Smutná zpráva

Je nám moc líto, že vám musíme sdělit smutnou zprávu. Dne 5. března náhle zemřel Tomáš Krásný, zakladatel a spolumajitel Blue Events a jeden z nás, TříŠtírů.

Tomáš byl osobností, která svým působením přesahovala hranice českého trhu. Pro všechny, se kterými se setkával, byl zdrojem znalostí, moudrosti, inspirace a energie. Jeho osobní misí bylo propojovat lidi, často i různých názorů a zájmů, a skrze to kultivovat trh. To se otisklo i do všech konferencí, které pod značkou Blue Events spoluvytvářel, a zároveň do všech článků, které napsal pro server TřiŠtíři.

Bude nám chybět a vzpomínáme na něj.

Zpráva, na kterou nikdy nejsme připraveni

Jeden z nás, TříŠtírů náhle před pár týdny zemřel. Když jsem dostal zprávu od jeho ženy, zprvu jsem ani nechtěl věřit, že to tak je. Měli jsme mít v onom týdnu náš pravidelný Skype, kde s Tomášem a Mirem probíráme aktuální záležitosti jak ze světa, tak z našich rodin, diskutujeme nad novými články. A teď tady najednou Tomáš není. Chybí rodině, chybí ve firmě, chybí přátelům. Chybí mě.

Zároveň však nelze nepozorovat, že ačkoliv se život pro lidi z nejbližšího Tomášova okolí na chvíli zastavil a obrátil vzhůru nohama, celý svět okolo si ničeho nevšímá a „kola se točí dál“. Tato skutečnost mi přišla úplně neuvěřitelná, když před pár lety zemřel můj táta. Člověk se celý život o něco snaží. Dělá svou práci, jak nejlépe umí. Stará se o rodinu, jak jen to jde. Chce za sebou něco zanechat a někdy se mu to i podaří. Ale pak najednou „rup“, smrt nám podtrhne rohožku pod nohama a 99% lidí na světě si toho ani nevšimne. Neuvěřitelné a přesto, ačkoliv se nám to někdy nechce akceptovat, to tak asi má být.

Moje žena se právě vrátila z 10-ti denní tiché meditace vipassana. Když jsem se jí zeptal, jaký zážitek jí nejvíce utkvěl v paměti, řekla mi pár vět, které jim učitel sdělil v průběhu meditace: „Všichni jednou umřeme. Všichni, na kterých nám záleží umřou. Všechno, o co jsme se kdy snažili, jednou pomine. To neznamená, že se máme přestat snažit žít dobrý život. Ale neměli bychom brát události, které se nám v něm dějí, příliš vážně“.

Tome, ať je Ti země lehká, vzpomínáme na Tebe.

Budeš mi chybět Tome

Nedlouho po mém přestěhování se do USA jsem dostal email. Od Tomáše Krásného. Znal jsem jej už trochu z Prahy, ale nijak blízce jsme do té doby nespolupracovali. Sděloval mi, že je to super, dostal od GfK na jeden rok práci v New Yorku a navrhoval, abychom se spolu co nejdříve sešli a strávili víkend na Manhattanu. Ukážu ti New York, projdeme spolu Manhattan. Přijeď.

Klasický Tomáš. Neváhal jsem ani chvíli a přijel. Od té doby se datovalo naše úzké přátelství, prodchnuté  sdíleným obdivem k New Yorku a k čestnému a profesionálnímu “ dělání byznysu”. A později, po založení internetové stránky Tří Štírů, znásobené společným úsilím o obhajobu faktů v dnešní post-faktické době a o propojování lidí ochotných vzájemně si naslouchat. V tomhle speciálně byl Tomáš mistr nad mistry. Dovedl otevřeně a slušně diskutovat I se svým nejzarytějším ideovým odpůrcem.

Dnešní svět potřebuje více Tomášů Krásných. Více slušných a zásadových byznysmenů, kteří jsou pro dobrý obchodní výsledek ochotni při obchodní večeři třeba “sežrat velblouda”, ale vždy obchodovat čestně a bez přímého propojení s politiky. Celým svým životem, vybudováním jedné z nejprofesionálnějších event-firem ve středoevropském prostoru, veškerou svou prací, neutuchající energiíí, svými nápady, humorem  a nezkrotnou kreativitou pravého Štíra jsi nás všechny Tome každodenně přesvědčoval, že to jde a že to půjde, ať se děje cokoli. A za to Ti patří můj obdiv, moje hluboké uznání a poděkování, moje v úctě a pokoře sklopená hlava.

Budeš mi chybět, příteli, ale zároveň budeš se mnou už navždy.

