou rekordním tempem. Na nízkou produktivitu práce to ale moc vliv nemá.

Taky vám to nedává moc smysl? Tolik protichůdných informací, až se z toho točí hlava.

Možná vám pomůže připomenout si některé klíčové závěry výzkumů mezi zaměstnanci. Máme jednu z nejnižších angažovaností zaměstnanců ve vyspělých zemích (zdroj: GfK). Za poslední rok nikdo nepochválil 45% našich zaměstnanců (zdroj IPSOS). Již v raných fázích znovu-nastolování tržní ekonomiky jsme pochopili, že „zákazník je náš pán“. Je na čase pochopit, že i zaměstnanci jsou nesmírně cenné lidské bytosti, a ne jen „zdroje“.

Co vidíte? Chybějící lidské zdroje nebo nedostatečně využitý a motivovaný kapitál? Čti dál →

Big Data: dobrý sluha nebo zlý pán?

Big data jsou jedním z populárních výrazů, kterými se hemží většina textů a prezentací, komentujících současný byznys a management. Jsou také předmětem zájmu akademických institucí, ty české a slovenské nevyjímaje. Není proto divu, že zajímají i vedení Vysoké školy ekonomické v Praze a Ekonomické univerzity v Bratislavě, které mne v květnu pozvaly, abych s nimi sdílel svůj názor, založený na zkušenostech z mezinárodního managementu.

Čti dál →

Svobodní obchodníci všech zemí, spojte se!

Dvě zprávy zasáhly svět globálního i lokálního byznysu téměř současně. Americká administrativa prezidenta Trumpa uvalila na dováženou ocel importní přirážku 25% a na dovážený hliník 10%. Dlužno dodat, že Mexiko a Kanada jsou z tohoto režimu dovozu vyjmuty a na dovoz oceli a hliníku z těchto dvou zemí se tyto nové tarify nevztahují. Možná pouze zatím nevztahují, po dobu kdy USA vyjednávají s oběma zeměmi novou Dohodu o pásmu volného severoamerického obchodu ( NAFTA ). Kanada totiž reprezentuje 16% objemu oceli dovážené do USA a Mexiko 9%. Nějaká ta páka se při vyjednávání vždy hodí.

Trhy reagovaly na tuto zprávu nervózně. Dow Jones index na burze ve Wall Street propadl o 400 bodů a dostal se až na hodnotu 25 000 bodů a zvedla se velká vlna kritiky prezidenta od mnoha profesionálních byznys organizací a zkušených manažerů: silně se proti němu postavila například americká Asociace výrobců spotřebního zboží ( U.S. GMA ) a šéf ekonomických poradců Prezidenta Trumpa Gary Cohn na protest proti tomuto opatření dokonce rezignoval ze své funkce. Mnohé země, včetně EU, pohrozily selektivními a cílenými odvetnými opatřeními, pokud toto ochranářské opatření potrvá. Čti dál →

7 tipů jak zvládnout co si usmyslíme aneb dokážeš cokoliv

Kdo by nechtěl dokázat cokoliv? Jak je možné, že někteří lidé dokáží, cokoliv si vymyslí, jiní proplouvají životem bez toho, aniž by něco smysluplného udělali (ale nestresují se s tím) a další skupina si stěžuje na nepřízeň osudu, která zavinila jejich ten či onen neúspěch? Pojďme se dnes podívat na jeden skutečný příklad a pak dát dohromady sedm (proč zrovna sedm? uvidíme…) pravidel, která nám pomohou dokázat, cokoliv si jen usmyslíme.

Dokazes cokoliv

Dokážeš cokoliv

Čti dál →

Za pana majitele nebo pro burzovní index? (O práci pro vládu raději nemluvě)

Dobrá. Rozumím Vám. Můj záměr napsat další článek na téma rozdílů mezi prací v soukromé firmě a ve veřejně vlastněné korporaci skutečně vzbuzuje srovnání se stavem fyziky ve druhé polovině 19. století: všechno už bylo objasněno, zapomeňte na jakékoli nové objevy! Věnujte se raději něčemu prospěšnému, mladý muži!

Ale nepředbíhejme. Pojďme se raději věnovat systematickému bourání některých ustálených názorů o těchto rozdílech. Budu je vybírat bez ladu a skladu, nehledejte za nimi jakoukoli spojující myšlenku. Jdu do toho s vědomím, že ne všichni se mnou musí souhlasit, ale nemůžu popřít, že mě to právě proto o to více láká, protože všechna má argumentace je pevně podložená osobními manažerskými zkušenostmi z práce jak v korporaci, tak v soukromé firmě.

I v těch nejatraktivnějších kancelářských prostorech můžete narazit na řadu problémů, které vám z práce snů udělají peklo. A naopak…. Čti dál →

Nebezpečné sezení a jak na to

Mnozí jsme již slyšeli něco o sezení a jak je pro nás špatné (nemyslím teď sezení v base, které asi čeká dříve či později některé naše politiky…). Myslím sezení u stolu, v autě, před obrazovkou, prostě všechno to nadměrné používání našeho pozadí, na které naše těla nebyla evolucí vyrobena. Někde jsem dokonce viděl přirovnání „sezení je nové kouření“! No nevím, představte si, že bychom si nemohli v našich hospodách ani blahobytně vypouštět cigaretový dým, ani sedět. Snad to nehrozí, přece jen parlamentu trval ten zákaz kouření pár desítek let.