Miro Hošek, Štír

2020: Pohled do vlastních očí

Starý rok odchází, nový přichází. Období bilancování a odhadování věcí příštích. Jak je na tom česká ekonomika na konci roku 2019 ? Co může český trh, byznys a společnost očekávat v roce 2020 ? Kdyby se mnou někdo z českých médií udělal na toto téma rozhovor, jak bych odpovídal? Zde předkládám čtenáři představu, jak by takový krátký rozhovor na dané téma mohl vypadat.

Titanic

Otázka č. 1: Denně slyšíme, že občané České republiky se nikdy neměli tak dobře jako dnes. Valí se to na nás od premiéra, z vlády i z médií. Cítíte potřebu tento názor nějak komentovat?

Odpověď: Situace dnes je výsledkem včerejších zásadních ekonomických a politických aktivit a rozhodnutí. Přes všechny chyby a nedostatky v letech 1990 – 2010, byly to aktivity občanů této země a aktivity vlád vzešlých z výsledků svobodných voleb tohoto dvacetiletí, které nás přímo dovedly do dnešního stavu. 

Čti dál →

TřiŠtíři do nového roku

2020
Další rok je za námi. Dobrá příležitost se zamyslet, co jsme se vloni naučili a co bychom chtěli v novém roce dosáhnout.

Tomáš

Co jsem se vloni naučil?

Pro mladší čtenáře to možná bude znít podivně, ale hodně jsem se zdokonalil v práci se sociálními médii. LinkedIn mám sice již 14. rok, ale teprve v roce 2020 jsem ho naplno začal využívat jako klíčový zdroj informací ze světa a nástroj aktivní komunikace s „mojí“ komunitou, která už se blíží 5 tisícům lidí na všech kontinentech.

Ještě podstatnější ale bylo to, že jsem naplno pochopil, že sociální média mohou pracovat ve prospěch dobré veřejné věci. Mám na mysli konkrétně spolupráci statisíců lidí při společném „investování“ milionu chvilek pro demokracii.  I řada expertů z nejvyspělejších zemí to označila za pozitivní příklad toho, kam může v 21. století směřovat demokracie.

Jaká mám předsevzetí do tohoto roku?

V prvé řadě budu pokračovat v nelehkém úkolu postupně delegovat řízení firmy, kterou jsem před 29 lety založil, na své následovníky. Vloni jsme úspěšně předali část podílů ve firmě 2 novým partnerkám, letos chystáme vstup dalšího společníka – kolegy, který úspěšně vede velké konferenční projekty. 

Kromě toho se po 5 letech, kdy jsem spíše seděl za pecí a čerpal síly po předchozím zběsilém pracovním cestování, zase chystám pořádně vyrazit do světa. Nejvíce se těším do Izraele, kde plánuji mimo jiné navštívit hlavní biblické památky. 

Dan

Co jsem se vloni naučil?

2019 byl pro mě super rok a doufám, že i pro Vás, naše čtenáře. Naučil jsem se (respektive začal se učit, pořádně se to asi naučím až v dalším životě…) Muay-Thai – thajský kickbox, jehož trénink jsem díky svému kamarádovi (díky!) objevil a teď považuji za jeden z nejlepších způsobů všestranné fyzické přípravy. Zkoušel jsem se učit jezdit na skateboardu, ale to mi moc nešlo, takže jsem bez mrknutí oka vzdal ;). Z různých fint, jak si ušetřit čas případně pracovat efektivněji, jsem začal používat Trello, software na řízení projektů – pokud máte nějaké projekty (kdo nemá?), tak vyzkoušejte. Největší radost ale mám z toho, že jsem se naučil odjet na výlet na motorce, aniž bych měl jakékoliv výčitky, že nemám doděláno to či ono. Kdybychom totiž čekali, až bude vše hotovo, tak bychom nikdy nikam nevyrazili a to by tedy nešlo! Ještě jedna věc, spustil jsem nový retreat koncept ‚ReCharge Spaces‘.

Jaká mám předsevzetí do tohoto roku?

Žádná předsevzetí už několik mnoho let nevedu, tak tady asi zklamu. Abyste ale nebyli úplně smutní, podělím se o několik otázek, jejichž odpovědi z uplynulého roku si vždy na konci prosince projdu, popřemýšlím, vyhodnotím, co se mi povedlo a co ne, pak si rozmyslím a do poznámek (Evernotes – další hack na efektivitu, který používám už dlouho) si napíšu odpovědi na rok příští. Otázky nejsou úplně z mé hlavy, inspiroval jsem se u pána jménem Greg McKeown a trochu je pro sebe doplnil. Můžete si toto mentální cvičení udělat sami pro sebe nebo dokonce se svým partnerem – každý zvlášť a pak porovnat odpovědi, snad se budou alespoň trochu překrývat…

  1. Co se dělo v mém životě v uplynulém roce?
  2. Co z toho se mi líbilo a jsem za to vděčný?
  3. Co se mi nelíbilo a proč?
  4. Které aktivity, stavy vědomí nebo cokoliv jiného mě naplňují, dělají mě šťastným?
  5. Co by se mělo v mém životě dít v následujícím roce? Co je opravdu důležité a nedělám dost? Co bych měl přestat dělat, klidně rovnou od zítřka?Co se dělo v mém životě v uplynulém roce?
  6. Které specifické akce je potřeba podniknout na základě předchozích odpovědí?

Miro

Co jsem se vloni naučil?

V byznyse jsem si uvědomil, jak je nesmírně důležitá týmová práce, kdy jeden doplňuje druhého a 1 plus 1 je více než dva. A také jak je důležité učinit co nejoptimálnější rozhodnutí v každém momentálním kontextu situace a nenechat se přes míru svazovat dlouhodobou strategií. Opět jsem si potvrdil, že každý úspěch je vždy dosažen jiným způsobem a že trpělivost růže přináší.

V osobní rovině to pro mě byl úžasný rok. Naučil jsem se psát profesionální eseje v angličtině a začal jsem publikovat v regionálním pensylvánském online médiu, poskytl jsem obsáhlý rozhovor českému Trade News a pravidelně jsem přispíval svými články na aktuální témata do Retail News. No a samozřejmě jsem se za pochodu učil jak vylepšit moje blogování na www.tristiri.cz.

Pod Danovým vlivem jsem se naučil pravidelně cvičit a udržovat se ve fyzické a mentální kondici správně vybraným jídelníčkem. A pod vlivem situace v České republice i v USA jak je důležitá svoboda slova a nenechat se umlčet ani vlastní autocenzurou.

Jaká mám předsevzetí do tohoto roku?

Žádná. Nikdy si totiž žádná předsevzetí do Nového roku nedávám. Docela normálně lidsky se bojím, že bych si na sebe vytvořil nesmyslný psychosomatický bič. Když chce člověk cokoli změnit, může začít kdykoli a nemusí čekat na Nový rok nebo na nějaké jiné exponované datum.

Budu prostě pokračovat, jako by žádný Nový rok nenastal, budu tím, čím jsem a budu se plynule snažit se průběžně ve všem zlepšovat. Každý nový den je pro mě z tohoto pohledu Nový rok. Jen jedno předsevzetí si neodpustím, ale nedělám ho proto, že je zde Nový rok. Spíše proto, že cítím aktuální potřebu ho udělat právě teď.

Budu dělat vše, co je v mých malých lidských silách jednotlivce, aby fakta byla vnímána jako fakta a fake-fakta jako nesmysl. V byznyse, v publikační činnosti, v každém momentě mého života. A také všem přeji spoustu zdraví a osobního štěstí.

Co dál se sebou?

Je vám mezi 40-50, máte za sebou úspěšnou kariéru, práce vás baví, ale už ne tak jako dřív. Vybudovali jste rodinu, postavili dům, zasadili strom, rodiče vám stárnou a děti odcházejí z domova, energie ubývá… A co dál? Co s načatým životem? Pokud máte podobné myšlenky, vězte, že nejste sami. Velká většina mužů (ale nejen těch) řeší podobné existenční otázky. Já a David jsme je řešili také a zatím jsme se s nimi docela úspěšně vypořádali. Proto jsme se rozhodli vytvořit koncept “ReCharge Spaces”.

Dan a David řeší energie

ReCharge Spaces je týdenní únik, ‚retreat‘ z každodenního kolotoče do úžasného hotelu buď v Praze nebo na Bali, během něhož se naučíte pracovat s vlastní energií, zjistíte, jak zůstat do dalších let psychicky i fyzicky fit a hlavně si ujasníte, jakým směrem se chcete dále vydat.

David, bývalý CEO 3M Česko, ještě doplňuje: „Celý týden pracujeme se čtyřmi oblastmi osobní energie – mentální, fyzické, spirituální a emoční. Naučíme se, co nám v každé oblasti energii vysává a tedy čeho bychom se měli vyvarovat, a co nám naopak energii dodává. Navíc budeme ve skupině maximálně patnácti podobných, úspěšných lidí, tím si budeme moci navzájem sdílet naše zkušenosti, představy a plány a využít ostatních jak k podpoře tak ke zpětné vazbě, kterou normálně v práci nebo doma nedostaneme.“

Více se můžete dozvědět na portálu ReCharge Spaces nebo mi můžete jednoduše napsat, abychom se společně podívali, ve kterých termínech a lokalitách máme ještě v první půlce roku 2020 volná místa.