Tak jako tak, sezení se v naší době jen těžko vyhneme. Podle mě však mohou být jak zdravé, tak škodlivé sedací návyky. Je na každém z nás, kterou stranu si zvolíme. Zdravé sezení vyžaduje dávat pozor na následujících pět bodů:

Čti dál →

Personální Desatero pro rok 2018

Opět se scházi rok s rokem a pomalu ale jistě začíná bilancování ve všech oblastech, včetně té personální. Jaký byl uplynulý rok ? Co se podařilo a co ne ? Přinesl nám v personální oblasti něco nového, nečekaného ? Jak toho do budoucna využít anebo jak se co nejlépe z roku 2017 poučit ?

Ve sváteční a uspěchané atmosféře adventně-spotřebitelského času jsem se také já na chvíli zastavil, ohlédl zpět, podíval dopředu a provedl několik jednoduchých analýz. A dovoluji si zde předložit k zamyšlení a posouzení jakési Personální Desatero retailového dodavatele pro rok 2018.

Čti dál →

Co s bublinami?

Tradiční vánoční návštěva pražské ZOO mi opět připomněla to, co mi přichází na mysl v poslední době stále častěji – rozklad společnosti na bubliny. Uzavírá se do nich stále více lidí a není již prakticky schopna komunikovat s nikým vně svého bublinového ghetta. V ZOO mají stále více modernizovaných výběhů, oddělujících jednotlivá zvířata od návštěvníků jen průhlednými stěnami. No, a protože mezi návštěvníky dnes patří i domácí mazlíčci, dochází k zajímavým setkáním. Třeba našeho teriéra Barta s vlky. Koukají na sebe přes sklo, vidí se, ale moc se necítí. Občas na sebe štěknou a pak jdou dál. Dost mi to připomíná situaci české společnosti, ale vlastně také stav řady dalších komunit všude po světě, nejvyspělejší státy nevyjímaje.

Jsme na tom trochu jako náš Bart a vlci v ZOO. Chodíme po stejné zemi, dýcháme stejný vzduch, koukáme na sebe, ale moc se necítíme a nejsme schopni vzájemné komunikace. Jsme každý ve své sociální bublině…. Čti dál →

Čeká nás Budoucnost 4.0 nebo 0.8?

V minulých dnech jsem absolvoval řadu konferencí a byl svědkem mnoha politických debat. Intenzivně se všude diskutovalo o budoucnosti. Odnesl jsem si z toho jeden silný pocit – žijeme ve světě, který má velmi schizofrenní názor na to, co nás čeká.

Někteří kolegové jsou plni optimismu a nemohou se nabažit toho, co nám umožňují technologie. Před námi se rozkládá budoucnost plná krásných nových strojů, pečení holubi (či alespoň rohlíky) nám už brzy budou – díky dronům – konečně padat do huby. Sdílená ekonomika vyřeší poslední problémy, zejména až umožní sdílet i to dosud nesdílitelné – manželky a kartáčky na zuby.

Druhá skupina diskutérů akcentuje úplně jiný pohled. Naše společnost je ve špatném stavu, stát je disfunkční nedodělek, nedomrlý zmetek plný byrokratických pastí, ve kterém něco realizovat je stále větší horor. Jeden příklad za všechny: na stavební povolení se čeká v průměru déle než v Iráku, i když na rozdíl od této nešťastné země neválčíme s DAEŠ a s výjimkou fotbalových zápasů u nás není občanská válka. Nejlépe to podle mne vystihla prestižní novinářka Lenka Zlámalová, když na lehce provokativní otázku, zda bude konečně líp, odpověděla prorocky něco ve smyslu „určitě jednou ano, ale volby ukázaly, že mezitím asi musí být bohužel hůř“.

Čti dál →

Kdo na moje místo

 

Dvacet osm let po pádu komunistické centrálně plánované ekonomiky, nástupu svobodného trhu a vzniku úspěšných soukromých firem náhle narůstá palčivý manažersko-vlastnický problém, se kterým žijící generace Čechů nemají žádnou historickou zkušenost: co dál s naší firmou ? Komu a jak ji předám ? Jak zajistit další pokračování úspěchu ? Nebude lepší byznys prodat ?

Při generační výměně v soukromě vlastněné firmě samozřejmě svou roli hraje specifický kontext situace, tj. velikost byznysu, jeho vlastnická struktura, charakter podnikání , poměry mezi členy podnikatelské rodiny apod. Cílem tohoto článku není představit různé technické a právní způsoby řešení problému generační výměny v soukromé firmě – např. předání byznysu potomkovi, prodej byznysu, změnu právní formy podnikání za účelem oddělení manažerské a vlastnické funkce, vytvoření nadace nebo holdingu, kterámu je byznys svěřen k řízení atd. – ani analyzování zahraničních zkušeností s generační výměnou. Jde mi o zaostření na několik obecně platných principů, jejichž důsledná aplikace usnadní a zjednoduší složité navigování v rozbouřených vodách generační výměny.

Čti dál →