Mongolsko: z jurty do nákupního centra (a zpět)

Projíždíme s kamarádem rozlehlou mongolskou stepí. Právě končí náš úžasný výlet – 2700 km, nejdříve na motokrosových motorkách a pak terénním autem – zemí, která je na seznamu vysněných cest mnoha cestovatelů. Ne všichni se sem ovšem nakonec dostanou. Mongolsko je daleko. Počasí může být kruté a také často je. Většina turistů potřebuje vízum. Krajina je dost zvláštní, snad i cizí lidem ze střední Evropy. Každé jídlo obsahuje obrovské množství masa a tuku.

Přesto…za posledních 30 let jsem navštívil více než 60 zemí a Mongolsko si určitě získalo místo v mém srdci. Přírodní krása, která se nedá popsat slovy. Autentická nomádská kultura. Tvrdí, ale velmi přátelští lidé (kromě několika opilců v Ulánbátaru). Divocí koně, kteří se volně prohánějí stepí. Urbanizace a ‚moderna‘ pomalu prostupující společnost. Silná kombinace vlivů, které útočí na naše smysly a myšlenky, vytvářející neporovnatelnou směs pocitů svobody a zároveň obav o budoucnost Mongolska.

Národní park Gorkhi-Terelj
Národní park Gorkhi-Terelj (foto @danfrolec)

Dnešní článek není ani o byznysu, ani o managementu, ani moc o přírodě (a už vůbec ne o fitness…). Kdo chce, může si vygooglovat různé obrázky z mongolské přírody nebo se podívat na skvělé 4-minutové video od mého kamaráda Lawrence na konci textu. Dnes bych chtěl vyprovokovat diskuzi o dopadu modernizace na starodávnou, minimalistickou a přece bohatou nomádskou kulturu, která tam stále žije. Přes 8 let jsme žili v Dubaji, takže můžu porovnávat.

Čti dál →

30 let poté

Připomínáme si 30 let od sametové revoluce a novináři se nás ptají, jak hodnotíme změny, které od té doby nastaly. Jde pro nás osobně o zcela zásadní téma, proto jsme se rozhodli tyto odpovědi uveřejnit i na našem blogu.

17. 11. 1989 je pravděpodobně nejdůležitější datum v životě nás 3 štírů. A nesouvisí to s tím, že jsme ten den (nebo blízko toho dne) měli narozeniny. Ten den jsme se vydali, stejně jako celá naše společnost, na zcela novou cestu. Jak ji po 30 letech hodnotíme?
Čti dál →

Kam se podělo „první P“ ?

Základních pět „P“ marketingového mixu snad není ani třeba představovat, takže jen pro pořádek: Produkt + Packaging /obal/ + Price /cena/ + Place /distribuce/ + Promotion /podpora/. Považuji za nutné ještě přidat „šesté P“, neboli Personál, k němuž je nutno se chovat stejně jako ke spotřebiteli. Šesté „P“ představuje jakýsi „Interní Marketing“, kdy produktem jsou pracovní pozice ve firmě a metody práce s jednotlivými „P“ marketingového mixu se využívají úplně stejně jako při marketingové práci s firemním výrobkem.

Čti dál →

Vyrobit není problém

Zažil jsem to nedávno na vlastní kůži. Potřebovali jsme do jednoho závodu pořídit novou plničku s velmi specifickými a přesně zformulovanými parametry jejího fungování. A světe div se ! Nenašli jsme jediného výrobce potravinářských strojů v celé Severní Americe, který by něco takového byl schopen a ochoten vyrobit. Nevadí, řekli jsme si. Prý v Číně se dneska vyrábí vše, tak se podíváme do Asie.. Zase nic! Ani v Číně, ani v Japonsku, ani nikde jinde v Asii. Evropa byla naše poslední šance. Nakonec nám nepomohla ani stará dobrá Evropa, ale ne zas tak docela. Nakonec se jedna německá firma rozhodla tuto výzvu přijmout a začali stroj vyvíjet. Po několika letech jsme byli nuceni nedokončenou plničku převézt do Ameriky a ač nejsme žádní strojaři, dokončit její konstrukci vlastními silami přímo u nás na závodě. Peníze nebyl problém. Znalosti a know-how na straně strojařských firem byl.

Čti dál →